Studentka Vysokého učení technického v Brně Ing. Veronika Kamenská trpí zrakovou vadou, která ji omezuje při čtení běžného textu a práci s mikroskopickou technikou. Jde o vrozenou zrakovou vadu, která se v posledních třech letech výrazně zhoršuje. Vedle toho se potýká se specifickými poruchami učení, což jí znesnadňuje jak čtení, tak psaní. V období dospívání se u Veroniky Kamenské navíc rozvinulo psychické onemocnění, projevující se depresemi a úzkostmi. I přes tyto překážky Veronika Kamenská úspěšně dokončila inženýrské studium programu Biomedicínské inženýrství a bioinformatika na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií, kde obhájila diplomovou práci s názvem Využití bezheslové autentizace k identifikaci studenta ve výuce.
V současné době pokračuje ve studiu prvního ročníku navazujícího inženýrského studia na Fakultě podnikatelské, a to se zaměřením na strategický rozvoj podniku. Je také studentkou doktorského studijního programu Simulace v medicíně na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. „Nyní zkoumám míru stresu simulační výuky na studenty a chystáme eHealth program pro redukci stresu jak studentů, tak i lékařů pracujících v urgentní medicíně,“ vysvětluje.
Aplikace pomáhá v boji s depresemi
V průběhu studia Veronika společně s kamarádem Tomášem Chlubnou vytvořila aplikaci Nepanikař, která pomáhá lidem bojujícím s úzkostí, depresí a dalšími psychickými problémy. Aplikace poskytuje podporu, rady, relaxační cvičení a mnoho dalšího. Ačkoliv vznikla z osobní potřeby, dnes ji využívá přes půl milionu uživatelů ve většině zemí světa. Aplikace již získala řadu ocenění, včetně prvního místa v soutěži Gratias Tibi nebo uznání od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Vedle toho se Veronika pravidelně věnuje osvětě a prevenci duševních onemocnění na základních a středních školách. Své zkušenosti sdílí s mladými lidmi, učí je psychohygieně, prevenci školního stresu a pomáhá rozvíjet povědomí o duševním zdraví. Duševní zdraví mladých se totiž podle statistik v posledních letech obecně zhoršuje – v důsledku covidové pandemie a následně hospodářského oslabení a války na Ukrajině. „To vše vyvolává obecný strach, co bude dál. Mladá generace má podle mě možná trochu méně zvládacích – copingových – strategií,“ podotýká Veronika Kamenská.
Nadějí je tak pro studenty to, že své duševní potíže mohou v rámci terapie transformovat a využívat pro vlastní tvůrčí práci. „Já jsem toho důkazem. A nejen já – vznikají různé blogy, kampaně, podcasty, které se na tuto problematiku zaměřují,“ zdůrazňuje.
Ve volném čase se Veronika věnuje karate, které trénuje již sedmnáct let. Kvůli zrakové vadě nyní soutěží v para-karate, kde závodí v kategorii Blind and Visually Impaired Female. Pravidelný trénink a silná vůle ji dovedly až na reprezentační úroveň a v roce 2023 získala v této disciplíně na mistrovství světa stříbro. Dalším sportem, ve kterém Veronika sbírala úspěchy, je yoyování. Věnovala se mu 11 let a během tohoto období se šestkrát stala mistryní Evropy a jednou se umístila na stříbrné pozici na mistrovství světa.
Nové využití grafových neuronových sítí ji dovedlo až do CERNu
Ocenění za vynikající kvalitu ženské vědecké práce a Cenu Wernera von Siemense za druhé místo v kategorii Nejlepší diplomová práce získala Ing. Jekatěrina Jaroslavceva z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze za práci s názvem Nový algoritmus pro spojování 3D energetických depozitů založený na grafových neuronových sítích pro experiment CMS na Velkém hadronovém urychlovači v CERNu.
Práce Jekatěriny Jaroslavcevy pojednává o aplikaci umělé inteligence ve výzkumu částicové fyziky. Oceněná studentka vyvinula model využívající umělou inteligenci, který vědci v Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN) používají k analýze částicových interakcí na Velkém hadronovém urychlovači (LHC). Tento model značně zvyšuje přesnost rekonstrukce částicových srážek a také umožňuje analýzu mnohem většího množství dat. To je klíčové pro objevování nových částic a pro hlubší porozumění částicím již známým.
Průnik umělé inteligence a fyziky
Na počátku cesty Jekatěriny Jaroslavcevy do CERNu bylo hledání tématu diplomové práce, které by bylo v průniku AI a fyziky. Jako nejperspektivnější se jí jevilo použití umělé inteligence v oblasti částicové fyziky, zejména proto, že částicová fyzika pracuje s enormním množstvím velice komplexních dat, na něž se perfektně hodí metody strojového učení. „A tak jsem se se svým tématem přihlásila do CERNu a oni mě, k mému úžasu, přijali,“ říká.
V současné době pokračuje v CERNu jako doktorandka a nadále rozvíjí svou práci v oblasti optimalizace rekonstrukce částicových srážek pomocí strojového učení.
Ženy se stylem vědecké práce od mužů neliší
Do soutěže o Cenu Wernera von Siemense, která podle ní slouží jako skvělý formát pro zviditelnění výzkumné činnosti v Česku, se přihlásila na doporučení svého přítele. Zisk této ceny pro ni znamená nečekaný úspěch a velkou motivaci. „Nikdy by mě nenapadlo, že má diplomová práce bude oceněna mezi více než 200 nejlepšími diplomovými pracemi z celé republiky. Je to zcela určitě velký impuls pro další vědecký výzkum,“ přiznává.
O tom, že by byl přístup žen k řešení vědeckých problémů něčím specifický, Jekatěrina Jaroslavceva přesvědčena není, naopak se domnívá, že ženy dávají vědě totéž co muži, tvrdě pracují, usilovně přemýšlejí, inovují, formulují nové a často převratné myšlenky. „Rozdíl možná vidím pouze v tématech, která ženám ve vědě více imponují, jako jsou například témata medicínského výzkumu, kde je žen více a mají tedy i větší podíl na rozvoji daného oboru,“ doplňuje. Ocenění ženské vědecké práce v samostatné kategorii tak podle ní může být přínosné jako prostředek podpory a povzbuzení žen ve vědě, ale je důležité, aby taková ocenění nebyla vnímána jako oddělení ženské vědecké práce od práce mužů.
