Rovněž je velkým podporovatelem většího zastoupení žen v evropské politice. Proto přijel do Prahy podpořit lídryni kandidátky do EP Lenku Koenigsmark, kandidující za hnutí SEN 21.
Sandro Gozi je hlavním kandidátem EDP – PDE, která je součástí liberální frakce Renew Europe. Je také také předsedou tzv. Spinelliho skupiny, která sdružuje europoslance a veřejné osobnosti s cílem federalizace Evropské unie. Pravidelně kritizuje Viktora Orbána za jeho protievropské a protidemokratické postoje. Poslední dobou nešetří kritikou ani vedení frakce Evropské lidové strany (EPP) a jejich kandidátku na předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyen. Důvodem je smířlivý přístup frakce ohledně možné spolupráce s frakcí Evropských konzervativců a reformistů (ECR), jejímž členem je i česká ODS. ECR totiž označuje za krajně-pravicovou kvůli některým jejím členům. Především španělskému Voxu, který označuje za nástupce diktátora Franca, a Bratrům Itálie současné italské premiérky Meloniové.
Vystudoval jste práva, máte zkušenosti z diplomacie a mezinárodní politiky. Co Vás inspirovalo k cestě do evropské politiky?
Byla to náhoda. Vždy jsem se zajímal o Evropu, o mezinárodní dění a rovněž o evropské záležitosti. Ale nikdy mě nenapadlo být nějak zvlášť aktivní v politice. Působil jsem v diplomacii a měl jsem tu čest pět let pracovat pro předsedu Evropské Komise Romana Prodiho. Na konci mandátu se Prodi rozhodl kandidovat v rodné Itálii proti tehdejšímu premiérovi Berlusconimu. A požádal mě, abych se připojil k jeho týmu. Tehdy jsem se rozhodl vstoupit do politiky a bojovat za evropštější Itálii proti krajní pravici. Myslel jsem si, že tam zůstanu několik let, a pak se vrátím do Evropské komise.
Od té doby jsem kandidoval již pětkrát, nyní pošesté kandiduji ve Francii. Politiku stále dělám s velkým nadšením a přesvědčením. EU je pro mě tím nejbáječnějším projektem. A jsem hrdý na to, že ho pomáhám naplňovat jako zástupce evropských občanů.
Často slýcháme, že chybí lídři. Kdo byl Vaším politickým vzorem?
Mám dva vzory jeden italský, jeden francouzský. Italským vzorem pro mne byl Altiero Spineli, bývalý italský politik a Evropský federalista. (Pozn. autorky: Altiero Spineli byl členem Evropské komise a později členem prvního zvoleného Evropského parlamentu. Na jeho počest byla pojmenována hlavní budova Evropského parlamentu v Bruselu.)
Druhým vzorem je mě francouzská filosofka a sociální reformátorka Simone Weilová.
Na oba myslím, když se snažím budovat Evropu postavenou na základních právech a svobodách a rovněž na rovných příležitostech pro muže a ženy.
Tyto dva vzory jste nezmínil náhodou. Sám jste jako Ital kandidoval ve Francii. Je tato možnost pro Vás opravdovým symbolem sjednocené Evropy?
Ano, jsem doslova ztělesněním evropské identity a integrace. Pro mne nebude evropská demokracie plnohodnotná, dokud nebudeme mít skutečně evropskou nadnárodní politiku. Jako občané EU můžeme nejen volit, ale i být voleni v jakékoliv členské zemi. Z Česka můžete být zvoleni do Evropského parlamentu v Itálii nebo ve Švédsku. Málo se o této možnosti ví a málo jí občané využívají.
Jste zastáncem hlubší integrace Evropské unie. Jaká je tedy Vaše vize budoucí EU?
Mou vizí je EU, která je mocnější, silnější a zároveň více demokratická. Potřebujeme EU, která bude silným vzorem, nikoliv vzorem moci. Potřebujeme zajistit rovněž průmyslovou a vojenskou sílu, protože musíme být samostatnější, abychom mohli lépe chránit naše hodnoty a zájmy. Potřebujeme posílit demokracii, posílit Evropský parlament z pohledu širších pravomocí, práva zákonodárné iniciativy a vybudovat skutečné evropské politické hnutí. Pro mě je EU multiplikátorem možností, které zde vznikají. A prioritou by měli být zejména mladí lidé.
Zmínil jste skutečnost, že válka je necelých 1000 kilometrů od Prahy. Jak posílit EU z pohledu obranné politiky?
Evropská obranná politika není možná bez evropského obranného průmyslu. Měli bychom se více soustředit na evropské veřejné tendry, dávat přednost evropskému obrannému průmyslu a vybudovat takový projekt, kde by jednotlivé firmy společně mohly spolupracovat. Podobně jako tomu bylo u evropského dopravního letadla Airbus. Máme příliš mnoho různých standardů a nízkou interoperabilitu. A potřebujeme vytvořit opravdu robustní rozpočet na obranu ve výši 100 miliard EUR. Určitě k tomu bude nutné upravit i některé smlouvy a umožnit i vícerychlostní EU i v této oblasti. Bezpečnost z pohledu vojenského je jen jedním pilířem. Druhým pilířem by měla být síla z pohledu znalostí, kultury a vzdělávání, protože i tyto aspekty jsou pro bezpečnost důležité. Za každé Euro na obranu bychom měli tedy vydat další Euro na vzdělanostní EU.
Dalším tématem, o které se zasazujete, je podpora žen. Jak zajistit větší zastoupení žen v politice EU?
Na to je jednoduchá odpověď. Můžeme převzít příklad francouzské legislativy, která zavedla vyrovnané kandidátní listiny z pohledu počtu mužů a žen. A zároveň je nutné pracovat na vytváření takových ekonomických a společenských podmínek, které umožní ženám angažovat se v politice, aniž by musely obětovat rodinný život. Je potřeba zapracovat na otázkách spravedlivého odměňování, ale rovněž posílit sociální služby, protože péče leží daleko častěji na bedrech žen.
Závěr bych chtěla věnovat mladým lidem, kteří jsou považování za budoucnost EU. Oni sami ovšem vnímají EU jako samozřejmost.
Je to paradox. Dnešní mladí lidé jsou opravdu tou nejvíce evropskou generací, často ztrácejí zřetel, co všechno dvě předchozí generace vybudovaly. Pokud se totiž nebudeme aktivně o projekt společné EU zasazovat, jsme na nejlepší cestě ho ztratit. Proto bych skončil u apelu, aby se zajímali o evropskou politiku a šli k volbám. A určitě doporučuji sledovat velkou veřejnou debatu jednotlivých lídrů politických stran a frakcí, která proběhne 31.5. 2024.
Linda Štucbartová
