Protože se antibiotika poměrně často užívají zbytečně a vystavují se tím bakteriím, nemají tak silné účinky jako dřív. Pokud se náš přístup k nim nezmění, můžeme za pár let zase umírat na ještě donedávna dobře léčitelné infekce. A právě infekce způsobená rezistentní bakterií nás dokonce může zaskočit i mimo nemocnici, s níž ji má většina lidí spojenou. Jaká je tedy zkušenost jedné mladé rodiny? Podělila se o ní samotná maminka.
Našemu pětiletému synovi se v podpaží udělal pupínek, který vypadal jako klasické štípnutí od komára. Akorát nechtěl vůbec mizet, i když jsme ho mazali klasickými mastmi, které jsou na to určené. Vůbec nic nezabíralo. Během následujících dní se mu pupínek začal naopak zvětšovat. Vypadal jako obrovské štípnutí. Syna to bolelo až tak, že rukou vůbec nechtěl hýbat. Nechtěli jsme nic podcenit a objednali jsme se k pediatrovi, kde nás odkázali na chirurgii. Lékař synovi hnis vymáčkl, čímž se mu hodně ulevilo. Ale protože chirurg měl podezření na zlatého stafylokoka, odebral vzorky a poslal je na histologii. Pan doktor se prý s tímto problémem u tak malého pacienta ještě nesetkal.
Zhruba za 5 dnů jsme měli výsledky testů – diagnóza se potvrdila. Bakterie Zlatý stafylokok, který sice bývá v organismu často – na kůži a sliznicích, ale začne dělat neplechu většinou tehdy, kdy je člověk oslabený. Některé kmeny (MRSA) navíc bývají rezistentní vůči antibiotikům. Což byl i náš případ.
Bylo třeba objednat se do nemocnice na infekční oddělení. S diagnózou jsme se se synem dostali do nemocnice Na Bulovce. Ošetřující lékařka si myslela, že nákaza je lokálního charakteru, proto rozhodla, že zkusí léčbu zatím bez pomocí antibiotik. Léčilo se Višněvského balzámem, který měl vytáhnout bulku, co byla pod tím, a mazalo se také dezinfekční mastí.
Po 2 dnech jsme se vrátili na kontrolu. Postižené místo se zlepšilo, bulka ani nebyla cítit. Lékařka pro jistotu udělala kontrolní stěry celého těla nejen synkovi, ale i mně, protože nejčastěji je nákaza v rámci rodiny. Stěry naštěstí vyšly negativní. Na výsledky u zbylých členů rodiny jsme čekali déle. Součástí léčby byla také sanitární hygiena celé domácnosti, hlavně ručníků a ložního prádla, vyvařování - prádlo se pralo na 60 stupňů, a celková dezinfekce bytu.
Před pár dny jsme dostaly výsledky ostatních členů rodiny. Bohužel jeden z nich vyšel manželovi pozitivně. Otázkou tedy je, zda byl první nakažený manžel, nebo syn. Prý to spíše vypadá na manžela. Každopádně musíme i nadále pokračovat v dekolonizaci preventivně všichni v rodině. Věříme, že se všichni brzy vyléčíme, ale i tak se jedná o několikaměsíční záležitost, která nás stojí hodně nervů i sil. Celý proces byl psychicky náročný, protože jsem se bála, že si syna nechají v nemocnici. Nicméně věříme v dobrý a brzký konec.
A jaká byla možná příčina? Nejspíše oslabený organismus, protože 14 dní před výskytem pupínku syn prodělal infekci, která se projevila horečkami bez dalších příznaků. Jinou možností je, že se syn nebo manžel nakazili během léta na dovolené v zahraničí, protože především v jihozápadní Evropě je výskyt rezistentních bakterií vyšší než u nás, a to vinou benevolentní antibiotické politiky.
Více na www.antibiotickarezistence.cz. Realizátorem projektu Prevence antibiotické rezistence je Státní zdravotní ústav. Projekt Prevence antibiotické rezistence (ZD-PDP2-001) byl podpořen grantem z Fondů EHP 2014–2021 z programu Zdraví. www.eeagrants.cz.
