Washingtonský materiál International Energy Outlook 2023 z U.S. Energy Information Administration ukazuje směřování světové energetiky do roku 2050 a je skutečností, že v roce 2050 bude Čína, Indie a Jihovýchodní Asie vyrábět 69 % veškeré průmyslové produkce a jejich HDP bude vyšší než HDP v USA. Propad Evropy a zejména České republiky významně zhorší aplikace bruselského antiekologického a antiekonomického projektu Green Deal do České republiky. Dokument, schválený v říjnu 2023 českou vládou, „Aktualizace vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu“, předpokládá, že realizace bruselských výmyslů bude do roku 2030 stát český státní rozpočet 1,2 bilionu Kč (1 200 000 000 000 Kč). Za tyto peníze, které si Česká republika bude muset půjčit, a zadlužit tak několik příštích generací, bychom krásně mohli postavit byty minimálně pro půl milionu obyvatel ČR. To není zelený, ale doslova černý úděl pro několik generací českých občanů.
Ing. Jiří Jíše
Navíc Evropská unie, ve své pouze ideologicky motivované snaze odpoutat se od laciného ruského zemního plynu a moci se připoutat k drahému americkému a arabskému LNG, začala již před několika lety nutit členské státy EU, aby přestaly uzavírat a aby naopak začaly vypovídat dlouhodobé kontrakty na ruský zemní plyn s pevnými cenami a průběžnými dodávkami. Pokyn EU zněl, obchodujte zemní plyn pouze za spotové (burzovní) ceny, tj. bez pravidelných a plynulých dodávek. Dopady tohoto rozhodnutí EU se projevily již v roce 2021. Obchodníci bez pravidelných dodávek za pevné ceny doplňovaných spotovými nákupy v létě 2021 stále doufali a spekulovali na nízké letní ceny a nenakoupili v létě obvyklé množství laciného plynu. Evropské podzemní zásobníky plynu proto zůstaly před zimou 2021 - 2022 poloprázdné.
Situaci v ČR dlouhodobě zkomplikovala společnost RWE zlikvidováním původního dlouhodobého česko-ruského kontraktu na zemní plyn a otočením původního směru toku zemního plynu z Východu na Západ na tok zemního plynu ze Západu na Východ, který umožnilo zprovoznění rusko-německého podmořského plynovodu Nord Stream 1. Tím se Česká republika stala zcela závislou na dodávkách zemního plynu přes Německo.
Smutné je, že minulá vláda, která v roce 2021 končila, ale i současná vláda, která v roce 2021 nastupovala, jednoznačně odmítla návrh pracovní skupiny „Energie není luxusní zboží“ (tehdy Alena Vitásková, Pavel Janeček, Vladimír Štěpán, Hynek Beran a Ivan Noveský), která předvídala problém s dodávkami a cenami zemního plynu a nabídla již v roce 2021 české vládě, že zajistí dlouhodobý kontrakt na dodávky zemního plynu za pevnou a nízkou cenu, stejný jako má dodnes např. Rakousko či Maďarsko. Tím se česká vláda dobrovolně vzdala energetické bezpečnosti v oblasti zemního plynu na mnoho let dopředu.
Pak přišel nečekaně podzim 2021 a podzimní ceny zemního plynu na evropských burzách začaly růst, protože Evropa nebyla předzásobena. Odmítnutí české vlády uzavřít kontrakt a zajistit pro Českou republiku pravidelné dodávky laciného zemního plynu se proto ukázalo jako tragický omyl. Na Pražské burze (PXE) začaly dramaticky růst ceny zemního plynu. Z cen minulých let, které se pohybovaly mezi 4 a 5 Kč/m3, se na podzim a v zimě 2021 vyšplhaly ceny zemního plynu vysoko přes 10 Kč/m3 až na 37,50 Kč/m3 v prosinci 2021, což mj. začalo vytvářet silné inflační tlaky na Českou republiku.
Zatímco Rakousko, Maďarsko i Slovensko, přestože v únoru 2022 vznikl konflikt na Ukrajině, dodnes využívají tranzit laciného zemního plynu přes Ukrajinu, závislost ČR pouze na Německu se ukázala významně nebezpečná. Do hry se navíc zapojili spekulanti a zcela netradičně již v srpnu 2022 vyšponovali spekulativní burzovní ceny zemního plynu až na 82 Kč/m3. O tom, že se jednalo pouze o spekulace, svědčí mj. i to, že více než 20ti násobný nárůst burzovní ceny zemního plynu ze 4 Kč/m3 v roce 2020 na 82 Kč/m3 v srpnu 2022 nastal ještě mnohem dříve, než byl podmořský plynovod Nord Stream 1, který zásoboval přes Německo i Českou republiku, teroristy odstřelen dne 26. 9. 2022.
V roce 2022 spotřeboval celý svět 3 995 mld. m3 zemního plynu, z toho bylo použito 34 % na výrobu elektřiny, 27 % pro průmysl, 15 % pro domácnosti, 4 % na výrobu tepla a další obory. V České republice se ale ze zemního plynu vyrábělo a stále vyrábí zcela zanedbatelné množství elektřiny. Proto nebyl žádný technický důvod k výmluvám, že cena elektřiny v ČR musí horentně zdražovat právě kvůli vysokým cenám zemního plynu. Je proto smutnou skutečností, že český průmysl, zemědělství a domácnosti nemají ani lacinou elektřinu, ani laciný zemní plyn a bez nich ztrácejí konkurenceschopnost.
Nejvíce zemního plynu se v současné době těží v USA (978 mld. m3/2022), které ho většinou těží zcela neekologicky, tzv. frakováním. Frakování je podobná zátěž životního prostředí, jakou představovala těžba uranu před rokem 1989 v Československu kyselinováním. Frakování je štěpení horniny vysokým tlakem pomocí křemenného písku, detergentů a kyseliny solné (chlorovodíkové). Z ekologických důvodů je frakování v Evropě, naštěstí, stále ještě zakázané. Přírodní těžbou, tj. mnohem ekologičtějším způsobem, se v roce 2022 vytěžilo 721 mld. m3 na Středním Východě a v Rusku 618 mld. m3 zemního plynu.
V roce 2050 by měla, dle amerických studií, stoupnout těžba zemního plynu v USA až na 1 130 mld. m3. USA proto mohutně staví zkapalňovací terminály na LNG, který exportuje LNG i do Evropy. Cesta zemního plynu zkapalněním na LNG a následnou regazifikací je mnohem ekonomicky a ekologicky náročnější než cesta zemního plynu potrubím. Importem drahého LNG (z USA, Kataru, Ruska a dalších dodavatelů) do Evropy již v roce 2022 významně stoupla cena zemního plynu v Evropě. Protože Česká republika znovuotevřela tradiční cestu zemnímu plynu ze Slovenska do ČR až na podzim 2023, zůstala po útoku teroristů na plynovody Nord Stream 1 a 2 v září 2022 jedinou cestou zemního plynu cesta z Německa zásobovaná drahým zemním plynem z Norska, Holandska a z terminálů LNG. Proto namísto původní ceny zemního plynu 3 Kč/m3 platily české domácnosti v 1. pololetí roku 2023 průměrně za zemní plyn 28,40 Kč/m3.
Důvody nekonkurenceschopnosti (likvidace) evropského a tedy i českého, průmyslu názorně ukazuje i následující graf:
Ing. Jiří Jíše a Ing. Bc. Ivan Noveský
