Martine, před pár dny ses vrátil z Portugalského São Pedro do Sul, kde jsi měl jako jediný český ambasador možnost vyzkoušet nový Can-Am Maverick. Co na žhavou novinku říkáš? Co tě nejvíce překvapilo?
V první řadě jsem byl mile překvapený, že jde kompletně o nový stroj, nikoliv jen o vylepšení staršího modelu, který opravdu funguje dle podmínek, ve kterých jsem mohl novinku vyzkoušet. Určitě bych vyzdvihnul stabilitu nového Can-Amu a samotný posed za volantem, protože si mohu přitáhnout volant a zároveň v rámci možností natáhnout nohy. To je pro pohodlnou a přesnou jízdu potřebné.
Doma již dva modely Maverick máš. Co pro tebe značka Can-Am ztělesňuje?
Pro mě je to především adrenalin a akce, což je pro mě radost a zábava. Chci v životě dělat to, co mě baví a proč nespojit takový trénink za volantem i s trochou zábavy, kterou rozhodně Can-Am přinese.
Dle tvého vyjádření je čerstvě představená trasa RD 2024 velice drsná. Čím tě může letos překvapit?
Rozhodně složitostí, opačným směrem než v minulých letech, a také novinkou nazývanou „Chrono48“. To jsou 2 etapy s maratonským bivakem spojené do jedné, při které budeme v „Empty Quarter“, kde je pouze písek.
Člověk, se kterým musíš být stoprocentně sehraný, je tvůj navigátor. Nelezete si po tolika dnech vedle sebe na nervy?
Jasně, že jo. Od první, občas druhé etapy. Oba jsme ambiciózní a soutěživí, takže hlava hraje velkou roli. Zároveň se ale známe tak dobře, že je naše spolupráce sice kamarádská, ale také profesionální, a to platí i o mechanikovi (David Švanda), který se námi sedí v kabině.
Jak vypadala tvoje letošní příprava?
Hekticky. Makal jsem teoreticky celý rok, ale pořádně jsem se tomu pověnoval až před říjnovým Rallye du Maroc. Od té doby už probíhá denní příprava jak za volantem, tak ve fitku. Před tím jsem ale nelenil, tento rok jsem najezdil hodně kilometrů. Byli jsme testovat v Aftrice v Tunisku nové nastavení a vylepšení podvozku, pak jsme závodili ve Španělsku na Baja Aragon a také v Polsku na Baja Poland. S týdenním Marokem je to v naší kategorii opravdu pořádná nálož na jeden rok.
Dáváš si záležet, aby byla v harmonii nejen kondice stroje, ale i tvoje fyzická a psychická stránka?
Jasně, bez toho by to asi nešlo. Právě tato harmonie ti umožní posouvat svoje hranice každý rok o kousek dál. K tomu jsou ale potřeba zkušenosti, bez nich takový závod nemůžeš vyhrát.
Jaké krizové situace si během minulého ročníku Rallye Dakar zažil? Největší „fuck-up“?
Největší „fuck-up“ byl rozhodně v 9. etapě, kde se rozvodnila řeka. Ano uprostřed pouště se objevila řeka, kterou nikdo nečekal. Bohužel jsme tam přijeli první (vyhráli jsme 8. etapu), a to byla trochu smůla. Letěli jsme po stopách, přesně na kontrolní bod, ale voda vymlela povrch tak, že jsme se nemohli dostat přes a zůstali jsme zhruba 45 m od břehu zapadlí. Takové okamžiky jsou hrozně náročné, hlavou proběhne úplně všechno, ale nesmíš se vzdát. Prostě jdeš ven a brodíš se kolem auta, dokud nenajdeš řešení, jak z toho ven. Pak teprve začíná druhý boj sám se sebou, kvůli již zmíněné psychice.
