Ještě v první polovině 19. století se svítilo olejovými, i když poněkud zdokonalenými lampami.
Zavedení plynu znamenalo revoluční převrat ve veřejném osvětlení měst!
První plynárna v Praze a v českých zemích vůbec byla uvedena do provozu dne 15. září 1847 v tehdejší předměstské obci Prahy, v Karlíně. Ve významnějších pražských ulicích Starého a Nového Města bylo ten den rozžehnuto prvních více než 200 plynových lamp a další desítky osvětlovacích lamp v některých obchodech a veřejných budovách.
Plynová světla zazářila v Celetné ulici, na Staroměstském náměstí, v Jesuitské (dnešní Karlova), na Mostním (Křižovnickém) náměstí, v ulici Na příkopě, na Koňském trhu (Václavské náměstí), Ovocném trhu, v Nových alejích a na ulici Uršulinské (Národní třída).
Tehdy třináctiletého Jana Nerudu tato událost tak nadchla, že na ni později vzpomněl v jednom ze svých fejetonů, protože, jak praví – sám při té věci byl jaksi činným: „Rok 1847 – opět to byl pan Hartman, který se u nás zastavil pozdě večer. A vypravoval: Na Staroměstském náměstí hraje hudba ... Lidí všude jako o parádě ... A to osvětlení, to je zázrak ... jako ve dne – špendlík by moh najít! No tohleto jsem musel vidět! Vytratil jsem se bez čepice a jen tak v kajdě a letěl Ostruhovou ulicí dolů k mostu a přes něj na Staré Město. To byla krása! Svítilny na železných bidlech a v nich plameny jasné, široké, beze knotů. Po chodnících procesí lidu. Díval jsem se blažen do plamenů, blažen do veselých úsměvných lidských tváří. Nemohl jsem se odtrhnout. Až když kolem ubývalo už lidí a já od kohosi zaslech: Brzy jedenáct! Letěl jsem teď zase nazpět ...“
V roce 1867 byla dokončena první obecní plynárna na Žižkově a rozsvíceno prvních několik stovek nových plynových lamp. Spolu s tím byla provedena velká rekonstrukce veškerého plynového osvětlení města, přičemž některé druhy stožárů byly technicky i výtvarně unikátní..
Kromě veřejného a soukromého osvětlování byl plyn užíván pro osvětlování obecních domů, úřadů a ústavů, pro vlastní spotřebu plynárny, kanceláří a strážnic jejích ve městě a skladu lustrů. K dispozici byly trojramenné, čtyřramenné a osmiramenné kandelábry, svícnové sloupy, lucerny na roubeních studní, lucerny nástěnné a visuté, lucerny na sloupcích dřevěných. Plynové světlo bylo používáno i pro osvětlení pražských parků, ostrovů, zahrad a nábřeží. Zvláštním druhem stožárů byla kombinace litinové vodní pumpy a stožáru a také atypická vodní pumpa kombinovaná s dvěma plynovými lucernami, plynové lampy byly dokonce i na veřejných záchodcích
První použití svítiplynu, jak jeho název napovídá, bylo takřka výhradně pro svícení. Svítiplyn byl dlouhá léta bez konkurence. Velkou ránu svítiplynu zasadilo světlo elektrické, které Edisonovým vynálezem žárovky s uhlíkatým vláknem začalo na přelomu století dosahovat prvních úspěchů. V krizi přišel vynález Auerovy žárové punčošky, která změnila princip plynové svítilny a plynové osvětlení se stalo opět konkurenceschopné s osvětlením elektrickým.
Pouliční plynové lampy plnily také významnou funkci architektonickou, některé druhy byly technicky i výtvarně unikátní. K nejkrásnějším dílům patřily nepochybně víceramenné kandelábry. V Praze na různých významných místech bylo ve vrcholném období v roce 1882 umístěno celkem 16 kandelábrů osmiramenných, 11 čtyřramenných a 55 tříramenných. Šest osmiramenných kandelábrů stálo na Václavském náměstí v jeho podélné ose, čtyři byly na Staroměstském náměstí a jeden na Malém náměstí, další pak stály na Hradčanském náměstí, v Loretánské ulici, na Senovážném náměstí a před Denisovým nádražím, čtyřramenné např. na Uhelném trhu, Ovocném trhu a na Dražického náměstí vedle Karlova mostu na Malé Straně. Ze všech těchto kandelábrů zbyly dnes pouze dva osmiramenné, a to na Hradčanském náměstí a v Loretánské ulici a jeden čtyřramenný, na Dražického náměstí u Karlova mostu.
