K Chotěboři už neodmyslitelně patří společnost GCE. Nejen že zde zaměstnává téměř sedm stovek lidí, ale snaží se být dobrým sousedem, podílet se na rozvoji desetitisícového města a podporovat místní komunitu. „Děláme maximum pro to, abychom byli jejím členem, patřili sem. Protože jsme pyšní na to, že jsme právě v Chotěboři,“ říká generální ředitel Tomáš Janeček.
Co pro vás osobně město znamená?
Pocházím sice z Orlických hor, ale Vysočina a prostředí kolem Chotěboře jim jsou svým rázem hodně podobné. Proto se tady od začátku cítím jako doma. Hned v první okamžik, kdy jsem do města přišel, mě navíc zaujala další věc – upřímnost a otevřenost lidí. Když se podíváte na mapu, Chotěboř je roztomilý ostrov civilizace obklopený přírodou Železných hor, ale o to víc jsou si místní blíž.
Zmínil jste, že děláte všechno pro to, abyste mezi ně zapadli. Můžete dát nějaký příklad?
Máme spoustu aktivit, které se dotýkají místních, většinou s charitativním rozměrem. Třeba letos v dubnu jsme udělali projekt nazvaný Cukrárna, kdy každý z nás něco napekl a 40 tisíc korun z prodeje dobrot jsme věnovali sdružení FOKUS Vysočina. To podporuje lidi s duševním onemocněním. Nebo jsme finančně přispěli na rehabilitaci místnímu chlapci, který je upoutaný na vozík. Teď jsme zase rozjeli soutěž o nejlepší recepty na grilování, z nichž sestavíme kuchařku. A peníze z jejího prodeje zase dáme na konkrétní pomoc ve městě nebo okolí.
Jak se vůbec zrodilo spojení společnosti GCE a Chotěboře?
To musíme jít v čase o téměř devadesát let zpátky. Firmu založil v roce 1936 pan Eckhardt a zpočátku se zabýval výrobou protiplynových důlních, civilních a vojenských masek. Po válce a znárodnění pak ve městě vznikl závod Chotěbořské strojírny a jedna jeho část se začala zabývat výrobou zařízení pro manipulaci s plynem. Po Listopadu 1989, přesně v roce 1993, tuhle část odkoupila firma GCE a vyráběla tady výhradně průmyslové ventily. Až postupem času se její portfolio výrobků rozšířilo do dalších oborů. A v roce 2018 následoval další milník, tehdy koupila GCE společnost ESAB, naše současná matka.
Zmínil jste postupné rozšiřování portfolia vašich výrobků. Představíte, co všechno nyní vyrábíte?
Jedná se o už zmíněná zařízení pro manipulaci s plynem, což jsou ve většině případů různé druhy ventilů, manifoldů a rozvodů. Vyrábíme tři produktové linie. Tou první je průmysl, druhou medicína a třetí zařízení určená pro speciální, vysoce čisté plyny. Naše výrobky najdete na spoustě míst – nejen tam, kde se svařuje nebo řeže, tedy například v loděnicích nebo na šrotištích, ale také v letadlech, sanitkách nebo nemocnicích. Do oblasti zdravotnictví patří i naše vlajková loď, přenosný kyslíkový koncentrátor. To je zařízení, které koncentruje kyslík z okolního vzduchu a pacientovi umožňuje obohatit si jím krev, aniž by musel do nemocnice. Nosí si s sebou jen takovou brašnu s přístrojem, který mu vhání čistý kyslík do nosu.
Co se kromě portfolia výrobků ve firmě za poslední roky nejvíce změnilo?
Udělali jsme obrovský pokrok ve všech oblastech, hlavně v produktivitě. Tu jsme za uplynulé čtyři roky zvýšili o 45 procent, což je úplná fantazie. A výrazně jsme se zlepšili také v bezpečnosti práce, kde jsme mívali řádově osm deset úrazů ročně, zatímco teď zhruba jen 0,8 úrazu za rok.
Když se zeptám jednoduše – jak se ve strojírenském podniku pohne tak výrazně s produktivitou, aniž byste musel dramaticky zvýšit nároky na zaměstnance?
Opravdu není umění pracovat až do krve, to umí každý a dlouhodobě to nikam nevede. Správná cesta vede jinudy – musíte naopak umět pracovat chytře. A na to, jak výrazně zahýbat s produktivitou, je úplně jednoduchý návod. Musíte se soustředit na to, abyste ve výrobním procesu a navazující administrativě neplýtval. Eliminovat zbytečné pohyby, zbytečnou aktivitu, zbytečné zásoby, zbytečnou byrokracii… Tím, že je odstraňujeme, se nám produktivita zvyšuje, aniž bychom lidem nakládali víc, než můžou zvládnout.
Kolik vůbec máte v Chotěboři zaměstnanců?
Aktuálně 670. A chtěl bych zdůraznit, že lidé jsou to nejdůležitější, co v naší firmě máme. Pokud se jim věnujete a poskytujete jim dobré podmínky, vracejí vám to. A já vnímám jako nesmírné privilegium, že mohu pracovat s lidmi u nás v GCE. Všechno jsou to poctivci a srdcaři, kterým na firmě záleží, což mě obrovsky těší.
Jakou část z nich tvoří místní?
Když vezmeme město a nejbližší okolí do 10 kilometrů, je jich 70 nebo 80 procent. A na co jsme pyšní, je to, že většinu u nás drží ženy. Dokonce i ve vrcholovém managementu, což je na strojírenskou firmu nezvyklá situace. Ale velmi příjemná, protože ženský element se s mužským výborně doplňuje.
Proč zrovna u vás je situace po této stránce výjimečná?
Na dělnických profesích je to dané typem výroby, protože montáž vyžaduje jemné prsty. A co se týká managementu a administrativy, ženy tady jsou prostě talentované, jinak si to neumím vysvětlit. Nikde v předchozích působištích jsem se s tím nesetkal. Díky tomu se nemusíme bát ani kvót, které kvůli zvýšení poměru žen na manažerských pozicích hodlá zavést Evropská unie. Už máme náskok. (usmívá se)
