Poslední zimní nedělní večer se nakonec jeví jako schůdná varianta. Využíváme technologie a povídáme si přes telefon. Jaroslav v Praze ve svém vinohradském ateliéru a já u nás doma v Metylovicích.
Řeč je o všem možném, politice se ale vyhýbáme. „To by bylo na celou knihu,“ směje se Jaroslav.
Protože do konce víkendu zbývají už jen hodiny, začínáme oddechově.
Co tě naposledy rozesmálo?
Je to asi tak dva tři dny zpátky, jel jsem večer autem a přes cestu mi přeběhl kanec. Uprostřed silnice se zastavil, otočil se na mne rypákem, pokýval hlavou, jako by mi něco sděloval, a běžel dál… Byl to zkrátka kontaktní kanec.
Co ti nejvíc vadí po lidské stránce na současné době?
Když se lidé na sociálních sítích chovají zle, trpí závistí, záští, šíří bláboly. Špiní si tak vlastní karmu. Je to ale celospolečenský jev – místo aby lidé hledali cestu, řešení, spíše pomlouvají. Týká se to jak lidí, tak i některých médií. Ale naštěstí existují i moc fajn lidé a není jich málo.
Zlobil ses někdy na své housle?
Nikdy, jen na sebe. Housle za nic nemohou. Jsem k nim nekritický, protože je miluji, jsou mou partnerkou.
Víc mluvíš o mamince, než o tatínkovi…
Tatínek se mi v dětství hodně věnoval. Chodil se mnou na hodiny houslí, vyzvedával mne. A pamatuji si, že mi po jedné vypjaté hodině (měl jsem velmi přísnou paní učitelku) řekl: „Já tě obdivuji, já bych tam nechodil…“ 😊. Tatínek zemřel v nedožitých devadesáti letech.
Vidíš vztah mezi hudbou a matematikou?
Třeba geniální fyzik Albert Einstein byl i velmi dobrým houslistou. Na první pohled jsou to protiklady, zapojují se jiné části mozku a po psychologické stránce je to krásná forma terapie a harmonizace osobnosti, odlehčení od intenzivní jednostrannosti. Znám nespočet příkladů, před léty jsem hrál například s lékaři, kteří mají vlastní orchestr… tak trochu jin a jang.
Co tě vyvede z koncentrace, když hraješ na pódiu?
Z ničeho nic zvonící mobilní telefon… Správně by mne nemělo vyvést z koncentrace nic. Starší lidé ale někdy nevědí, jak to ztlumit, což se svého času týkalo i mě😊. Když mobil zazní při koncertě, tak to často obrátím v žert a melodie v telefonu dohraji…
Všeobecně se ví, že jsi velkým milovníkem kávy. Který druh tě svou chutí nejvíce překvapil? Myslím v dobrém i ve špatném.
Mám rád čerstvě namletou zrnkovou kávu. Miluji kávu z Chile, Equadoru, Nikaraguy a z Indonésie. Každá káva má jinou chuť, podle půdy, z níž vzejde. Nemusí to být čistá arabica, každopádně mi nechutná káva s kyselým ocáskem. A nemám rád cibetkovou kávu, to mne vůbec nebere.
Hraješ různé hudební žánry. Který ti, kromě vážné hudby, nejvíce přirostl k srdci?
Z pohledu vlastních pocitů mám hrozně rád jazz, který si rád zahraju i s jazzovým triem. A také swing. Kdysi jsem spolupracoval s úžasným Rudolfem Roklem, Ferdou Havlíkem, dnes si občas zahraju s Felixem Slováčkem či Honzou Smigmátorem. Často vzpomínám na alternativní hudbu, kterou jsme dělali se skupinou Jablkoň. Natočili jsme společně několik desek. Ta z roku 1991 získala cenu hudební kritiky. Dodnes mám v paměti recenzi Jiřího Černého, který napsal: „Jablkoň a Svěcený, to je setkání Georga Fridricha Händela s pračlověkem…“ Vnímám to jako určitou odnož vážné hudby. Je to původní autorská muzika, která mne baví. (Pozn. autorky rozhovoru z webu folktime.cz: „Mám rád život s kontrasty, i v muzice hledám nové pohledy. A u Jablkoně jsem si řekl – tohle mi přinese svobodu. Dostal jsem se do nové hudební dimenze a místo opakování notiček klasiků jsem se začal projevovat po svém,“ říká o spolupráci s kapelou Jaroslav Svěcený). Těším se, že si v létě opět zamuzicírujeme na festivalu Klášterecké hudební prameny.
Co tě na houslích nejvíc fascinuje?
Kromě geniálního tvaru, propracovanosti a konstrukce jejich dlouhověkost.
Jak se liší akustika současných a historických budov? Kde jsi zažil nejlepší akustiku?
Co budova, to jiný typ akustiky a energie. Z historických budov miluji kostely a katedrály. Prostor zvuk donese úplně všude. Velmi rád hraji s cembalem, kytarou či komorním orchestrem ve Svatovítské katedrále. Miluju i takřka zapadlé kostelíky po celé ČR. Z moderních prostor má vynikající akustiku Gewandhaus v Lipsku. Asi nejlepším moderním sálem, v němž jsem hrál, byl Teatro del Lago v chilském Frutillaru. Budova postavená z různých druhů vzácných dřevin stojí na pylonech částečně nad hladinou jezera. Při zkoušce na koncert jsem tak hrál v úrovni jezerní hladiny a díval se na kouřící sopku Osorno. Byl to jedinečný zážitek.
Čím tě zaujala akustika metylovského kostela?
Akustika je tam naprosto skvělá, má dozvuk, ale netříští se o stěny. Prostor zvuk donese až k posluchačům. Je to skvělé místo pro komorní koncerty.
