Od roku 2019 jste místopředsedou Evropského parlamentu, od ledna 2022 působíte jako kvestor této instituce. Co tyto posty obnášejí?
Jsou to dvě role, které mají jedno společné. A to, že jsou součástí předsednictva Evropského parlamentu (EP), které tvoří předsedkyně, 14 místopředsedů a kvestorů. Místopředsedové se starají více o technické záležitosti, o nastavení pravidel vnitřního fungování EP, zatímco kvestor dohlíží na finanční a administrativní záležitosti parlamentu. Já teď řeším, jako kvestor pro informační technologie, to, jaké bude vybavení, které poskytneme europoslancům v příštím funkčním období. Snažím se docílit, abychom ušetřili.
Dalo by se tedy říct, že výkon takové funkce může představovat jistou zesílenou ruku při výkonu agend, důležitých i pro vaši Pirátskou stranu?
V mém kvestorském portfoliu jsou opravdu digitalizace či ochrana dat. Nesouvisí to s vyjednáváním legislativy, ale kvestoři mají na starosti implementaci pravidel, když se třeba ta legislativa změní. No a druhá věc, která s tím samozřejmě souvisí, jsou kontakty, uvnitř i vně EP. Ty se vždycky hodí.
Jak vlastně funguje váš pracovní mechanismus, musíte si vyčlenit čas na jednotlivé agendy, jde to vůbec? Nebo se ty povinnosti vzájemně prolínají?
Je to kombinace obou těch přístupů. Jsou celkem jasně nastaveny dny, ve kterých se děje v parlamentu něco konkrétního. Dvanáctkrát do roka máme plénum, které se odehrává ve Štrasburku, a potom máme týdny pro výbory. Ve stejném týdnu jednají i delegace. Pak máme týdny pro politické skupiny, které využíváme k tomu, abychom se v nich dohodli na strategiích, když je třeba něco prosazovat. Pak jsou týdny, které má poslanec trávit ve své domovské zemi. Tomu se říká týden pro externí parlamentní činnost, kdy dáváte rozhovory, hovoříte občany, případně jste na nějakých misích. Já jsem byl takto v Polsku. Vyšetřovali jsme skandál Pegasus, kdy polská vláda čelila podezření, že šmíruje opoziční politiky, novináře atd. Zjistili jsme, že ten spyware koupila naprosto nelegálně. No a pak pochopitelně se některé ty věci se míchají, jako že současně probíhá vyjednávání o legislativě a do toho debata ve výborech. Když je plénum, jedná předsednictvo a podobně.
Co je nutné udělat pro to, aby se v tomto kolotoči europoslanec pracovně našel a ne se v něm ztratil?
Já myslím, že ho ta práce musí bavit. Já jsem předchozích dvacet let pracoval v oboru informačních technologií. A to je i to, čím se zabývám v Evropském parlamentu, ať už v předsednictvu, nebo legislativně. Nejdůležitější je, aby člověk dělal něco, v čem vidí smysl, přidanou hodnotu pro společnost. Jako když se podařilo vyjednat pravidla, která mají za úkol zkrotit digitální giganty Google, Facebook, Amazon či Microsoft. Podařilo se mi prosadit konkrétní opatření, abychom mohli na digitálních trzích, kde tyto velké firmy někdy zneužívají svého dominantního postavení na trhu, nastavit taková pravidla, aby jim mohly evropské firmy, malé a střední podniky, konkurovat. To mi dělá radost, to je ten důvod, proč jsem do EP šel. Něco zlepšit nebo změnit. Samozřejmě to chce určitě nějaké manažerské schopnosti. Linka mezi zmíněným „najít se a neztratit“ je dosti tenká, ale ten parlament vám nabízí nepřeberné množství práce a s tím související energie a úsilí, které do toho můžete investovat. Pokud by měl den čtyřicet hodin, tak můžete celých čtyřicet hodin strávit v EP a pořád budete mít co dělat. Důležité je vybrat si správně priority, zaměřit se na ty oblasti, kde vám to dává smysl. Bez toho se skutečně můžete zbláznit.