Po celé 19. století a ještě na začátku 20. století představovalo plynové osvětlení hlavní způsob použití a největší část spotřeby vyrobeného svítiplynu.
Elektrická energie začala ke konci 19. století a hlavně na začátku století 20. vytlačovat svítiplyn nejdříve z interiérového a pak i z veřejného osvětlení. V osvětlení soukromém plyn nemohl konkurovat daleko pohotovějšímu světlu elektrickému. Od roku 1910 začalo ubývat plynové osvětlení nejen v domácnostech, obchodech a výkladech, ale hlavně v hostincích, hotelích a kavárnách a následně pak i v ulicích. Elektrické světlo bylo zaváděno v nově osvětlovaných ulicích, zatímco plynové světlo si udržovalo staré pozice. Obě světla zůstávala ve městech vedle sebe a plynové osvětlení ustoupilo až v době po II. světové válce.
V Čechách a na Moravě se nejdéle plynové světlo udrželo ve starých částech Prahy, ještě v roce 1940 osvětlovalo pražské ulice a náměstí více než 9 tisíc plynových svítilen. To byl největší počet plynových lamp v Praze v historii. Teprve pak začal jejich počet klesat výraznějším tempem a rostl počet svítilen elektrických.
Nejdéle, až do poloviny osmdesátých let 20.století se plynové osvětlení udrželo v historických částech Prahy. Jako poslední byly převedeny ze svítiplynu na elektřinu osmiramenné kandelábry na Hradčanském náměstí a v Loretánské ulici. Bylo to koncem dubna roku 1985. Plynové osvětlení ulic, které představovalo ve své době převrat ve veřejném osvětlení a ovlivnilo noční život měst, uvolnilo své pozice světlu elektrickému. Zdálo se, že éra plynového osvětlení skončila.
Během času se názory na osvětlení opět změnily a pýchu na vyspělou techniku vystřídala částečná nostalgie. V Evropě a ve světě roste zájem o plynové osvětlení a zvyšuje se i obliba otevřených plynových ohňů a plamenů. Plynové osvětlení se uplatňuje zejména v historických částech měst, na hradech a zámcích.
Do Prahy se nostalgické plynové osvětlení vrátilo v roce 2002, kdy bylo v Michalské ulici instalováno prvních devět lamp. V rámci projektu plynofikace veřejného osvětlení v historickém centru Prahy, iniciovaného Magistrátem hlavního města Prahy, se postupně počet plynových lamp zvyšoval až na současných 670.
Plynové jsou dnes jak visuté na konzolích na domech, tak na sloupech, dvoj a trojramenných stožárech.
Na Hradčanském náměstí od roku 2006 opět plynem svítí osmiramenný kandelábr.
Na konci roku 2010 se plynové lampy rozsvítily na Karlově mostě.
V roce 2012 plyn po rekonstrukci rozsvítil historický osmiramenný kandelábr v Loretánské ulici.
V roce 2014 plyn po rekonstrukci rozsvítil čtyřramenný kandelábr na Dražického náměstí.
Romantické plynové světlo tak osvětluje celou historickou Královskou cestu, rušnou turistickou trasu od Prašné brány na Hradčanské náměstí.
Plynové lampy tak svítí v historii pražského osvětlení ulic nejdéle. 138 let na svítiplyn – od roku 1847, kdy byla zprovozněna první plynárna v Karlíně,
až do roku 1985, kdy plyn zhasl na posledních historických kandelábrech na Hradčanech. 21 let pak na zemní plyn – od roku 2002, kdy se plynové lampy vrátily na Staré Město
S lampářem ve svitu plynových lamp
S plynovými lampami se do ulic Prahy vrátila i profese lampáře, který večer lampy ručně rozžínal a ráno zhasínal. Chcete si toto tradiční „plynárenské“ povolání vyzkoušet? Pražská plynárenská pořádá komentované vycházky s historikem plynárenství a vedoucím Plynárenského muzea, zaměřené na historii a současnost veřejného osvětlení v Praze, hlavně toho plynového s ukázkami lampářské profese, letos již 300leté.
