Projdete se společným prostorem barokní kultury ve střední Evropě, kde architektura, malba a hudba tvořily poutavý epos emocí a krásy na pozadí doby konfliktu a útrap.
Díla architektonické dynastie Dientzenhoferů, bratří Assanů i dalších umělců tvořících na obou stranách zemské hranice se stala symbolem baroka. Společných prvků najdeme ale mnohem více. Důležitým tématem je i kolektivní „barokní nebe“ osídlené katolickými světci, které se odráží ve zcela pozemské krajině s poutními místy, která dodnes navštěvují Češi i Němci. Ukážeme vám vzájemné vztahy i na méně známých, ale o to zajímavějších příkladech, třeba při využití stavebního
a dekorativního kamene z lomů v obou zemích.
Dva mezníky: politika a korunovace
Celá výstava je ohraničena dvěma okamžiky, která nám připomínají politické triumfy, i dramata třicetileté války a dynastické spory.
V roce 1623 v Řezně získal bavorský vévoda Maxmilián I. hodnost kurfiřta na úkor poraženého Fridricha Falckého, „zimního krále“ a dovršil tak svůj mocenský vzestup. To, co pro Bavorsko znamenalo zásadní úspěch bylo současně momentem nejhlubšího ponížení Protestantské unie a s ní i zbytků českého protihabsburského odboje.
Proti tomu o sto let později, v roce 1723, se v Praze uskutečnila jedna
z největších slavností středoevropského baroka: Karel VI. Habsburský přijal korunu českých králů. Vůbec poprvé tak byl ve Svatovítské katedrále korunován panující císař Svaté říše římské. Rozsah a velikost oslav neměly obdoby. Šlo ale i o symbolické poselství ohledně platnosti pragmatické sankce a nedělitelnosti rakouského dědictví. Tím se událost dotýkala i rodu bavorských Wittelsbachů, z kterého pocházel i už zmíněný Maxmilián I. a kteří si stejně jako Habsburkové nárokovali českou královskou korunu.
O dvě desetiletí později se jim to skutečně podařilo a Praha nejprve rezervovaně přivítala, a posléze radostně vyprovodila svého „krále Bavora“, kurfiřta Karla Albrechta (císaře Karla VII.), který se po boku Francie a Pruska pustil do riskantního zápasu o země Koruny české.
Temno a okázalost v jedné době
Už asi tušíte, proč výstava českého a bavorského baroka není a nemůže být jen obrazem vzájemné spolupráce a idylického soužití. Na úvod se ocitnete ve třicetileté válce, u jejíhož vzplanutí stály jak české země, tak i Bavorsko. Prostřednictvím vybraných exponátů nahlédnete, jak válečné útrapy kráčely ruku v ruce se vzájemným bojem křesťanských konfesí
a se strastmi každodenního života provázeného důsledky neúrody
a epidemií.
Výstava se ale především snaží ukázat „velké staveniště“ – křižovatku idejí a uměleckých proudů, jíž se stala střední Evropa na přelomu
17. a 18. století. Jedinečný soubor dobových architektonických modelů
z německých sbírek, doplněných sochařskými modellety zapůjčenými
ze sbírek českých, představuje atraktivní celek, jaký dosud nebyl shromážděn na žádné z přehlídek barokního umění. Dynastické spory
a alianční války pozdního baroka nedokázaly otřást integritou jednotného kulturního prostoru, který společně sdíleli obyvatelé Čech
a Bavorska.
Barokní unikáty na jednom místě
Jedinečnost výstavy spočívá především v exponátech, kdy poprvé
na jednom místě můžete obdivovat obrazy, sochy, modely, grafická
a uměleckořemeslná díla, i knihy, archeologické nálezy nebo předměty denní potřeby. V Praze na vás čekají díla takových mistrů, jako Karla Škréty, Gianbattisty Tiepola, Franze Antona Maulbertsche, Ignaze Günthera či Václava Vavřince Reinera. Poprvé vůbec se setkáte
s předměty z tzv. Matematického muzea v jezuitské koleji Klementinum, které bylo prvním veřejně přístupným muzeem u nás.
V Bavorsku i v Čechách, ale hlavně všemi smysly
Výstava se představila na jaře 2023 v Domě bavorských dějin v Řezně, kde se těšila velké pozornosti. Nyní v Praze akcentuje česká témata
a počtem exponátů dokonce mírně převyšuje bavorskou verzi.
Ponořte se do jednotného a provázaného světa baroka v Čechách
a Bavorsku, kde se setkávají nejen historie, ale i umělecký rozkvět
a bohatství emocí. Baroko nabízí zážitek pro všechny smysly, což v plné míře platí i o současné výstavě.
