Na co se připravit odhaluje Martina Rašticová, odbornice z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity zabývající se mimo jiné nerovnostmi na trhu práce.
Představujete projekt DIGI-net, který se zabývá dopadem digitalizace na nerovnosti v práci v pozdějším věku. Jak byste popsala, jak digitalizace ovlivňuje práci lidí ve věku 50 let a více?
Na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně koordinujeme mezinárodní projekt DIGI-net, do kterého je zapojeno 39 evropských i mimoevropských zemí, který se zaměřuje na zkoumání dopadu digitalizace na pracovní nerovnosti u lidí ve vyšším věku. Domníváme se, že digitalizace přináší zásadní změny v požadavcích na dovednosti, což může být pro starší pracovníky výzvou. Neustálé vzdělávání a adaptace jsou klíčové, aby se předešlo riziku vyloučení těch, kteří se s novými technologiemi neztotožní. Na druhou stranu, digitalizace může nabídnout nové příležitosti, jako je práce na dálku, která může být pro starší pracovníky přínosem. A právě projekt DIGI-net může pomoci najít efektivní způsoby, jak tyto nerovnosti řešit, a to prostřednictvím propojení různých oborů a spolupráce s širokým spektrem odborníků a organizací.
V rámci projektu DIGI-net je zdůrazněn i technostres,, tedy nemožnost vyrovnat se s novými informačními a komunikačními technologiemi, ten je problémem zejména pro věkovou skupinu lidí nad 50 let. Proč?
Tento stres často pramení z omezených zkušeností s digitálními technologiemi a rychlým technologickým vývojem, který může být pro starší pracovníky obtížně sledovatelný. Je důležité, aby byly vytvořeny podpůrné a vzdělávací programy, které pomohou starším pracovníkům lépe se adaptovat na technologické změny a eliminovat míru technostresu. Z případových studií víme, že takové vzdělávací programy jsou funkční, když jsou strategické a založené na praktické ukázce a zkušenosti.
Studie naznačují rozdíly ve vnímání digitálních technologií napříč národnostmi. Jak hodnotíte přizpůsobení České republiky a podniků působících u nás digitálním změnám v pracovním prostředí?
Na našem trhu lze hodnotit přizpůsobení digitálním změnám jako postupné a rozvíjející se. Pandemie COVID-19 urychlila přijetí flexibilních pracovních modelů a využívání digitálních nástrojů. Nicméně, stále existují výzvy zejména v oblasti digitální gramotnosti pracovní síly a připravenosti starších pracovníků na technologické změny. Domnívám se, že vládní iniciativy a vzdělávací programy jsou klíčové pro podporu digitální transformace v České republice.
Takže, jak říkáte, je třeba zapojení státu v nastávající digitální transformaci. Jakou roli by měla hrát další složka pracovního trhu – zaměstnavatelé?
V současném technologickém pokroku mají zaměstnavatelé klíčovou roli v podpoře svých zaměstnanců, zejména těch starších, aby drželi krok s neustálými změnami. Je nezbytné vytvářet prostředí, které podporuje učení a adaptaci na nové technologie. Poskytování školení, mentoringů, pravidelných zpětných vazeb, flexibilních přístupů k učení a investic do technologické infrastruktury jsou nezbytné pro úspěšnou integraci nových technologií. Jsem přesvědčena, že podpora pracovní kultury otevřené změnám a zapojení starších zaměstnanců do plánování a rozhodování jsou klíčové pro budování inkluzivního a udržitelného pracovního prostředí.
