1. Už ve starověku chtěli topit pohodlně
Patrně vás to překvapí, ale ústřední vytápění není vynálezem poslední doby, nicméně ho znaly už starověké civilizace. Využívalo se v Malé Asie, Indii či Pákistánu již v době zhruba 2000 př. n. l., ale podstatně jej zdokonalili staří Římané. Ti z ohně rozdělaného pod podlahou rozváděli teplo do dalších místností i vyšších pater. Přízemní podlaží stálo na množství menších sloupků a pro podlahy se využívaly materiály schopné vést teplo. To dále průduchy ve zdech stoupalo vzhůru do dalších pater a kouř následně vycházel komínem. Takové vytápění mívaly městské lázně nebo domy nejbohatších Římanů. Při výbojích Římanů na sever se tento způsob topení rozšiřoval i do dalších oblastí. Ve 12. století pak v Sýrii způsob vytápění ještě zdokonalili a z jednoho domu dokázali vytápět celou ulici. Předchůdce dnešního dálkového vytápění byl na světě. A ostatně – jednodušší teplovzdušné vytápění bývalo ve středověku třeba i na Pražském hradě.
2. Česko – dálkový premiant
Budování dálkového vytápění má v českých zemích už více než stoletou tradici. Stála za tím snaha zlepšit kvalitu vzduchu v prudce se rozvíjejících městech, kterou v počátcích minulého století zhoršovala tisíce malých topenišť (obvykle na uhlí či dřevo) a k tomu se navíc přidával i kouř z rychle rostoucího průmyslu. Hlavní rozvoj však zažilo při budování sídlišť v období socialistické výstavby. Dnes využívají výhod dálkového vytápění prakticky všechna velká i menší česká města a napojeno na něj je zhruba 40 procent, tedy jeden a půl milionu českých domácností, v nichž žijí přes čtyři miliony obyvatel. Česká republika přitom patří k zemím, kde je centrální zásobování teplem velmi rozšířeno. Rozvinutější systémy mají na Islandu, v Dánsku nebo Švédsku, ve většině států v severní polovině Evropy a v pobaltských zemích je pak tento podíl obdobný jako u nás. Naopak nejméně se dálkově vytápí ve Spojeném království, Itálii, Nizozemí nebo ve Francii. Čeští uživatelé centrálního zásobování teplem se tak řadí k 67 milionům Evropanů, kteří jej na kontinentě mají k dispozici.
3. Výtopna, nebo teplárna?
Dálkové teplo dnes v České republice vyrábí více než 600 firem, které se starají i o několik tisíc kilometrů parovodů, horkovodů a teplovodů. Všem těmto provozům se lidově říká teplárna nebo kotelna, ale přesné názvosloví je trochu jiné. Nejjednodušším zařízením je výtopna, kde se spalováním různých paliv v kotli ohřívá voda, přičemž její teplo se přes výměník předává do rozvodné soustavy a slouží k vytápění nebo ohřevu teplé vody. Teplárna naproti tomu kromě tepla vyrábí i elektřinu. Vyrobená pára pohání nejprve turbínu spojenou s elektrickým generátorem a poté putuje do výměníku, kde předává teplo soustavě centrálního zásobování. Využije se tak lépe energie uložená v palivu – teplárna přemění přibližně 18 procent uvolněné energie na elektřinu a 72 procent na teplo. Díky tomu vypustí na jednotku vyrobené energie méně dnes tolik sledovaného oxidu uhličitého.
4. Dálkové teplo = ekologické teplo
Přestože u běžného zboží je nejekologičtější, pokud se spotřebuje co nejblíže místu výroby, u dálkového vytápění to tak docela neplatí. Naopak, díky velmi dobře izolovaným horkovodům je možné teplo dodávat i na delší vzdálenosti jen s minimálními ztrátami. Výjimkou tak není ani vytápění desítky kilometrů vzdálených míst.
Každá teplárna musí navíc splňovat přísná ekologická kritéria určená státem a EU. Od roku 2013 investovali všichni čeští výrobci dálkového tepla do snížení emisí více než 25 miliard korun. Další miliardy byly investovány do výměny parovodů za úspornější horkovody. Množství vypouštěného oxidu siřičitého a prachu klesla téměř o dvě třetiny, oxidů dusíku o více než dvě pětiny. Zbytky po spalování pevných paliv – typicky popílek nebo struska – se využívají k výrobě stavebních materiálů, terénním úpravám, při stavbách silnic nebo rekultivacích starých dolů.
5. Jeden komín je plus
Přestože spousta lidí dnes žehrá na ceny dálkového vytápění a některé domy se dokonce od teplárny odpojily a vybudovaly vlastní malou plynovou kotelnu, dlouhodobě vyhrává dálkové teplo. I když přímé náklady na jeden gigajoul tepla mohou u vlastní kotelny vyjít výhodněji, její vlastníci musí platit údržbu, servis a také odkládat stranou peníze na její budoucí obnovu. Tyto starosti u domů připojených na teplárnu odpadají, zde zákazníci platí jen za dodané teplo a údržbu nemusí ani v nejmenším řešit. V budoucnu však budou i tyto domovní kotelny muset nakupovat emisní povolenky stejně jako velké teplárny.
A ještě jedno plus – jediný ostře sledovaný komín je ekologičtější než stovky menších. Je prokázáno, že při náhradě stometrového komínu stovkami malých desetimetrových komínů plynových kotelen dochází v takovém místě k významnému nárůstu emisí oxidů dusíku.
6. Uhlí stále hraje prim
Přestože se stále mluví o tom, jak rychle přestane Česká republika využívat uhlí, v teplárenství nebude jeho náhrada jednoduchá a neobešla by se bez nárůstu cen tepla. V roce 2022 byla podle statistik Energetického regulačního úřadu polovina českých bytů centrálně zásobovaných teplem vytápěna uhlím, třetina zemním plynem, desetina biomasou a obnovitelnými zdroji, tři procenta připadají na výrobu tepla z odpadů a čtyři procenta mají teplo z ostatních zdrojů.
7. Podtrženo a sečteno…
Centrální zásobování teplem je moderní, komfortní a ekologický způsob vytápění, který umožňuje využití různých paliv a má budoucnost i ve 21. století. Vzpomeňte si na to, až otočíte doma kohoutkem radiátoru.
