Můžete zhodnotit, jak se v posledním desetiletí proměnil přístup v pediatrické péči k dětskému pacientu?
Změn v dětském lékařství je samozřejmě celá řada. Nechci se dotýkat změn v odborné oblasti, nové vyšetřovací metody, nové léky, ale to, co mi v poslední době udělalo poměrně velkou radost, je akcentace dvou věcí. Pediatr je v současném pojetí hlavně partner rodiny nemocného dítěte. Jestli bude mít úspěch, záleží na skloubení odborných požadavků, které mám já jako lékař, a preferencích rodiny nebo samotného pacienta. Je to složitá cesta hledání, která nám potom zajistí úspěch.
Lékař v současném pojetí už není ten dominantní pán, který jenom určuje, a pacient pasivně přijímá všechna doporučení, protože ne všechno, co z odborné péče po vás někdo chce, je vámi akceptovatelné a příjemné. Nám jde spíš o to, abychom měnili kvalitu života, nikoliv jenom vylepšovali laboratorní výsledky nebo výsledky jiných vyšetření.
Ve frýdecko-místecké nemocnici jste zavedl dětskou denní kliniku. Jak se prozatím osvědčila?
Aktuálně máme asi šestiměsíční zkušenost. Analyzovali jsme první vzorek našich pacientů. Je to věc, na kterou si veřejnost bude muset ještě chvilku zvykat, protože existuje zakořeněná představa, že řada věcí se dá řešit pouze hospitalizací. V pondělí malého pacienta přijmeme, v úterý provedeme zákrok, ve středu pustíme. Ale v současné době, kdy jsou k dispozici skutečně velice kvalitní vyšetřovací metody a přístrojové vybavení, potřeba hospitalizace pomalu klesá. Není to o tom, že bychom rušili hospitalizační péči, ale snažíme se vytvořit dobrý a vhodný doplněk, aby nabídka pro pacienta a jeho rodinu byla co nejširší.
Existence denních klinik, pokud se týká evropských zkušeností, je poměrně běžnou záležitostí. Každé velké silné oddělení tuto službu nabízí. Možná bychom to mohli trošku přiblížit tím, pro jakého pacienta je to určeno. Je to pro pacienta, který vyžaduje odbornou péči, ale nevyžaduje čtyřiadvacetihodinovou ošetřovatelskou péči. To znamená, že po tom několikahodinovém pobytu, ať už provádíme nějaká diagnostická zobrazovací vyšetření nebo nějaké terapeutické zákroky, může malý pacient s rodiči odejít domů a spát už ve své postýlce.
V současné době zvládáme v rámci jednoho dne některá vyšetření nebo menší operační zákroky s potřebou celkové anestezie. Pacient je ráno přijat, nachystán, premedikován, proběhne výkon a po nezbytné observaci a sledování vitálních parametrů ho můžeme propustit domů. Mohu po půlročních zkušenostech říci, že takovouto péči zvládají malí pacienti velmi dobře a že ji i dobře vnímají. Které dítě by se nechtělo odpoledne po zákroku vrátit do svého prostředí a ke svým hračkám.
Jak jsou na tyto změny v péči o nejmenší adaptováni lékaři a sestry?
Ten, kdo má o medicínu zájem, se rychle adaptuje na jakoukoliv pozitivní změnu. Nemáme problém ani v řadách, řekněme, středního zdravotnického personálu starší generace.
