Rodiče dětí byli v této kampani strašeni absurdními, avšak sugestivně působícími obrázky zmačkaných dětských prstíků ve velikostně malé, ale přitom typem dospělácké obuvi s protáhlou špičkou, jako je tomu u části westernové obuvi (tzv.koně) nebo některých dámských módních lodiček. Bylo až zarážející, jak zcela nekriticky přejímali tyto názory někteří rodiče za své a dál je sami šířili, přestože stejně jako ostatní jejich vrstevníci vyrostli bez zdravotních komplikací na běžně prodávané dětské obuvi, která se příliš nelišila od té dnešní. Trend barefootů se rozšířil i mezi dospělé uživatele, kde však může při některých potížích a lehčích formách Halluxu nebo paličkových prstů být vítaným benefitem. Dětská noha ale není zmenšenou kopií nohy dospělého s ohledem na probíhající vývin, a tak nemusí v tomto případě platit, že co je dobré pro dospělého, je i dobré pro dítě.
Navštívili jsme proto známou brněnskou prodejnu Žirafka, která dlouhodobě prezentuje svůj odmítavý postoj k barefootové obuvi, aby se s námi o odborný názor podělila vedoucí této prodejny paní Pavlacká.
Může být při běžném nošení barefootová obuv u dětí hazardem se zdravím?
Ano, zcela jistě může, především u nejmenších a předškolních dětí. Stejně tak jako jiná pro děti nevhodná obuv.
Proč?
Úměrně k tomu, jak se dítě vyvíjí, zpevňuje se mu pohybový aparát, v tomto případě vazivo sloužící ke stabilizaci kotníku. Zjednodušeně se dá říci, že menší děti bez pomoci zpevněného kotníku po delší dobu neudrží svou váhu a dochází k nadměrné zátěži Achillovy šlachy a vbočení patní kosti, tzv. valgozitě kotníků. Což samozřejmě nemusí nastat jen nošením barefootové obuvi, ale i nadměrnou chůzí naboso v domácnosti. Nanejvíš smutné pak je, že barefootová obuv, která může být spíš příčinou těchto problémů, je pak důvěřivým rodičům některými prodejci nebo fyzioterapeuty nabízena jako rehabilitační prostředek pro nápravu takového stavu.
Takže chůzi naboso u dětí zcela zavrhujete?
Ne, to určitě ne. Krátkodobá chůze naboso ve venkovním terénu, pokud tomu také přeje i počasí, je velice prospěšná a pro dětskou nohu stimulující. Venkovním terénem myslím např. zahradu, lesní cestu atd. V takovém případě by mohla mít opodstatnění i barefootová obuv, která by pak mohla plnit roli jen jakožto ochrana před drobným poraněním a ušpiněním nohou. Běžnému zdravému dítěti neuškodí ani bosá chůze po pevném rovném povrchu po krátký čas. Proto bych ani nedoporučovala celodenní chůzi v domácí obuvi. Je dobré, když si nožky od papuček čas od času také odpočinou, třeba i jen bosky nebo s protiskluzovou ponožkou. Důležitý je právě ten poměr, kdy krátkodobá bosá chůze neuškodí. Pokud si však někdo pro malé dítě pořídí barefootovou obuv ke každodennímu a celodennímu nošení, je to samozřejmě špatně.
Co tedy říkáte na argument příznivců barefootů, že obouvání je proti lidské přirozenosti, neboť se též rodíme bosí, nebo že v některých (z hlediska životní úrovně zaostalejších) zemích děti boty rovněž nenosí?
To je skutečně úsměvné. My se sice nerodíme obutí, ale stejně tak se nerodíme ani např. teple oblečeni, s kartáčky na zuby nebo s mobilními telefony, přesto nám tyto výdobytky moderní doby v mnohém usnadňují život a těžko si již dovedeme bez nich život představit. Nemyslím si, že návrat do doby, kdy jsme chodili bez bot, by byl proto progresivní. Stejně tak se nedomnívám, že je přáním dětí v rozvojových zemích chodit bosky. Není mi ani známo, že by někdy proběhl výzkum na téma vad nohou domorodých dětí, takže se těžko přesvědčíme, že by na tom snad byly lépe. Velký rozdíl je ale v povrchu, po kterém chodíme. U nás a převážně v městských aglomeracích v naprosté většině času se děti pohybují po tvrdém a rovném povrchu, jako je dlažba, asfalt nebo beton, což není zrovna pro dětskou nohu ideální a pro bosou už vůbec ne.
