Směrnice 2002/95/ES sice účinně přispěla ke snížení obsahu nebezpečných látek obsažených v nových elektrických a elektronických zařízeních, avšak nebezpečné látky jako rtuť, kadmium, olovo, šestimocný chróm, polychlorované bifenyly (PCB) a látky poškozující ozónovou vrstvu budou v odpadních elektrických a elektronických zařízeních přítomny ještě po mnoho let. Specifický druh elektroodpadu, který se pomalu začíná objevovat v odpadovém toku ve větším množství, jsou fotovoltaické panely (dále také jako „FV panely“).
V ČR bylo doposud instalováno přes 200 000 tun FV panelů. Technická životnost panelu je sice dlouhá a výrobce udává asi 25 let, nicméně v roce 2023 jsme už v polovině životnosti většiny instalovaných FV panelů v ČR. Největší „solární boom“ proběhl v letech 2009 až 2010, kdy bylo instalováno asi 170 000 tun FV panelů. A tak se pomalu blíží doba, kdy tyto panely doslouží a bude třeba zajistit jejich ekologickou recyklaci. Pro zajímavost, v roce 2021 bylo uvedeno na trh v ČR asi 8 tisíc tun nových FV panelů, což je úroveň z roku 2011, nicméně je to o více než 100 % více, než bylo uvedeno na trh v roce 2020. A předpokládá se, že tento trend růstu a prodejů FV panelů bude v následujících letech pokračovat.
Kolektivní systém RETELA je specialistou na sběr a recyklaci fotovoltaických panelů po skončení jejich životnosti. Podle dat Ministerstva životního prostředí má RETELA asi 60% podíl na trhu v rámci kolektivních systémů sběru a recyklace FV panelů v ČR
Do roku 2012 byl za sběr a recyklaci odpovědný vlastník fotovoltaické elektrárny. Kdežto po roce 2012 je FV panel dle odpadové legislativy „elektrozařízením“ a je za něj odváděn recyklační poplatek do kolektivního systému. Za sběr a recyklaci FV panelů jsou tedy od roku 2012 odpovědni výrobci, kteří uzavřou s kolektivním systémem smlouvu, na jejíž základě kolektivní systém zřizuje sběrná místa pro vysloužilé panely a zajišťuje sběr a recyklaci. Dle zákona musí být zajištěna recyklace alespoň 80 % hmotnosti FV panelu. V každém případě je třeba zajistit, aby odpadní FV panely nebyly odstraňovány jako netříděný komunální odpad, ale byly odevzdány na místech k tomu určených. Klasickým sběrným místem pro občany je sběrný dvůr. V rámci recyklace celých FV elektráren je nejlépe kontaktovat přímo kolektivní systém RETELA (www.retela.cz ).
Dle dat Ministerstva životního prostředí (MŽP) bylo v roce 2021 sebráno asi 333 tun vysloužilých FV panelů, z toho bylo zrecyklováno asi 102 tun (velký rozdíl mezi sběrem a recyklací je dán převodem skladových zásob z jednoho roku do druhého). Míra recyklace solárních panelů je dle dat MŽP poměrně vysoká a blíží se 90 %. Nicméně většina FV panelů, které byly doposud v ČR instalovány, je stále funkčních a ještě bude nějakou dobu trvat, než se začnou ve větší míře dostávat k recyklaci. Ve výše zmíněných 200 tisíci tunách FV panelů, které jsou instalovány v ČR, se skrývá asi 150 tisíc tun skla, 15 tisíc tun hliníku nebo 7 tisíc tun mědi. Recyklace těchto a dalších materiálů přináší výrazné benefity pro životní prostředí. Vezměme příklad recyklace hliníku, který tvoří v průměru asi 7 až 8 % hmotnosti FV panelů (hliníkový rám).
Z hlediska recyklace je hliník velmi vhodný materiál, jelikož recyklací hliníku ušetříme až 95% energie, která je potřeba na výrobu hliníku z primární suroviny (bauxitu). Hliník jako anorganická látka navíc recyklací neztrácí svoji kvalitu jako je tomu u organických materiálů, jako je plast nebo papír. Při výrobě hliníku vzniká velké množství nerozpustného zbytku, kterému se říká červený kal. Na jednu tunu vyrobeného hliníku připadají dvě tuny odpadu. Tento odpad, resp. kal, má vysokou hodnotu pH, silnou alkalitu a zvýšený obsah radioaktivních látek. V roce 2010 způsobilo protržení hráze odkaliště těchto červených kalů největší ekologickou katastrofu v dějinách Maďarska, při které bylo usmrceno 10 osob, 130 jich bylo zraněno a byla zamořena oblast o velikosti 40 km2. Recyklace hliníku tedy znamená též předcházení vzniku takto potenciálně nebezpečného odpadu a takových ekologických katastrof.
Vedle dobře recyklovatelných materiálů, jako je sklo, hliník nebo měď, mohou FV panely obsahovat také toxické látky. Zvlášť CdTe FV panely, které obsahují asi 4 gramy toxického kadmia na jeden panel. Těchto panelů není v ČR naistalováno velké množství, odhady mluví asi o 2 %. I tak se jedná celkem asi o 2 tuny tohoto toxického kovu, který je třeba v rámci recyklace FV panelů bezpečně odstranit. Ve fotovoltaických panelech se nachází také olovo, kterého je odhadem ve všech instalovaných panelech asi 40 tun. Pokud by byly například takové panely skládkovány na skládce odpadů, mohlo by dojít k uvolnění těchto toxických látek do životního prostředí, např. díky vyluhování a prosáknutí do spodních vod skládky. Výše zmíněné kadmium má toxické účinky například na ledviny a játra.
V rámci oběhového hospodářství či cirkulární ekonomiky je nezbytné recyklovatelné materiály vracet zpět do výroby a šetřit tak primární zdroje surovin. Tím dochází sekundárně i ke snížení emisí skleníkových plynů, které ve velké míře vznikají zejména ve fázi těžby a rafinace primárních materiálů. Recyklace FV panelů se ještě nerozběhla v plné míře, ale každým rokem se zvyšuje produkce tohoto odpadu. Snaha RETELY je snížit množství odpadu určeného k odstranění a podílet se na účinném využívání zdrojů a opětovném získávání hodnotných druhotných surovin. A kolektivní systém RETELA je už dnes připraven zajistit sběr a ekologickou recyklaci vysloužilých FV panelů.
