Nedlouho po vzniku Československé republiky byl v roce 1919 schválen zákon o všeužitečných elektrárenských společnostech a vzniklo několik desítek všeužitečných elektrárenských společností, které se pak různě spojovaly.
Ale až po osvobození Československé republiky od německé okupace v roce 1946, tj. před 78 lety, se podařilo vytvořit velký energetický celek - České energetické závody (ČEZ). Československý státní rozpočet investoval ve veřejném zájmu do společnosti ČEZ obří sumy. ČEZ proto v letech 1946 až 1989 prováděl mohutnou výstavbu distribučních sítí (dnes ČEZ Distribuce, EG.D a PRE Distribuce), páteřních sítí VVN (dnes ČEPS), velkých vodních hydroelektráren Vltavské kaskády, hnědouhelných i černouhelných elektráren a atomových elektráren Dukovany a Temelín a dalších energetických zařízení. ČEZ měl úkol zajistit bezpečné zásobování obyvatel lacinou elektřinou a dostatečné zásobování rozvíjejícího se, nejen těžkého, průmyslu elektřinou.
Po roce 1989 společnost ČEZ naštěstí dokončila atomovou elektrárnu Temelín pod heslem „Dostavíme Temelín, abyste měli lacinou elektřinu“. Společnost ČEZ také dokončila přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně a provedla velikou plošnou ekologizaci uhelných elektráren (odsíření a odpopílkování spalin), která vyčistila ovzduší zejména v severních Čechách. V roce 1992 československý stát z majetku ČEZ vytvořil akciovou společnost ČEZ, ve které je dodnes prostřednictvím Ministerstva financí téměř 70% majoritním vlastníkem.
Vedení společnosti ČEZ dokázalo plnit obecně prospěšnou funkci i po provedení částečné privatizace a dle 1. energetického zákona č. 222 z roku 1994. Průměrná cena elektřiny pro českou domácnost byla proto v roce 1996 1,07 Kč/kWh a po dalším razantním zdražení v roce 1997 stoupla na 1,23 Kč/kWh, což stále poskytovalo opravdu velký, ale přiměřený, zisk pro ČEZ a navázané společnosti.
Když autor článku v roce 2001 budoval s první předsedkyní Janou Novotnou Energetický regulační úřad (ERÚ) dle 2. energetického zákona č. 458 z roku 2000, byla perfektní spolupráce s tehdejším generálním ředitelem ČEZ Jaroslavem Mílem a monopolní ČEZ se choval obecně prospěšně. ČEZ respektoval dodnes platný český zákon o cenách č. 526 z roku 1990 a ceny elektřiny skutečně odpovídaly výrobním nákladům a přiměřeným maržím.
Je ale pravdou, že v té době ještě nikdo z českých politiků a spekulantů nenutil ČEZ obchodovat českou elektřinu vyrobenou v ČR za spekulativní „německé burzovní“ ceny. Tehdy také ještě nebyl znám šílený antiekologický plán „Green Deal“ na likvidaci evropské energetiky, průmyslu, a tedy konkurenceschopnosti Evropy.
Když byla v červenci 2007 za vlády premiéra Mirka Topolánka otevírána pražská burza (PXE) jako dceřiná společnost lipské burzy (EEX), sliboval její generální ředitel Petr Koblic a generální sekretář David Kučera, že PXE omezí rizika velkých cenových výkyvů elektřiny, doslova: „Obchodníkům se zároveň dostává do rukou produkt s garantovanou dodávkou odběru elektřiny na období dvou let, takže koneční odběratelé získají cenovou indikaci na delší období, než bylo dosud zvykem.“ Bylo to zjevně dle osvědčeného hesla neúspěšných: „Mysleli jsme to opravdu dobře, ale dopadlo to jako obyčejně...“
Skutečností je, že dle ČSÚ, již dle upravené metodiky dle požadavku české vlády, byla průměrná cena elektřiny pro českou domácnost v 1. pololetí roku 2023 ve výši 7,60 Kč/kWh (výrobní cena elektřiny z jádra je cca 0,25 Kč/kWh a z hnědého uhlí cca 0,15 Kč/kWh bez nesmyslné bruselské daně zvané povolenky CO2). Jak můžeme doufat, že české firmy přežijí a budou konkurenceschopné, když např. konkrétní česká strojírenská firma za elektřinu platí 3,32 Kč/kWh a její partnerská firma v USA 0,91 Kč/kWh?
