Je založený na metodice „life cycle assessment“ (LCA) neboli posuzování dopadů na životní prostředí. V tomto případě jde o posouzení systému sběru a recyklace elektroodpadu. Výsledky LCA, které jsou vyjádřeny v samotné LCA studii v různých kategoriích dopadu (např. globální oteplování, toxicita, spotřeba surovin atd.), jsou potom komunikovány jednoduše uchopitelnými úsporami na životním prostředí, jako je úspora elektrické energie, úspora ropy či vody.
Potenciální úspora vody je pak vyjádřena a převedena na dobře představitelnou jednotku, jako je počet sprchování. Například v roce 2023 ASEKOL zajistil sběr a recyklaci více než 60 tisíc tun elektroodpadu, což vyjádřeno (ne)spotřebou vody představovalo úsporu asi 70 miliónů jednotlivých sprchování. Jak vlastně souvisí recyklace elektroodpadu se snižováním spotřeby vody? Jednoduše to lze vysvětlit tak, že recyklací předejdeme těžbě primárního materiálu (nejčastěji se jedná o různé kovy) a těžba kovů je spojena ať už přímo nebo nepřímo s velkou spotřebou vody.
Spotřební elektronika totiž obsahuje široké spektrum materiálů, k jejichž výrobě je zapotřebí voda a při jejichž výrobě se do vodních zdrojů mohou vypouštět kontaminující látky, což zhoršuje nedostatek sladké vody a zvyšuje její znečištění. Rychlé technologické inovace přinesly široké spektrum materiálů pro výrobu spotřební elektroniky. Jedná se například o železo a hliník (základní kovy), zlato a platinu (drahé kovy), indium a prvky vzácných zemin (tzv. kritické kovy), olovo nebo rtuť (toxické čili nebezpečné kovy). Například lehčí a tenčí technologie plochých panelů s dotykovým displejem, které se používají v telefonech, tabletech a televizorech, je založena na indiu. Pro představu, těžba a výroba kovů, které jsou nezbytné pro výrobu smartphonu, je zodpovědná za spotřebu 250 litrů vody. V případě notebooku je to již 4 230 litrů vody.
Jinými slovy, voda je rozhodujícím vstupem pro těžbu a výrobu kovů, které se hojně používají v elektrospotřebičích. Jedná se o těžební a rafinační činnosti, jako je mletí, gravitační koncentrace, separace či různé chemické procesy. Spotřeba vody v těchto procesech závisí na různých faktorech, jako je místo těžby, typ zpracovávané rudy, techniky zpracování či místní klima. Například zpracování měděných rud spotřebuje 70 - 91 m3 podzemní vody na tunu mědi. Voda se v těžebních lokalitách používá také při pomocných činnostech jako je snižování prašnosti, chlazení nebo mytí.
V neposlední řadě je těžba energeticky náročný proces a voda je potřebná při výrobě energie: od vrtání a těžby fosilních paliv až po chladicí věže a systémy regulace emisí v tepelných elektrárnách. V USA jsou tepelné elektrárny zodpovědné za využití více než 40 % veškeré vody, z nichž 3 % se nakonec ztratí a nikdy se nevrátí do povrchových vod.
Těžba a zpracování kovů navíc často probíhá v oblastech s nedostatkem vody a vytváří tak tlak na místní vodní zdroje. Například Čína, která je jedním z hlavních výrobců různých spotřebních technologií, zažívá vážné problémy týkající se nedostatku vody způsobené rychlou industrializací. Těžební procesy nejenže vyčerpávají místní povodí, ale mají za následek také zhoršování kvality vody v navazujících oblastech. Okyselování vod, uvolňování těžkých kovů a zpracovatelských chemikálií nebo nesprávné hospodaření s důlními vodami může mít za následek potenciálně škodlivé emise do povrchových a podzemních vod. Analýza vzorků vody z okolí zlatých dolů v oblasti největší ghanské řeky Pra naznačují, že dochází k masivnímu uvolňování těžkých kovů, včetně kadmia, rtuti a mědi.
A co pro zmírnění výše zmíněných negativních dopadů těžby kovů, které jsou nezbytné pro výrobu nových spotřebičů, může udělat běžný spotřebitel? Zejména jde o zbavení se elektroodpadu tak, aby mohlo dojít ke správné recyklaci. ASEKOL provozuje síť více než 17,5 tisíc sběrných míst od sběrných dvorů až po menší sběrná místa například v prodejnách elektrospotřebičů. Nejbližší sběrné místo lze najít na https://www.asekol.cz/sberna-mista/.
