Víte, že restituční nároky lze dědit?
Mgr. Milan Prieložný z advokátní kanceláře INVICTA se problematice restitučních nároků věnuje řadu let. „O zdědění restitučních nároků se dědic obvykle dozví z usnesení o dědictví. Z praxe ale známe spoustu případů, kdy dědicové ani netuší, že nějaké restituční nároky existují. Stává se to hlavně v situacích, kdy pozemkový úřad v době dotazu notáře vypořádávajícího dědictví už neeviduje žádný zbývající nárok restituenta.“
A takové případy jsou poměrně časté. Evidence restitučních nároků u pozemkových úřadů totiž není dokonalá. „Pozemkové úřady často evidovaly hodnotu restitučních nároků podle nepřesných odhadů. A podle nich i probíhalo vyrovnání. Tak se často stalo, že stát vydal restituentům majetek, jehož hodnota byla nižší, než by si podle přesného současného ocenění zasloužili, ale úřad přesto nárok zaevidoval jako vyrovnaný. O takovém nároku se pak notář řešící dědictví nedozví,“ říká Mgr. Prieložný.
Zásadní je fakt, že restituční nároky jsou nepromlčitelné a dědičné. Pro získání uplatnitelného restitučního nároku bylo zapotřebí jediné – v devadesátých letech minulého století svůj nárok zaregistrovat u pozemkového úřadu. Tím se žadatel o restituci takzvaně „dostal do systému“ a od toho okamžiku má on osobně nebo jeho dědicové právoplatný nárok na získání adekvátní náhrady za majetek vyvlastněný bývalým komunistickým režimem.
„Nejjednodušší případy jsou, když držitel odkázal restituční nároky konkrétnímu dědici ve své závěti. Tento postup využívají zejména restituenti v pokročilém věku, kteří se rozhodnou v předstihu předat restituční nároky svým přímým příbuzným – manželům nebo partnerům, dětem, vnoučatům nebo sourozencům. Tam je to jasné,“ popisuje Milan Prieložný z advokátní kanceláře INVICTA. „Mnohem častěji ale zastupujeme klienty, kteří považovali restituční nároky za vyčerpané nebo o jejich existenci vůbec nevěděli.“ V takovém případě se restituční nároky většinou dědí ze zákona na pozůstalé dědice. Přitom k prodědění dojde i tehdy, když tyto nároky nebyly zahrnuty do pozůstalosti s ostatním majetkem. „I takové nároky zůstávají zachované a je možné je projednat v tzv. dodatečném projednání dědictví,“ vysvětluje Milan Prieložný.
„Řada pozůstalých tápe, jestli jsou, nebo nejsou právoplatnými dědici restitučních nároků. Jediným správným postupem v takovém případě je dotaz na příslušný pozemkový úřad, zda eviduje restituční nárok jejich právního předchůdce,“ říká Mgr. Prieložný z INVICTY. „Stává se ale, že pozemkový úřad eviduje takový nárok jako vyčerpaný nebo jej neeviduje už vůbec. Proto doporučuji nechat si tuto zásadní skutečnost u pozemkového úřadu ověřit prostřednictvím někoho, kdo se restitucemi zabývá profesionálně, například advokátní kanceláře. Sami notáři si s tím často neumí poradit.“
Dalším důležitým krokem je dosáhnout opravy ocenění restitučního nároku. To znamená ověřit historické podklady, které dokládají skutečnou výši nároku. „Hlavně v situacích, kdy pozemkový úřad neeviduje žádný zbývající nárok pozůstalého, doporučujeme opět pomoc odborníka, a to zejména při komunikaci s pozemkovým úřadem, aby dědicové dosáhli zaevidování zděděného nároku ve správné výši,“ uzavírá Mgr. Milan Prieložný.
Restituční nároky tak zůstávají živým tématem. I v rodinách, ve kterých už vyrovnání proběhlo, leží možná někde v šuplíku mnohamilionové hodnoty. Stát se totiž nikdy příliš nestaral o to, jestli je hodnota majetku vráceného restituentům odpovídající. Proto se vyplatí, aby si restituenti nebo jejich dědici nechali své restituční nároky prověřit. Jestli v nich náhodou neleží nějaké to pohádkové bohatství.
