Diskuse moderovaná Štěpánkou Duchkovou byla rozdělena do několika tematických bloků. V prvním z nich připomněli řečníci historii a roli VoZP, která působí na tuzemském trhu rovných 30 let. Zazněla skutečnost, že z původních 27 českých zdravotních pojišťoven „přežilo“ pouhých sedm včetně VoZP, což pokládá sama pojišťovna za důkaz vlastní stability. „Na začátku zajišťovala VoZP péči pro 142 tisíce pojištěnců, z nichž skoro dvě třetiny tvořili příslušníci armády. V současnosti máme přes 700 tisíc klientů, vojáci profesionální armády tvoří asi čtyři procenta pojištěnců,“ uvedl Josef Diessl.
Drtivá většina pojištěnců jsou nevojáci, byť stále funguje jistá setrvačnost a mezi pojištěnci jsou tradičně rodiny vojáků a potomci bývalých členů armády. „Takzvaná propojištěnost, tedy podíl pojištěnců VoZP v určitém regionu, stále do značné míry kopíruje někdejší umístění velkých vojenských útvarů. Proto má VoZP nejvyšší podíl pojištěnců v jižních Čechách, kde byla za minulého režimu kvůli blízkosti hranic s Německem a Rakouskem velká koncentrace vojenských posádek včetně celých sídlišť pro jejich rodiny,“ připomněl Zoltán Bubeník.
Vztahy s armádou si vysloužily samostatnou pasáž, v níž bylo vysvětleno, co dělá VoZP pro armádu – například zajišťuje podle zákona zprostředkování úhrady doplatků za léky a zdravotnické pomůcky a nadstandardní preventivní péči (hrazeno z rozpočtu Ministerstva obrany ČR). Byly zmíněny také některé nadstandardní benefity hrazené z fondu prevence VoZP. „Poskytovatelé VoZP významně pomáhají zajistit vojákům zdravotní služby, které by v rámci vlastních kapacit, mj. posádkových ošetřoven a jejich odloučených pracovišt nebo vojenských nemocnic, plně zajistit nemohla,“ připomněl Zoltán Bubeník. Sestřih nejdůležitějších a nezajímavějších informací z debaty si prohlédněte ZDE.
Lukáš Hirka posléze popsal příběh svého zranění v Afghánistánu v roce 2012, složitou léčbu a rehabilitaci, v níž sehrála důležitou roli VoZP. Neutuchající péče především rodiny a přátel nakonec vyústila ve velké zlepšení. To Lukášovi umožnilo postupný návrat k některým činnostem „běžného“ života a probudilo v něm nadšení pro sport, konkrétně pro hod oštěpem a vrh koulí, v nichž by se rád dostal na paralympiádu. Samostatné video s Lukášem Hirkou je k dispozici ZDE.
Zbývající prostor v rozpravě připadl tématu hospodaření VoZP. Zatímco v prvním roce činnosti (1993) činily náklady na zdravotní služby 303 miliony korun, letos plánuje VoZP na péči vynaložit přes 29 miliard. V přepočtu na jednoho pojištěnce činily náklady v prvním roce fungování tři tisíce korun, v roce 2022 už to bylo bezmála 39 tisíc korun. S náklady se v průběhu let zvyšovaly jak průměrné příjmy, tak počty pojištěnců VoZP. „Do vývoje příjmů a nákladů velmi citelně zasáhla pandemie covidu, respektive mohutné kompenzace poskytovatelům zdravotních služeb, které ze systému prakticky odčerpaly veškeré rezervy nashromážděné v předchozích obdobích konjunktury,“ řekl Josef Diessl.
Na vysoké příjmy si poskytovatelé podle něj bohužel zvykli, nejsou ochotni se jich po skončení pandemie vzdát, ačkoli příjmy systému už tomu neodpovídají, a stát je k tomu netlačí. Hospodaření VoZP bylo loni z výše uvedených důvodů třetí rok po sobě deficitní a letos tomu nebude jinak.
Pro rok 2024 bude zásadní, aby byly nastaveny vyrovnané příjmy a náklady a aby se deficit dále neprohluboval, zdůraznili manažeři VoZP. Ve srovnání s vyspělými zeměmi Evropy hodnotí český systém jako extrémně rovnostářský a zároveň zranitelný. Je příliš závislý na výběru pojistného z mezd a platů, tudíž na aktuální kondici ekonomiky a politických rozhodnutích. Systému chybí diverzifikované zdroje, nebrání zneužívání zdravotních služeb rozumně nastavenými regulačními poplatky. Rizikem je i to, že financování zdravotnictví táhnou zaměstnanci, kterých jsou jen 32 procenta, ale odvody za ně od zaměstnavatelů tvoří 63 procenta příjmů. Naopak státních pojištěnců, mezi něž patří třeba důchodci, děti nebo nezaměstnaní, je většina (56 %), nicméně do systému za ně stát zaplatí jen necelou třetinu příjmů.
foto: Protext ČTK, VoZP
