Do roku 2005 měla každá domácnost jediného partnera, a to některou z krajských energetických společností JME, JČE, PRE, SČE, SME, STE, VČE nebo ZČE. Tyto společnosti odebíraly lacinou českou elektřinu od společnosti ČEZ a zajišťovaly pro všechny domácnosti komplexní dodávku. Proto prodávaly českou elektřinu za odpovídající ceny dle jednoduchého cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ).
Proto mohl ERÚ v roce 2001 stanovit cenu elektřiny v nejběžnější kategorii pro domácnost ve výši 3,16 Kč/kWh. V této ceně, kterou tehdy platila domácnost krajské energetické společnosti, bylo obsaženo úplně všechno. Byla v tom cena za výrobu elektřiny (dnes např. ČEZ), nákup elektřiny (dnes obchodníci a tzv. burza), přenos (dnes ČEPS), distribuce (dnes distributor), měření (dnes elektroměr distributora), poplatek na obnovitelné zdroje (dnes 0,60 Kč/kWh pro OTE), činnost krajských dispečinků a centrálního dispečinku (dnes krajské dispečinky a OTE), daně vč. DPH, prostě úplně všechno včetně jednoho nemalého zisku… Jedinou výjimkou již v té době byl měsíční poplatek 64 Kč vč. DPH za jistič, i když si ho odběratel koupil za své peníze.
V rámci přípravy spekulací s tzv. burzovní cenou elektřiny Evropská unie vymyslela pro členské státy povinný tzv. unbundling. Oficiálně to bylo zdůvodněno tím, že se bude moci vytvořit jednotný evropský trh s elektřinou, což odborníci vědí, že je nesmysl. Elektřina se totiž nedá skladovat a možnosti přepravovat elektřinu mezi státy jsou výrazně technicky omezeny, tzv. přeshraničními profily. Z celkových každoročně vyrobených 85 TWh elektřiny se v ČR spotřebuje každoročně 70 TWh a ročně se vyveze cca 10 TWh. Jinak řečeno, elektřina, která se právě nyní v ČR vyrábí, se právě nyní v ČR musí spotřebovat, jinak by hrozil České republice blackout. Spekulovat (obchodovat) nyní s elektřinou, která není a nemůže být nyní vyrobená a možná se v ČR vyrobí v roce 2025 nebo 2026, je pouhopouhá spekulativní operace s cílem zvednout cenu a opět zvýšit miliardový neoprávněný zisk z neoprávněně navyšované ceny elektřiny, který inkasují vybraní jedinci a skupiny, což bylo nejspíše pravým cílem autorů unbundlingu.
Ošklivé slovo unbundling, s ještě ošklivějším významem, totiž neznamenalo nic jiného než rozbití logického, ekonomicky fungujícího a technicky plně funkčního systému několika málo velkých monopolních energetických společností na mnoho, sice o něco menších, ale stále monopolních, energetických společností. Rozbitím jedné společnosti na mnoho menších nových společností se vytvořil řetězec, ve kterém je nelogicky oddělena výroba, prodej, přenos, obchod a distribuce elektřiny. Náklady se proto znásobily tím, že na jednotlivé činnosti musely vzniknout nové společnosti a každá má své náklady, svůj aparát a svůj nemalý zisk. Celkové náklady na dodávku elektřiny se proto znásobily, a tedy i celková cena pro spotřebitele.
Ivan Noveský
V monopolním prostředí totiž všechny náklady, včetně nesmyslně zvýšených znásobením, vždy musí zaplatit konečný spotřebitel, protože každá z nově vytvořených společností má své náklady a každý z vlastníků nových společností má právo na svůj nemalý zisk. Proto jsme se, s pomocí zapojení burzy, která slouží především pro spekulace s cenami ve spojení s nefunkčním ERÚ jako speciálním antimonopolním úřadem pro energetiku, v roce 2023 dostali u největšího českého monopolisty až na zastropovanou cenu elektřiny 8,17 Kč/kWh s DPH, a to ještě bez zahrnutí poplatku 0,60 Kč/kWh na obnovitelné zdroje energie. Neuvěřitelná je zejména „skutečná“ uváděná nezastropovaná cena elektřiny (jako základ pro vyplácení státních kompenzací) ve výši 13 Kč/kWh… Navíc si domácnost ještě musí v roce 2023 k nesmyslným cenám připočítat i měsíční poplatek za jistič ve výši 358,33 Kč s DPH, i když si domácnost tento jistič koupila za své peníze.
