Stále víc olejů a tuků také logicky končí v odpadech a zanáší kanalizace. I to je důvod, proč obce musí od roku 2020 povinně zajišťovat sběr této podceňované suroviny. Jaké problémy musí radnice řešit, jak se jedlé oleje a tuky zpracovávají a proč je důležitá osvěta, i o tom jsme mluvili s Marcelou Skokanovou ze společnosti Trafin Oil, která zajišťuje komplexní servis odpadních olejů.
Co se děje s vysloužilým olejem od chvíle, kdy ho člověk vyhodí do popelnice?
Vytříděný olej přivezeme do našeho provozu, kde se naplněné plastové lahve vysypou na pás zpracovatelské linky. Linka lahve rozdrtí, aby z nich oleje a tuky vytekly a připravily se pro další fáze zpracování. Nadrcené a opláchnuté PET a plasty pak také předáváme k recyklaci. Olej v našich strojích projde několika fázemi čištění a odstřeďování, kde se zbaví jemných zbytků plastů, vody a biologicky rozložitelných zbytků, jako je třeba strouhanka ze smažení nebo zbytky masa z konzerv. Tento bioodpad dále posíláme do bioplynové stanice. No a finální výsledek, kterým je vyčištěný a zpracovaný olej, pak dodáváme dalším zpracovatelům, kteří ho efektivně využijí.
K čemu se nejčastěji vyčištěný odpadní olej využívá?
Je určený pro petrochemický průmysl, který umí recyklované odpadní oleje nejefektivněji využít. Slouží jako přísada do bionafty druhé generace, jako surovina pro výrobu stoprocentně recyklované nafty, nebo dokonce k výrobě recyklovaného leteckého paliva. Recyklovaný olej dodáváme předním evropským, ale i světovým výrobcům, kteří uvádějí na trh biopaliva jak pro automobilovou, tak i pro leteckou dopravu.
Recykláty se ani v jednadvacátém století obecně netěší kdovíjak velké popularitě. Možná se ptám trochu hrubě, ale to ho v letectví někdo chce?
Rozhodně. Oblast zpracování prošla za poslední roky tak obrovským vývojem, že si firmy skutečně dovolí dodávat palivo i do leteckých motorů. Na recyklované palivo běžně létají letadla největších světových leteckých společností. Letecká doprava patří k jednomu z největších světových producentů CO2, což je téma ,které dnešní společností velmi silně rezonuje. Stejně tak najde olej upotřebení i v silniční dopravě, kde lze do bionafty přimíchat recyklovaný olej místo toho čerstvě vylisovaného. Tím, že využijete ten stejný olej podruhé snižujete potřebu pěstovat olejniny pro průmyslové účely. Spočítali jsme také, že recyklací 4 litrů oleje ročně, zabráníte vyprodukování takového množství CO2, jako přečistí jeden vzrostlý strom. Každý si takto může jednoduše vylepšovat svou vlastní uhlíkovou stopu.
Od roku 2020 obce sbírají olej povinně. Zaznamenali jste nějaký výrazný nárůst v kontejnerech?
Neřekla bych. Je pravda, že řada obcí sbírala oleje už před zavedením povinného sběru. A také velmi záleží na tom, jak se sběr provádí. Pokud dáte jediný kontejner někam na sběrný dvůr nebo na kraj obce, tak je to samozřejmě málo, ale pro splnění zákonné povinnosti to stačí. Když ale nějaká obec má více sběrných míst, dává informace o třídění třeba do svého zpravodaje a snaží se o tom s lidmi dobře komunikovat, pak je tam nárůst hodně znát. Máme zkušenost, že čím blíž člověk popelnici má, tím lépe třídí.
Takže s olejem to funguje úplně stejně jako s dalšími odpady, které se doma dají třídit…
Jistě, sami to všichni známe třeba u žlutých kontejnerů. Když jsou daleko, tak ani s těmi plasty, které jsme zvyklí třídit, se nám nechce. Stejně tak se nikomu nechce přes půl města, aby vyhodil jedinou lahev oleje. My třeba vytváříme sběrnou síť tak, aby to člověk neměl dál než jeden kilometr, spíš je to mnohem méně. Ve srovnání s popelnicemi na papír, sklo a plast je to pořád víc, ale musíme si uvědomit, že olejů se pořád ještě netřídí tolik a člověk s nimi nechodí k popelnicím tak často. Spolupracujeme ale třeba s jednou menší obcí, kde starosta rozmístil své vlastní popelnice, které my jen obsluhujeme. Lidé to tak mají ještě blíž a mají skutečně skvělé výsledky.