Paradoxně právě Pražská či Lipská burza je politiky a spekulanty českým občanům předkládána jako hlavní důvod nesmyslně vysokých likvidačních cen české elektřiny v České republice. Nikdo z politiků českým občanům nepřizná, že ČEZ nemá povinnost být na Pražské či Lipské burze, a dokonce ani nemá povinnost mít spekulativní burzovní ceny jako ceny referenční. Pak by totiž politici museli přiznat, že stačí jednoduchá systémová změna, která spočívá ve využití stávajícího mechanismu regulace ceny elektřiny, dle stále platného zákona o cenách č. 526 z roku 1990, který hovoří jednoznačně o výrobních nákladech a přiměřené marži. A museli by přiznat, že tento postup je plně v souladu s právem EU (článek 5 směrnice 2019/944). Takto však paradoxně speciálně ČEZ dosahuje astronomických hodnot např. v marži silové elektřiny z jádra, která činí 94 %.
Co je však ještě horší než stávající šílené ceny, je budoucnost. Pokud se opravdu má ČEZ – České Energetické Závody přetransformovat do ČEZ – Čistá Energie Zítřka bez ohledu na náklady v řádech bilionů (1 bilion Kč je 1 000 000 000 000 Kč), které vždy musí zaplatit koncový spotřebitel a nikdo jiný, pak můžeme na dnešní šílené vysoké ceny elektřiny pouze s láskou vzpomínat.
ČEZ chystá výstavbu plynových elektráren o výkonu 3 000 MW, což je více než stávající výkon JE Temelín (2 040 MW). Hovoří se sice o tom, že by v budoucnu měly být na vodík, ale dosud nikdo neví, kde by se vůbec měl vodík vyrábět a za jakou cenu? Jedinou možností v nejbližších letech proto zůstává zemní plyn. Současná vláda ale laciný a kvalitní ruský plyn nechce a norský plyn či plyn z LNG (z USA, Kataru, Ruska apod.) dodávaný přes Německo je podstatně dražší. Průměrná cena ruského plynu pro českou domácnost byla v roce 1996 3 Kč/m3 a dle ČSÚ průměrná cena zemního plynu z Německa pro českou domácnost v 1. pololetí 2023 byla 28,40 Kč/m3.
Proč se staví rekonstrukce propojovacích VVN do Německa z původních 200kV na 400 kV? Snad se ta miliardová vedení VVN nechystají pouze proto, aby nás Němci mohli v poledne, kdy sami máme přebytky elektřiny, zahltit svojí větrnou a sluneční elektřinou, když ji nemají jak a kde spotřebovat? A večer, až budou bez elektřiny, aby mohli spotřebovávat naši elektřinu, kterou si vyrobíme buď z jádra či z plynu nebo uhlí a zaplatíme za ni navíc nesmyslné ceny povolenek? Ostatně předvolební sliby současné vlády o vystoupení či alespoň utlumení účasti ČR v ryze spekulativním finančním a antiekologickém projektu povolenek CO2 se ukázaly zcela nepravdivé.
Proč se dopřává sluchu šíleným nápadům, že budou v Čechách postaveny celé parky obludných větrných elektráren (jenom ty malé 2 MW jsou 3x vyšší než Petřínská rozhledna) jako pomníků, dnes již prokazatelně neživotaschopného a ekologii škodícího bruselského projektu Green Deal? Přitom je Česká republika mimo pásmo, ve kterém mohou obří větrné elektrárny ekonomicky fungovat.
Proč se chystají megalomanské investice do nových rozvoden a posílení distribučních sítí, které např. pro potřeby komunitní energetiky vůbec nejsou potřeba, ale potřebují je pouze megalomanské projekty 50 - 100 MW fotovoltaik energobaronů (Čistá Energie Zítřka, Seven, EPH,....)......
Proto se musíme všichni snažit, aby se ČEZ opět stal českou firmou České Energetické Závody. Česká vláda má všechny legislativní nástroje k tomu, aby česká elektřina opět byla pro české spotřebitele za české ceny dle českých zákonů.
Ing. Bc. Ivan Noveský, předseda Institutu pro energetiku, zakládal v roce 2001 ERÚ a v letech 2016/2017 byl jeho 1. místopředsedou.