Nesmyslné zvyšování cen elektřiny a doslova šíleně vysoké zisky energetických monopolů se díky nečinnosti státu (nejen ERÚ, ale i MPO a MF) doslova „utrhly ze řetězu“. Protože se ale výrobní cena elektřiny v podstatě nezměnila a stále nedosahuje např. z jaderných elektráren ani 1 Kč/kWh a protože stávající spolehlivá distribuční a přenosová síť, robustně vybudovaná před rokem 1989 a v 90tých letech, stále plně vyhovuje potřebám stávajících spotřebitelů, musel monopol a politici své neúměrné zisky občanům nějak vysvětlit.
V posledních letech již přestalo fungovat mnoho let oblíbené tvrzení: „To my ne, to solární baroni!“, i když monopolistům významně pomáhaly a stále pomáhají soudy, včetně ústavního soudu, který by měl být ochranou ústavnosti. Pokud ale jedna skutková podstata spočívá v porušení skutečnosti, kterou zákon ani nezná, a druhá, ještě paradoxnější, spočívala v dodržení ustanovení prováděcí vyhlášky, které ale Ústavní soud nezrušil… Možná právě proto, že Ústavní soud upřednostnil zvykové právo nad platnými zákony, mnoho lidí postupně začalo vnímat, že se spíše jedná o dobře zorganizovaný a dobře zaplacený hon na čarodějnice, kterým chce někdo zakrýt neustále rostoucí okrádání českých spotřebitelů cenami za elektřinu.
Dramaticky rostoucí investiční i provozní nároky na rozšiřování a úpravy distribuce pro výstavbu a provoz nabíjecích stanic pro bruselskou elektromobilitu a zejména stovky miliard korun na chystané obří stavby větrných a fotovoltaických elektráren, biometanových, vodíkových a dalších, jako pokusné „klimatologické“ finanční tunely musí někdo zaplatit, a ten někdo je český spotřebitel.
Komunitní energetika je dobrá myšlenka. V Rakousku, ve Francii a dalších fungujících státech se ale jedná o skutečnou komunitní energetiku, protože obnovitelná elektřina vyrobená v rámci jednoho území (jedné rozvodny s jednou napěťovou hladinou) se na tomto území spotřebuje, a tedy se touto obnovitelnou elektřinou nezatěžuje ani distribuční síť a ani náhodou přenosová síť. Tím se šetří nejen životní prostředí, ale i kapsy spotřebitelů (domácností, malých podniků, obcí a měst) v rámci jednoho území.
Ale protože české energetické monopoly si své nepřiměřené zisky nenechají vzít, zajistily si českou verzi komunitní energetiky. Česká cesta komunitní energetiky, na které např. ukazují „výhodu“ výroby obnovitelné elektřiny na chalupě na Šumavě a spotřebu této elektřiny v bytě v Ostravě, je ryzí nefunkční nesmysl. A další nesmysl s tím spojený, nutnost vytvoření „datového centra“, bude stát české spotřebitele několik dalších miliard korun a bude v lepším případě pouze dublovat činnost OTE a krajských energetických dispečinků. Česká verze komunitní energetiky zajistí monopolům pomocí státu, že všechny ty stovky miliard korun na elektromobilitu, obří stavby a nové VVN propojení do Německa pro export elektřiny do Německa, jako pomoc s dotováním německého projektu Energiewende, do poslední koruny zaplatí čeští spotřebitelé. Proto monopolům a ERÚ nestačí, že již dnes musí platit koneční spotřebitelé v distribučních poplatcích nesmyslné částky bez ohledu na to, zda to české občany či české firmy ruinuje, ale tyto částky se každoročně budou zvyšovat, dokud v ČR nezačne fungovat zdravý rozum a nezačnou platit zákony pro všechny.
Lze předpokládat, že opět bude energetickými monopoly použit osvědčený mediální scénář, kterým si již několik let zajišťují zdůvodnění jinak nezdůvodnitelného stálého nárůstu cen elektřiny. Můžeme se proto zanedlouho těšit, že všechna velká média, která opakovaně šířila nenávist proti soukromým investorům do solárních elektráren z roku 2010, začnou šířit nenávist proti malým domácím solárním elektrárnám. Pokud budou média opět dnes a denně občanům vysvětlovat, že se jim distribuční poplatky musí stále a znova zvedat pouze proto, že soused má na domku solární elektrárnu, mnoho lidí tomu uvěří, stejně jako uvěřili pohádkám o po právu potrestaných solárních baronech, ale určitě nemůžeme čekat zlepšení sousedských vztahů…
Nejbližší léta ukážou, zda i v České republice bude fungovat komunitní energetika pro lidi stejně jako v Rakousku či Francii, nebo zda to bude pouze tunel ve prospěch českých energetických monopolů.
Ing. Bc. Ivan Noveský, předseda Institutu pro energetiku, zakládal v roce 2001 ERÚ a v letech 2016/2017 byl jeho 1. místopředsedou