Není ale pravdou, že v běžné obuvi nemáme tolik místa pro růst nohou do šířky a uměle tak nohu deformujeme proti přirozenému růstu?
To je ovšem zcela zavádějící polopravda. V běžné obuvi skutečně není prostor proto, aby se prsty na nohou při růstu vějířovitě rozevíraly. Nedá se ale mluvit o deformitě, nýbrž spíše o formování tvaru. Noha s rovnými prsty není ničím pro dítě ani dospělého problematická. Je to obdobné jako se zubními rovnátky. Mohli bychom snad také namítat, že zuby nerostou přirozeně křivě a dáváme jim esteticky přijatelný tvar? Problém u dětí, kde dochází vlivem abnormálně široké obuvi v prstové části k rozšíření nohy, se objeví až později, kdy je velmi obtížné najít jinou nežli barefootovou obuv, kterou by mohlo již starší či dospívající dítě obout. To může být případ sportovní nebo jinak účelové obuvi, nebo třeba střevíčků do tanečních.
Není ale výhodná vyšší ohebnost podrážky u barefootů?
Z hlediska komfortu chůze je určitě i podstatná flexibilita podešví. Není ale rozhodně nutné, aby se dala obuv vyloženě srolovat, to je úplný nesmysl. K takovému mechanickému pohybu při chůzi nedochází, takže není potřeba, aby obuv takovou vlastnost vůbec měla. Obuv se při chůzi pouze částečně prohne v místě prstních kloubů a to umožňuje veškerá běžně prodávaná dětská obuv.
Někteří výrobci dodávají na trh i kompromisní boty. Co si o nich myslíte?
Obuv, která je kompromisem v tom, že má vyšší ohebnost podešve a přitom i zpevněný kotník tady byla dávno před vlnou barefootů a máme ji také v naší prodejně. Je to dáno pouze technologií výroby, kdy přilepené podešve jsou tužší nežli ty z vstřikolisu. Nelze proto tvrdit, že by tedy nějaký výrobce cíleně produkoval takovou obuv, aby se zavděčil sympatizantům s barefooty. Byť celkově lze takovou obuv vnímat pozitivně. Konečné posouzení vhodnosti kupované obuvi by ale mělo vždy spíš záležet na proporcích nohy, kam má být obuv nošena a také na zdravotních indispozicích konkrétního dítěte.
Co byste tedy rodičům především doporučila?
Ačkoli to bude znít zvláštně, tak co nejméně hledat rady na internetu a převážně ne na diskuzních fórech. To platí i obecně, nejen u obouvání. Bude-li na webu hledat maminka příčinu neškodného pupínku, po hodině bude zaručeně přesvědčena, že její dítě má hned několik závažných nemocí. Je také velice těžké se leckdy v záplavě protichůdných informací zorientovat. Jako matka dvou dětí chápu, že každý normální rodič chce pro své dítě to nejlepší. Rozhodně tu ale platí rčení, že cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly. Proto bych doporučila se obrátit o radu vždy na odborníka, u obouvání pak v případě pochyb s odborností personálu prodejny na lékaře - ortopeda.
Jaké máte plány ve vaší firmě pro nejbližší období?
Vzhledem k tomu, že jsme po 15ti letech přestěhovali naši prodejnu z lokality mezi Dětskou nemocnicí a centrem města na nové místo do městké části Brno-Lesná, přejeme si, aby k nám našli cestu nejen naši stávající zákazníci, ale i ti noví.
To vám také přeji a děkuji za rozhovor.
Též děkuji a vašim čtenářům přeji rozumnou a správnou volbu při výběru dětské obuvi.
MUDr. Ivo Okáč (ortoped) U dětí stejně jako u dospělých platí, že by neměly být omezeny pouze jedním párem obuvi, ale obuv by se měla střídat podle účelu. Barefootovou obuv lze tak vnímat spíše jako obuv volnočasovou, nehodící se pro pevné a rovné prostředí, jakým jsou městské povrchy. I když se často rodiče snaží pro ekonomickou situaci řešit potřeby dítěte jednou univerzálnější obuví, je v takovém případě barefootová obuv nejhorší možnou volbou. Dětí s problémy způsobenými takovou nevhodnou obuví poslední roky přibývá a léčba je zdlouhavá a pro dítě nepříjemná. |
