Kdyby ERÚ fungoval a chránil spotřebitele, byl by nárůst počtu zaměstnanců ERÚ sice hrozivý, ale alespoň možná ku prospěchu občanů a České republiky. Se stále rostoucím počtem zaměstnanců ERÚ stále roste i cena elektřiny pro domácnosti a další spotřebitele, zjevně se tedy něco nepovedlo. Podle osvědčeného hesla mysleli jsme to opravdu dobře, ale dopadlo to jako obvykle…
Ivan Noveský
V roce 2001, při počtu 47 zaměstnanců ERÚ, stanovil ERÚ cenu elektřiny pro domácnost na 3,16 Kč/kWh, vč. distribučních poplatků, DPH a dalších souvisejících nákladů. K tomu každý měsíc domácnost platila i za jistič ve výši 64 Kč s DPH, i když domácnost si jistič pořizuje na vlastní náklady.
Proč však v roce 2023, při počtu zaměstnanců 289, ERÚ nechal cenu elektřiny pro domácnost u největšího dodavatele, tj. společnosti ČEZ a.s., vyšplhat až na 8,17 Kč/kWh s DPH, a to ještě bez zahrnutí poplatku 0,60 Kč/kWh na obnovitelné zdroje energie (OZE)? Pokud se však podíváme na skutečnou nezastropovanou cenu, která dosahuje až 13,00 Kč/kWh dokazuje to, že ERÚ opravdu nefunguje. Navíc si domácnost ještě musí připočítat měsíční poplatek za jistič ve výši 358,33 Kč s DPH, aniž by si mnozí uvědomovali, že si jistič koupili za své.
K čemu tedy vlastně ERÚ slouží a kdo ERÚ řídí k vlastnímu prospěchu? S narůstajícím počtem zaměstnanců ERÚ stále dramaticky narůstají i ceny elektřiny. Pokud vidíme, že náklady na výrobu elektřiny jsou stále kolem 1 Kč/kWh, kam mizí ty miliardy Kč rozdílu mezi cenou výroby a distribuce vč. přiměřeného zisku a cenou pro konečné spotřebitele?
ERÚ musí hlídat náklady přirozených monopolistů z hlediska jejich výše, aby se nevyskytovaly násobky reálných nákladů. Jedním z hlavních úkolů ERÚ je hlídat, aby se do cen distribuce u ČEZ, E.GD a PRE a do cen přenosu u ČEPS nezapočítávaly náklady, které neslouží pro české spotřebitele, ale slouží pro někoho úplně jiného. Proč si ERÚ nastavil vnitřní pravidla regulace tak, aby stálé zvyšování cen omlouval? Navíc si ERÚ v minulých letech záměrně zrušil odbor kontroly nákladů velkých regulovaných energetických monopolů, a tak v ERÚ vlastně asi není nikdo, kdo by mohl hlídat a chránit spotřebitele před neustálým a neúměrným zvyšováním cen a dalším zneužíváním přirozených energetických monopolů.
Snaha o co nejvyšší a co nejrychlejší navyšování cen elektřiny, nejen silové, ale i cen přenosu a distribuce je u přirozených energetických monopolů zcela přirozeným a typickým jevem. Proto musí být monopoly regulovány právě takovými úřady, jako je ERÚ nebo ÚOHS (antimonopolní úřad), aby se zabránilo jejich nekontrolovanému monopolnímu chování. Přirozený monopol se totiž musí tvrdě hlídat, a to i za cenu sporů regulátora s kontrolovanými monopoly, doslova každý den. Pokud chybí přísná kontrola přirozeného monopolu, dopadá to na koncové spotřebitele, přesně tak, jak to v posledních letech ERÚ ukazuje v prakticky nekonečném nárůstu cen. V případě ERÚ se tak potvrzuje i dřívější zjištění BIS, že ERÚ vůbec není nezávislý regulátor a že selhává v plnění svého základního poslání, kvůli kterému byl ERÚ zřízen.
ERÚ také žalostně selhal v případě přerušení dodávek elektřiny a plynu společností Bohemia Energy, kdy ERÚ nechal statisíce spotřebitelů bez ochrany a zcela na pospas monopolům, které zneužily situace ke zvýšení cen.
Kdo bude zajišťovat ochranu spotřebitele, když se projevuje, že ERÚ není schopen nebo ochoten chránit spotřebitele a bránit neustálému nárůstu cen, kterým jsou občané, průmysl a zemědělství bezmocně vystaveni? Nepomohlo by českým občanům a českým firmám více, kdyby se vrátil stav před rokem 2001, kdy cenovou regulaci řádně vykonávalo Ministerstvo financí? Zjevně myšlenka regulace a ochrany spotřebitelů prostřednictvím ERÚ selhala. Nenastal již čas zrušit nefunkční ERÚ, čímž by občané, firmy i státní rozpočet každoročně ušetřili stovky milionů Kč vynakládané na provoz ERÚ?