Pojmy jako informační technologie, digitalizace, umělá inteligence a tak dále patří už nějakou dobu mezi běžně požívané. Máte konkrétní představu, jak by skutečně měla vypadat ona nová, digitální, informačně technologická Evropa pro jednadvacáté století?
Naše vize, myšleno Pirátů, kteří ji mají v programu, je taková, že si představujeme jako informační a digitální budoucnost tu, kdy lidé mohou plně využívat digitální technologie. Současně je pro nás klíčový aspektem, aby tyto digitální technologie lidem sloužily. Že to nebudou technologie, které budou sloužit ke sledování lidí, že budou mocní skrz ně manipulovat s davy, a to vše se už rozpadá na jednotlivé oblasti. Nechceme, aby byli lidé šmírováni, ale máme také problém s tím, do jaké míry je možné zacílit reklamu na internetu. To také stojí na velmi masivním sledování, protože nejdřív je potřeba vědět, na co všechno klikáte a co se vám líbí, a pak můžete manipulovat a vytvářet informační bubliny. Prosazujeme svobodný software, open source software, který dává ty technologie do rukou uživatelů. Chceme, aby uživatelé data, která vyprodukují, taky vlastnili. Aby nebyli nějakým subjektem byznysu velkých korporací, ale aby jim korporace dodávaly služby, a lidé měli možnost volby a dostali konkurenci na trhu.
Jaká je cesta, která vede k dosažení těchto a podobných cílů? Jde o metodu postupných, dílčích kroků?
Existuje celá řada dílčích kroků, digitální Evropu vnímá jako prioritu i Evropská komise. Ta už představila velkou porci legislativy, která se týká digitálního prostoru. A pokud budeme zabíhat do detailů, můžeme se bavit o Aktu o digitálních trzích a Aktu o digitálních službách, o umělé inteligenci, elektronické identitě a jiných. Podařilo se nám do nich promítnout ty aspekty, o kterých jsem mluvil, aby ty technologie byly v rukou lidí, aby jim dobře sloužily. Nikoli aby byly nástrojem mocných, ať už to jsou politici či velké korporace. Extrémně důležitá je legislativa, která nastavuje podmínky pro ty největší digitální firmy na světě. V současnosti je to myslím jenom šest firem. Jsou nastavené prahy jako tržní kapitalizace, počet uživatelů a tak dále. Nastavují se velmi jednoduché podmínky, aby se předcházelo zneužití dominantního postavení na trhu. Tyto digitální firmy občas dostanou nějakou miliardovou pokutu od komise, ale to už je pozdě. Pokud se to stává příliš často, tak je zapotřebí, aby byla vytvořena pravidla, která tomu budou předcházet.
Platí, že firmy budou stejně vždy o krok napřed a legislativci o krok pozadu?
Korporace a byznys mají vždycky náskok před legislativou. A je to správně. Byznys musí dostat nějakou možnost se rozvíjet, a nemůžeme ho svazovat nějakými nařízeními, aby se nemohl rozvíjet. Ovšem ve chvíli, kdy se bavíme o zneužívání dominantního postavení na trhu, který jsme původně chtěli mít konkurenční a inovativní, máme co dělat s trhem, který zkolaboval, který obsadí jedna firma. Ta se brání inovacím a tomu, aby fungovala konkurence. Vývoj vždy bude o krok napřed, a pravidla se budou vyvíjet. Když se podíváme na akt o digitálních službách, což je vlastně aktualizace pravidel hry na internetu, tak ta původní směrnice byla z roku 2000, čili z doby, kdy nebyly sociální sítě. Nová pravidla jsme začali vytvářet o 20 let později. Technologie a byznys se pořád ubírají kupředu, a pravidla je potřeba pořád nastavovat.