Založili jste osvětovou iniciativu Třídímolej.cz. Jak radnicím pomáháte s informováním občanů?
V první řadě tak, že po nich nechceme na osvětu žádné peníze ani velkou aktivitu. Máme svoje obrazové i textové materiály a aktuálně vyrábíme i videa. Prostě vymýšlíme celou koncepci, jak občany informovat pravidelně, smysluplně a jednoduše, a pokud má obec nějaké zvláštní požadavky, tak všechny materiály upravujeme na míru zvyklostem obyvatel. My samozřejmě chápeme, že olej je pro obce i pro řadu firem jen okrajovou záležitostí, že nemají kapacitu ani energii nad ním intenzivně přemýšlet. My se ale zabýváme výhradně olejem a přemýšlíme nejen nad jeho recyklací a svozem, ale také právě nad tím, jak lidi naučit třídit, co jim v tom brání a jak jim to co nejvíce zjednodušit.
Dají se ty výsledky porovnat? Například o kolik efektivnější je, když nasadíte všechny své síly, oproti tomu, když se olej sbírá na kraji obce do jediné popelnice?
Z praxe víme, že když jsou popelnice rozmístěné po obci nedostatečně nebo špatně, tak se z nich dá vytřídit něco mezi dvěma až čtyřmi procenty jejich skutečného potenciálu. Když ovšem zapracujeme na síti popelnic a komunikaci s občany, dokážeme během roku zvýšit toto číslo v průměru na patnáct procent a výše.
Co tedy lidem nejvíc brání nebo jim znechucuje třídění olejů a tuků?
Největším problémem je trochu překvapivě nevědomost. Řada lidí vůbec neví, že se oleje dají a mají třídit. A ti, kdo je doma alespoň sbírají a nevylévají do dřezu, tak je stejně mnohdy vyhodí do komunálního odpadu, protože nevědí, kam s nimi. Další překážkou je dostupnost kontejnerů, o které jsem mluvila. Naučit se třídit plasty a další obaly nám trvalo asi dvacet let. My věříme, že s oleji a tuky už to půjde mnohem rychleji, protože lidé už dneska třídí spoustu komodit, a tohle je pouze další položka, i když velmi specifická.
„Já nemám friťák a vůbec nesmažím, takže nemám co třídit...“ Setkáváte se s touhle větou často?
Ano. Lidé si často neuvědomují, že olej je v řadě potravin, jako třeba v nakládaných sýrech, rajčatech, masu nebo zálivkách. Velkou novinkou pro lidi také bývá, že třídit se dají i pevné tuky jako máslo, sádlo, margaríny nebo ztužené tuky na smažení. Dokonce výpek z masa nebo mastnotu z polévky můžete sesbírat do PET lahve a vyhodit do třídicího kontejneru. Setkáváme se také s tím, že občané často nevědí, co může olej a tuk způsobit v kanalizaci, na kompostu nebo v domácí čistírně odpadních vod. Že ucpává potrubí a nabaluje na sebe další nečistoty, v nichž se pak množí škodlivé bakterie. V čističkách zase může přesytit některé mikroorganismy, které už nebudou zpracovávat jiný odpad. A už vůbec nepatří do přírody, kde dusí důležité mikroorganismy nebo drobné živočichy.
Připravujete také vzdělávání dětí a mládeže. Co si tak pamatuji z dětství já, tak byla ekologie docela nuda. Jak je chcete oslovit?
Programy pro školy teprve připravujeme, protože školy teď byly dlouho zavřené a na přednášky nad rámec výuky nebyl prostor vůbec. Mělo by jít o jednu vyučovací hodinu věnovanou cestě oleje a třídění obecně. Chceme si ale nejdřív otestovat, co bude děti bavit a jak jim to nejlépe vysvětlit, aby to právě nebyla jen další nudná ekologická výchova. Aby to opravdu mělo smysl a reálný dopad.
