Dnes je to už 30 let, co jste se rozhodl změnit kariéru. Kam vaše kroky vedly?
Do kanceláře Energovodu. To bylo v květnu 1993. Náhodou jsem věděl od známého, že zde hledají nové pracovníky na montáž, tak mi přišlo zajímavé to zkusit. Domluvili jsme se, že nastoupím jako strojník na stavbu V475-476 Kočín-Řeporyje. Začínal jsem tedy jako obsluha buldozeru a brzdné soupravy. Po třech měsících jsem se zaškolil na těžkou techniku a získal strojnický průkaz.
Milan Fiala a jeho obchodní tým.
Jaké byly vaše dojmy z takové razantní změny profese?
První den jsem si říkal, kam jsem se to dostal (smích). Ptal jsem se sám sebe, jestli jsem se nezbláznil… V předešlé práci jsem byl v suchu v teplé kanceláři a teď jsem se brodil bahnem v terénu. Brzy jsem ale získal spoustu zkušeností od našeho mistra pana Josefa Hlaváče, který byl mým mentorem a jsme spolu stále v kontaktu. Spolu jsme se dobře doplňovali. Měli jsme spoustu nápadů, jak některé pracovní postupy vylepšit, a to se pozitivně projevilo v námi realizovaných stavbách.
Zaškolil jsem se na práci s teodolitem a díky tomu jsem brzy začal dostávat technické úkoly jako například trasování nově budovaných vedení včetně vytyčování stožárů. Postupně jsem se tak posunul na pozici technika stavby. Začal jsem rozdělovat práci na stavbě, zajišťovat kompletní fungování staveb… Po pár letech jsem už na pozici stavbyvedoucího řídil významné realizační stavby v napěťových hladinách 110-440 kV.
V roce 1998 jste se rozhodnul pro změnu a využil příležitosti v nově vznikající společnosti ELEKTROTRANS. Znamenaly zase nové začátky další nové výzvy?
Samozřejmě. Nová společnost ELEKTROTRANS se potýkala s přibývající konkurencí. Nikomu z nás ale nevadilo pracovat na úkor volného času – byli jsme nadšení. I v této společnosti jsem pracoval na pozici stavbyvedoucího a po několika letech jsem dostal možnost stát se vedoucím zakázek a tu jsem přijal.
Na co rád z této doby vzpomínáte? Máte nějakou třeba výjimečnou zkušenost?
Nezapomenutelný byl v rok 2005, kdy jsem odjel na půlroční zahraniční montáž na Island. Byla to moje první zahraniční montáž, na to člověk nezapomene… Island má oproti České republice řadu specifik, ať už jde o použití odlišné technologie nebo nestandardní klimatické podmínky, jako je délka dne nebo odlišný terén, protože vedení bylo stavěno na lávových polích… Všechno jsme ale zvládli a přispěli jsme k posílení islandské přenosové soustavy.
To muselo být zajímavé. Máte srovnání s ještě jinou zahraniční montáží?
Ano, například práce ve Finsku. Tam to bylo velice náročné z hlediska drsných klimatických podmínek, pracovalo se i při -33 až -38 °C. Z důvodu, že většina trasy budované linky byla vyprojektována nad močály a jezery, byly stavební práce naplánovány od ledna do dubna, kdy jsou močály zamrzlé. Ale v takto silném mrazu to nebylo snadné nejen pro nás, ale ani pro techniku. Pamatuji si, že nám v Čechách koupená nemrznoucí směs moc k užitku nebyla.
Co následovalo po vašem návratu ze zahraničí?
Po návratu do Česka jsem pokračoval na pozici vedoucího zakázek a po nějaké době jsem povýšil na přípraváře rozpočtů a asistenta obchodního ředitele. V roce 2008 přišla velká změna a společnost ELT přešla pod úspěšnou nadnárodní společnost VINCI Energies, to s sebou neslo i jisté změny v systému řízení. V roce 2015 mě vedení VINCI Energies oslovilo s nabídkou stát se novým obchodním ředitelem. Po prvotním váhání jsem nabídku přijal a pomalu si začal budovat svůj nový tým. V následujícím roce jsem s úctou přijal jmenování členem představenstva.
Když se ohlédnete zpět, jak vidíte vývoj ve vaší profesi?
Tak asi jako v každém jiném oboru jsou ty změny za 30 let markantní. Došlo k změně technologií, stále se upravují postupy, aby byly co nejefektivnější, pracuje se s mnohem lepším vybavením, např. postroje, funkční oblečení, velký důraz je kladen na bezpečnost. Máme to štěstí, že našim zaměstnancům můžeme poskytnout moderní techniku – například akumulátorové nářadí, tažební soupravy nebo pohodlná auta. A to se vůbec nedá srovnávat s tím, co jsme měli k dispozici my na stavbě před třiceti lety.
Na své začátky v ELEKTROTRANS rád vzpomínám. Byli jsme super parta, práce nás bavila. Když vidím stožáry, které jsem vlastníma rukama postavil a stojí dodnes, je to skvělý pocit. Líbí se mi ta práce – různorodá a venku na vzduchu. Zkrátka pro „opravdové chlapy“, kteří by se v kanceláři nudili.