V červnu příštího roku se bude volit nový Evropský parlament. Zmínil jste, že co děláte, děláte důsledně. Jste lídrem kandidátky Pirátů, mluví se o vás jako o možném eurokomisaři. Chtěl byste zůstat u práce, které se věnujete dosud, nebo byste si chtěl vyzkoušet i nějakou novou agendu?
Politika je hodně flexibilní prostor, ale já trvám na tom, abych dělal věci, které jsou pro mě zajímavé, a ta práce mě bude bavit. My Piráti navrhujeme, aby Česká republika měla co nejlepší možnost vyjednat si v komisi kvalitní portfolio a abychom mohli být u tvorby příslušné legislativy, kterou komise předkládá. Já se věnuji posledních pět let vnitřnímu trhu a pracuji na agendě digitální Evropy, takže by pro mě ekonomické portfolio, jako je například vnitřní trh, určitě dávalo smysl. Věřím tomu, že bych jako komisař dokázal v této agendě pracovat, a budu velmi rád, pokud pan premiér tuto naši nabídku přijme a půjdeme do vyjednávání. Bylo by fajn, kdyby kandidát nebyl za Česko jenom jeden. Když by byli dva, zvětšil by se manévrovací prostor při tom vyjednávání o tom portfoliu.
Uvažujete o některém z existujících portfolií, nebo jste spíše pro nějakou novou kombinaci stávajících a případně nových agend?
Máme výkonnou místopředsedkyni Evropské komise pro digitální Evropu a komisaře pro vnitřní trh. Myslím, že tohle nastavení celkem dává smysl. Samozřejmě není nutné, aby digitální Evropu měla přímo výkonná místopředsedkyně, ten vnitřní trh je tak nějak pod tím. Možná je to možné nastavit nějakým jiným způsobem. Komise je obecně v nastavování portfolií dost pružná, protože se v ní pokaždé sejdou jiní lidé s různými kompetencemi. To je potom velký úkol pro předsedu – správně rozdělit portfolia, aby komise dobře fungovala.
Pojďme zpátky k těm volbám. Aktuální průzkum Eurobarometru ukázal, že se Češi, na rozdíl o jiných národů, o toto hlasování převážně nezajímají. Proč tomu tak je?
Nemám pro to úplně zásadně dobré vysvětlení. Ale ta účast je jestli ne vůbec nejnižší, tak druhá od konce, to je pravda. Je to podle mě hlavně v tom, že stále se nepodařilo lidem vysvětlit, proč je to důležité, aby k evropským volbám šli. A to tomu trochu říkám, že je to takové dědictví Václava Klause: brblat a jako nadávat na to, že nám z Bruselu zase putuje nějaké nové nařízení. Stále máme tendenci vnímat Evropu jako zbytečnou byrokracii, přestože ta pravidla a příležitosti, které unie přináší, jsou pro Českou republiku něco extrémně důležitého. Speciálně pro zemi, která je velmi proexportní, která z jednotného trhu Evropské unie zásadně profituje.
Když se budeme bavit třeba o Green Dealu, o Zelené dohodě pro Evropu, je to naprosto klíčová agenda, která jí má umožnit, aby jí ostatní technologicky neutekli, aby byla celosvětově konkurenceschopná a zůstala na špici. Pokud se nám nepodaří projít správnou cestou pro ekonomickou transformaci, která tak jako tak nastane, protože se to děje i v ostatních částech světa, může to mít velmi zásadní dopady na kvalitu života lidí, na jejich životní úroveň. Green Deal je zcela zásadní instrument, nástroj, který umožní právě touto ekonomickou transformací projít. Účastnit se tohoto rozhodování je strašně důležité. A proto jsou i důležité ty volby. To se bohužel v Česku ještě pořád nepovedlo vysvětlit.
