Evropské centrální banky (ECB) viní velké banky v prostoru společné měny, že stále ještě nezaměřují dostatečnou část svých úvěrových aktivit na přechod k ekonomice s nižšími emisemi. V této souvislosti ECB analyzovala 95 finančních společností, které poskytují celkem 75 procent úvěrů v eurozóně. Výsledky ukazují, že úvěrová portfolia těchto institucí jsou do značné míry neslučitelná s klimatickými cíli Pařížské dohody, píše ředitel ECB Frank Elderson v příspěvku s názvem „Plánování selhání znamená plánování selhání“ na internetových stránkách centrální banky. To by vedlo ke zvýšení rizika přechodu u přibližně 90 procent bank. Cílem Pařížské dohody z roku 2015 je omezit růst globální teploty výrazně pod dva stupně Celsia. Dosavadní cíl je 1,5 stupně, připomíná FAZ.
Podle Eldersona hrozí bankám při přechodu na nový systém především od společností v energetickém sektoru, které se opožďují v odklonu od výrobních procesů s vysokým obsahem uhlíku a také se opožďují ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů. „Kromě toho by 70 procent bank mohlo být vystaveno zvýšenému riziku soudních sporů, protože se veřejně zavázaly k Pařížské dohodě, ale jejich úvěrové portfolio stále měřitelně nesplňuje požadavky,“ říká šéf ECB. Banky musí zajistit, aby společnosti, které financují, nebránily v dosažení klimatických cílů. „To je vzhledem k prudkému nárůstu soudních sporů souvisejících s klimatem v posledních letech aktuálnější než kdy jindy,“ upozorňuje Elderson, který je místopředsedou bankovního dohledu ECB. Podle studie ECB je těmto zvýšeným právním rizikům vystaveno sedm z deseti bank.
ECB již několik let vyzývá banky, aby při poskytování úvěrů více zohledňovaly klimatické aspekty a změnu klimatu. Mnohé instituce tento požadavek dosud nesplnily. V roce 2020 bankovní dohled ECB vypracoval pokyny pro banky v eurozóně týkající se řešení klimatických a environmentálních rizik, ve kterých také stanovil svá očekávání od institucí. Ještě v prosinci Elderson kritizoval skutečnost, že některé banky dva a půl roku po zveřejnění pokynů stále nevyhodnotily dopad klimatických rizik na svá portfolia.
Zároveň je v EU obrovský nedostatek finančních prostředků na financování nezbytných investic do přechodu k zelené a digitální ekonomice a společnosti. Bruselský think tank Bruegel nyní odhadl, že do roku 2030 bude chybět nejméně 481 miliarda eur ročně. Překlenutí této mezery by záviselo také na mobilizaci soukromých investic.
Obecně je zapotřebí více průběžných investic. Stávající programy jsou sporadické a časově omezené, s různými zdroji financování a překrývajícími se cíli. „Navrhujeme zřízení specializovaného a stálého Evropského fondu pro strategické investice (ESI),“ uvádí se ve středu zveřejněné zprávě. Takový fond by mohla spravovat Evropská investiční banka (EIB).
EU by však také musela získat další vlastní zdroje, nebo jinak generovat příjmy do rozpočtu EU, zpočátku na splacení dluhu vzniklého v souvislosti s fondem na pomoc při boji s pandemií koronaviru. Těchto přibližně 750 miliard eur z programu „NextGenerationEU“ má podpořit růst a zaměstnanost, ale také modernizovat evropskou ekonomiku a učinit ji šetrnější k životnímu prostředí. Program vyprší v roce 2026.