Co stojí za tvým úspěchem? Je to talent, píle, štěstí, nezdolnost nebo příležitosti?
Hrál jsem v šedesáti dvou zemích světa. Vydal jsem spoustu nahrávek. Osobně si myslím, že na prvním místě stojí láska k tomu, co dělám. A v posledních letech je to pro mne i určitá droga. Velkou roli také hraje komunikace. Komunikuji s publikem, hudba má být, alespoň podle mého názoru, komunikačně dostupná. Dnes je absolutně potřeba být v kontaktu s mladou generací. Sdělovat posluchačům příběhy o hudbě, hudebních nástrojích a skladatelích. Hudební skladatelé minulosti nejsou jen mramorové busty, ale jsou to lidé z masa a kostí, kteří něco dokázali, napsali nadčasovou hudbu, se silným obsahem.
Hraješ velmi emotivní skladby a při hře neskrýváš emoce. Máš ještě dost emocí pro běžný život „bez houslí“?
Nejsem suchar (slyším smích i přes telefon). Jsem hodně emotivní člověk. Emotivní život bez houslí mám, opět se cítím dobře, další pozitivní a krásné energie stále hledám. Jak se říká - dokud hledáš, žiješ! Ano –hodně se rozdávám v hraní, je ale důležité nacházet to krásné i ve vztazích.
Jak důležité je při hře dýchání?
Je zásadní. Ještě na konzervatoři jsem hledal způsob, jak správně dýchat. Když zastavuješ dech, tak to není dobré. Kdybys dlouhodobě dýchala při hře špatně, může to mít negativní vliv i na zdraví.
(Můj dotaz vycházel z mé osobní zkušenosti: paní učitelka v lidušce na mne při hodině volala: dýchej, dýchej… A to je asi také jeden z mnoha rozdílů mezi mým naprostým neumětelstvím v hudbě a virtuozitou Jaroslava Svěceného).
Jak vnímáš elektrické housle, violy a cella? Je to pokrok oproti dřevu?
Řadu elektrických houslí jsem testoval, nejsou vůbec špatné. Jsou důležité pro uplatnění v rockové hudbě a jsem rád, že na ně rockeři hrají. Vždyť jsou ozvučení, tak proč ne. Nedovedu si představit, že by při své hře používali křehké dřevěné a hlavně špičkové historické nástroje.
Paganini si své housle přelaďoval podle rozsahu skladeb, které zrovna hrál. Jak by se ti hrálo na takové přeladěné housle?
Je otázka, jak to přelaďoval, já u toho nebyl. U některých jeho dochovaných skladeb je to jasné, ale u spousty dalších nikoli. Je potřeba vědět, jak hrály v té době housle, když byly nové. My známe noty skladeb, ale nevíme, jak je interpretoval. V té době se totiž hrálo ještě na střívkové struny, ty byly kratší, měly větší rozkmit, rychleji se rozlaďovaly a méně vydržely. Muselo se na ně hrát jemněji, při silném tlaku či tahu smyčce by tón samozřejmě selhával. Houslisté v té době měli k dispozici tak trochu „jiný nástroj“. Příchodem strun s kovovým a později nylonovým jádrem se musely ,,schiftovat“ ( měnit kratší za delší) krky houslí mezi tělem a hlavičkou. Houslaři také otvírali vrchní desku, protože měnili větší a delší žebro neboli basový trámec za původní, kratší. Díky tomu vrchní deska houslí, viol, cell, kotrabasů snesla větší tlak těchto moderních strun.
Posledních šest otázek bylo nastaveno na krátkou odpověď. Ale zapovídali jsme se i u nich.
 |
Tvé oblíbené jídlo?
Asijská kuchyně - indonézská, indická, vietnamská. Nepohrdnu ale ani domácí svíčkovou. Ale dát si ji před koncertem, to bych hrál asi jen largo😊.
Oblíbené pití?
Protože hodně řídím a hraji, nemohu pít alkohol. Takže domácí limonády, které mi dělají v mé oblíbené vietnamské restauraci. Nejradši mám limonádu z maracuji. Když neřídím, tak vyhrává červené víno a Prosecco.
Oblíbené sladkosti?
Vše s mákem, koláče. Miluji jemně tažené záviny, dělají je tady na Vinohradech, jsou s makovou nádivkou a švestkami z kompotu uvnitř.
Oblíbený sport?
Hraji fotbal, stolní tenis a začal jsem jezdit na kole.
Oblíbený film?
Avatar 2 – zaujalo mne, co se dá zvládnout s moderními technologiemi. A pak klasika – osmdesátá léta, třeba Polańského film 48 hodin v Paříži.
Oblíbená barva?
Zlatavě hnědá barva houslařského laku. Vystavím si housle do stojánku a nábožně na ně koukám…
Měla jsem ohledně tvé oblíbené barvy naprosto jiný tip.
Aha, no u oblečení je to určitě modrá.
Jaroslava Svěceného se ptala Renata Spustová
Na nejen hudební setkání s Jaroslavem Svěceným se můžete těšit 21. května v 15,30 v kostele Všech svatých v Metylovicích. Uslyšíte originální propojení klasických a současných skladeb v programu nazvaném Svěcení jara. Na klavír doprovází Lucie Karlová (Tóth). Po skončení koncertu proběhne od 17,00 hodin v restauraci Pod Lipami setkání s Jaroslavem Svěceným na krátké autogramiádě spojené s ukázkou historických houslí. Pro všechny návštěvníky je připraven přípitek, malé pohoštění a speciální jarní menu ve stylu „svěcení jara“ za zvýhodněné ceny. Srdečně vás všechny zve kulturní výbor Obce Metylovice a restaurace Pod Lipami.  |