Krátký videosestřih k tématu evropských voleb:
Co pro to mohou udělat politici, kteří tuto potřebu cítí, a co by mohli v tomto směru dělat novináři?
Politici tuto možnost jednoznačně mají, a já se to snažím dělat celých posledních pět let. Mluvit konstruktivně o tom, co se v Evropské unii děje, co se děje v Evropském parlamentu, jak je to nutné, abychom u toho rozhodování byli a nenechali to jen tak plynout a nadávali na to, že tam někdo někde něco rozhodl. My tu možnost být u toho máme. Jsme devátá největší země Evropské unie a máme poměrně velkou sílu. Co se týká novinářů, tak pochopitelně čím více se konstruktivně o unii bude psát a nebude to sklouzávat do populistických póz, do narativu, že je to nějaký bruselský diktát, tak tím více lidé pochopí, o čem to je. Koneckonců, když se nám něco nelíbí, řešením ve společnosti má být výměna politiků, kteří to způsobili. To se děje velmi málo. To znamená, když se nám něco nelíbí na Evropské unii, tak bychom se měli snažit volit takové politiky, kteří mají vizi, jakou chceme.
V řadě tuzemských redakcí není dodnes jasné, jak s evropskými tématy zacházet, stejně jako to, kam patří, do domácí, nebo zahraniční rubriky? Jsou v tomto směru západní média o kus dál?
Když se podíváte do médií v jiných zemích, tak se často evropská politika prolíná s národní. Ve Francii udělal Emmanuel Macron ze své evropské vize, z toho, jak vidí Evropu, jedno z hlavních poselství během prezidentské kampaně. U nás je to obráceně, v evropských volbách řešíme národní témata, Mně by se určitě líbilo, kdybychom v hlasování do Poslanecké sněmovny velmi intenzivně diskutovali to, jakým způsobem se chceme chovat v Evropské unii. Ten, kdo sestaví vládu, má přece zásadní vliv na to, jakým způsobem přistupujeme v unii k dalším šestadvaceti partnerům ve vyjednávání v Radě EU a v Evropské radě. Nemyslím si, že evropská politika patří do zahraniční rubriky. Pro mě je to domácí politika.
Myslíte si, že by mohla u voličů zabrat i skutečnost, že s krizemi se dá lépe vypořádat společně, jak to ukázaly uplynulé roky?
Argument to bezesporu je. Kdybychom nespolupracovali, dopadlo by to daleko hůře. Když začala pandemie, tak jsme viděli srovnání v přímém přenosu. Nejdřív se národní vlády snažily po vlastní ose, aby zajistily dostatek zdravotnického materiálu, vakcíny, a tak se to rozpadalo. Zavíraly se hranice a teprve ve chvíli, kdy si státy uvědomily, že je nutná vzájemná spolupráce, to začalo fungovat. A měli jsme tak například společnou dodávku vakcín. Dokázali jsme efektivně nakládat s potřebným materiálem, dokázali jsme ho společně objednávat a podobně. Byl to společný evropský certifikát, který nám umožnil opětovně překročit hranice. Kdyby nebyl, svůj si vystaví Itálie, Německo a Česko, a když se hranice otevřou, na druhé straně vám ho neuznají. Toto vše bylo ukázkou toho, že spolupráce v Evropě dává smysl. Měli bychom formulovat nějaký apel na nerozhodnuté nerozhodnuté. Aby nezůstali doma a k volbám přišli.
Marcel Kolaja Český softwarový inženýr, politik a od ledna 2022 1. místopředseda Pirátů. Od voleb v roce 2019 pracuje jako europoslanec. V EP zastával v letech 2019 až 2022 funkci jednoho z místopředsedů, od ledna 2022 je kvestorem. Pro evropské volby v červnu 2024 vede kandidátku Pirátů, celostátní fórum této strany ho vybrala jako uchazeče o post českého eurokomisaře. Věnuje se zejména tématům spojeným s fungováním společnosti v digitálním věku. |
