Studoval jste zemědělskou školu, nakonec jste ale skončil u obalových materiálů z kartonáže a dřeva. To je docela „odbočka“, ne?
Ta „odbočka“ přišla už v době studií. V#19 letech jsem se totiž stal otcem dvojčat. Abych rodinu uživil, školy jsem nechal a šel pracovat do lesa. Vedle toho jsem jezdil na koni a také trénoval. Mimo jiné i jednoho Němce, který ve mně viděl určitý potenciál a nabídl mi místo vedoucího výroby v německé firmě. To mi bylo 21 let. Později jsem přešel k jinému zaměstnavateli, kde se mi ale nelíbilo.
Tehdy přišla myšlenka na podnikání?
Mít vlastní továrnu bylo mým snem už dřív. V roce 1999 jsem k tomu ale udělal první krok. Začínali jsme dva společníci. O rok později měla firma čtyři lidi, pak 10, 70. Dnes jich je 400. Rostl i obrat firmy. V roce 2000 dosáhl 12 milionů korun, o rok později 20 milionů, loni to byla miliarda. Nejdříve jsme byli čistě obchodní firma, vlastní výrobu jsme rozjeli v roce 2007.
Těch továren dnes máte ale víc než jednu…
Je jich pět, kromě jedné všechny na severu Čech. Denně nám vozí 8 až 10 kamionů lepenky, vlastně takových obrovských tabulí papíru. Ročně vyrobíme 25 milionů metrů čtverečních kartonáže. Vyrábíme obaly také z kartonplastu. Máme i#pilu, kde zpracováváme dřevo a vyrábíme dřevěné obaly. A rovněž vlastní vývojové oddělení. Nebojím se říct, že z obalů dnes umíme vyrobit takřka cokoliv. Postupně jsme vybudovali i vlastní autodopravu.
A máte také chráněnou dílnu, že?
Ano, už 15 let, co máme vlastní výrobu, zaměstnáváme lidi se změněnou pracovní schopností. Dnes jich je 80, většinou jsou po různých pracovních úrazech. Všichni pracují standardně osm hodin denně, nijak je nepodceňujeme. Někteří ale nemohou třeba dlouho stát nebo sedět, část nemůže pracovat v noci. Tomu se ale umíme přizpůsobit.
Hodně se dnes mluví také o udržitelnosti. I toto je vám blízké?
Rozhodně. Papír, s nímž pracujeme, je už z 95 procent recyklovaný. A my ho využijeme a zpracujeme z více než 99 procent. Navíc náš dodavatel má speciální druh lepenky, kdy se při výrobě prokazatelně šetří 15 procent CO2 oproti klasickým lepenkám. Dřevěný odpad od nás vykupuje firma, která z něj vyrábí pelety na topení. A do budoucna bychom chtěli být i majiteli lesů, aby se „kolečko“ uzavřelo. Za každý vykácený strom by se vysazovaly další nové.
Máte do budoucna ještě nějaké další plány?
V Havrani u Mostu chceme stavět nový závod, kde bude pracovat 150 lidí. Výroba by se tak zdesetinásobila, vyráběli bychom 250 milionů metrů čtverečních kartonáže. Dostavěný by měl být v roce 2027. Nový závod ale představuje investici do strojů kolem 1 miliardy korun. Takže nestavíme určitě na 10 let, ale na minimálně 30 až 40 let. A k tomu bychom opravdu potřebovali mít stabilní podmínky, které zde bohužel už řadu let pro podnikání nejsou. Ať už jde o Green Deal, to, co se děje s energiemi, a podobně. Ale to by bylo na dlouhé povídání.
Najít dobré lidi je dnes obecně problém. Jaká je v tomto směru situace na severu Čech?
O nic lepší než jinde, což je problém. Můžeme výrobu automatizovat, ale stejně potřebujeme mít dobré lidi. Asi nejvíce mě trápí to, že nejsou mladí lidé. Dříve se u nás o práci ucházeli v 18–20 letech, dnes jsou z nich šéfové. Dnes ale mladí nepřichází. Marně přemýšlím, co dělají.
Vaši dva synové, kterým je 29 let, se ale naštěstí vydali ve vašich šlépějích, je to tak?
Je a jsem za to velice rád. Když za mnou přišel první z nich, bylo to pro mě snad to nejkrásnější, co jsem kdy zažil. A pak se přidal i druhý. Jsou talentovaní, postupně se vypracovali. Dnes už každý z nich vede jeden závod. Ještě mám 16letou dceru, tam se teprve uvidí.
Rodina pohromadě však znamená také minimálně občasné neshody. Jak je řešíte?
Zastávám názor, že řídit firmu, udávat její směr, může vždycky jenom jeden člověk. Takže zatím držím 100 procent akcií já. Pokud na zásadních věcech nedojdeme ke shodě, mám poslední slovo. Do budoucna ale samozřejmě počítám s#tím, že předám žezlo dětem.
Dana Jakešová
