Doporučujeme

Jízdenky, prosím! aneb vše začalo Evropou

Jízdenky, prosím! aneb vše začalo Evropou | foto: Miroslav Tlamicha

Komerční sdělení

Toto jsou komerční sdělení. iDNES.cz neovlivňuje jejich obsah a není jejich autorem. Více

Komerční sdělení je speciální inzertní formát. Umožňuje inzerentům oslovit čtenáře na ploše větší, než je klasický banner, hodí se tedy například ve chvíli, kdy je potřeba popsat vlastnosti nového produktu, představit společnost nebo ukázat více fotografií.

Aby bylo na první pohled odlišitelné od redakčních textů, obsahuje jasné označení „Komerční sdělení“ v záhlaví článku.

Pro komerční sdělení platí podobná pravidla jako pro další formy inzerce na iDNES.cz. Nesmí tedy být v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, nesmí porušovat práva třetích osob a poškozovat něčí dobrou pověst. Na rozdíl od bannerové reklamy je z komerčních sdělení vyloučena politická inzerce.

Komerční sdělení, jejich titulky a tvrzení v nich obsažená nesmějí být lživá a klamavá.

Ceník komerčních sdělení včetně kontaktů na obchodní oddělení najdete zde.

Jízdenky, prosím! aneb vše začalo Evropou

Hra „Jízdenky, prosím! Evropa“ je v našich končinách již tak známá, že ji téměř není potřeba představovat. Stala se totiž úspěšným nástupcem legendární rodinkovky Ticket to Ride, od autora Alana Moona.

Evropa navázala na svého oceňovaného předchůdce a získala cenu International Gamers Award za rok 2005. Stala se tak prvním průkopníkem vznikající série her, která se mohla měřit i s takovými jmény jako Carcassonne nebo Osadníci z Catanu. Díky čemu se Ticket to Ride stal jedním z velikánů, kteří mohou nadšeně slavit úspěch a pozornost i po 18 letech od svého vzniku? Co bylo prvním krokem a co nám Evropa přinesla?

U zrodu stála náhoda

Autor Alan R. Moon poprvé spatřil světlo světa r. 1951, a to ve Skotsku. Na majestátní americké břehy vkročil až ve svých sedmi letech, když jeho tatínek vzal práci redaktora v newyorském Library Journal, a nakonec se i s rodinou usadil v New Jersey.

„Neděle byla den, kdy jsme se jako rodina vypravili do města na bowling, na minigolf, anebo na film do bijáku. A večer, ten patřil deskovým hrám,“ vypráví a zadumaně si vybavuje dlouhé hodiny strávené při hraní Risku a nebo nesmrtelných Monopolů.

Jeho první hru vydalo vydavatelství Avalon Hill. Nesla název Black Spy, a Alan ji publikoval ve svých třiceti letech (r.1981). Skutečného věhlasu dosáhl až s hrou Jízdenky, prosím!, které jsou za Velkou louží známé pod názvem Ticket to Ride.

Nápad za (víc jak) milión dostal Alan v roce 2003, když se procházel po pláži, a rekapituloval si poznámky a výtky po betatestingu dočista jiného konceptu, který měl také zpracovávat téma železniční přepravy. Ihned se dal do výroby prototypu, a po jeho testování sklidil více než kladné ohlasy. Alan dopiloval svůj prototyp a rozeslal je do tří největších vydavatelství. Odpověď přišla jen z Days of Wonder. Od té chvíle uběhl pouhý rok, a první kopie Jízdenek se začaly valit napříč Amerikou.

Ticket to Ride vás postaví do role železničního magnáta, který soupeří s ostatními o prvenství v počtu splněných smluv - přesněji řečeno jízdenek. Navzdory tématu však hra není složitá. Ve svém tahu si vždy buď doberete pár barevných karet vagónů, nebo je naopak odhodíte výměnou za vybudovanou trať na mapě Spojených států. Odkud a kam svoje tratě stavíte je samozřejmě tajné. Krom toho si můžete dobírat i nové karty jízdenek s úkoly v podobě tratí, popřípadě blokovat svoje soupeře, pokud se vám podaří správně odhadnout jejich záměr. Čím je hráčů více, tím rychleji se herní plocha plní, a tak se původně velmi přístupná a mírumilovná rodinná hra může velice rychle zvrhnout v ukrutný boj do posledního vagónu.

Co nám dala Evropa

Ticket to Ride sklidí nejenom velký úspěch mezi hráčskou obcí, ale stane se také vítězem cen Origins Award a Spiel des Jahres za rok 2004. V Days of wonder proto nelení, a už následujícím rokem vypouštějí na svět druhý díl s podtitulem Evropa. Už od samého začátku se hra prezentuje jako samostatný titul, který vás tentokrát zavede od Moskvy po Lisabon, a oživí herní mechaniky, do kterých se herní komunita zamilovala v původní hře.

Mezi novými herními prvky se objevují trajekty, které mají neutrální šedou barvu, a zkracují hráčům pohyb přes vodní plochy, avšak za vysokou cenu, kterou představují karty lokomotiv (žolíci).

Další specialitou se stává hloubení tunelů, které přináší prvek napětí a risku. Při stavbě tunelu totiž musíte otočit tři karty z vršku balíčku, a pokud některá odpovídá barvě, ve které stavíte, musíte navíc jednu přidat, jinak celý váš tah vyjde vniveč.

Nádraží jsou posledním novým prvkem, který Evropa přinesla. Jejich umístění na herní plán umožňovalo hráčům využívat cizí tratě jako své vlastní, a hráčům, kteří budovali svou strategii na blokování soupeřů, zbyly jen oči pro pláč. Tedy skoro…

Závěrem

Evropa oživila původní a originální koncept novými mechanismy vstřícnějšími k méně kompetetivnímu publiku, a díky tomu se stala na dlouhá léta jedničkou mezi fanoušky Jízdenek. Proto se stala základním kamenem obchodního modelu, který v Days of Wonder realizovali např. i s titulem Memoir ´44, jenž vstoupil do dějin stejného roku, jako původní Ticket to Ride.

Myšlenka ponechat původní základ a každou hru ze série osvěžit novými pravidly se ukázala jako nesmírně přitažlivá nejen pro fanoušky originálu, ale i pro nové, začínající hráče. Evropa se stala prvním krůčkem ságy, díky níž jsme poznali oceňovaný Märklin, konfliktní Nordic Countries či Indii, a mnohé další expanze, které udělaly díru do světa. Zatímco Jízdenky, prosím! z roku 2004 dosáhly statutu legendy, Evropa vstoupila do našeho povědomí jako průkopník série, která s námi vyrůstá už déle než osmnáct let.