Co vás při vašem pracovním vytížení pozice ředitelky ZŠ a MŠ vedlo k tomu si přibrat další náročnou práci a stát se tak zároveň místostarostkou města Ralsko?
Na pozici ředitelky jsem nastoupila již v předchozím volebním období, kdy jsem už byla ve funkci neuvolněné místostarostky (svou funkci vykonává v souběhu se zaměstnáním, pozn. redakce), takže pro mne to nebylo nové skloubení dvou náročných funkcí. Dvacet dva let jsem učila na základní škole v Mimoni na plný úvazek a k tomu vykonávala funkci místostarostky. Po volbách v roce 2022 jsem vlastně fungovala stejně a na stejných pozicích. Nezastírám, že je to jednoduché, hlavně na čas. Částečně ubíráte své osobní volno.
Je vedení města a školy v něčem podobné?
Administrativní práce, ta je velmi podobná. Škola, kde působím jako ředitelka, je příspěvkovou organizací města a procházela velmi náročným obdobím, kdy předchozí ředitelka po dvouletém působení podala panu starostovi v měsíci září svou rezignaci. Bylo tedy velmi důležité udržet plynulý chod školy.
Rada města Ralska mne pověřila dočasným vedením školy do doby jmenování nového ředitele. Toto období, které trvalo půl roku, pro mne bylo velmi náročné. V této době jsem stále učila v jiné škole na plný úvazek, vedla školu v Kuřívodech a plnila úkoly svěřené mně jako místostarostce. Během tohoto období jsem se s prací ve škole a jejím kolektivem sblížila a vlastně to byl právě ten kolektiv zaměstnanců školy, který mě přesvědčil, abych se do výběrového řízení přihlásila.
A stala jste se tak ke své funkci místostarostky také ředitelkou školy a školky…
Věřte mi, není to jednoduché rozhodnutí po dvaadvaceti letech změnit své působení. Vždycky jsem ráda učila a nikdy jsem nechtěla dělat tu šílenou administrativu, ale velmi dobré vztahy se zaměstnanci a výsledky půlročního působení ve škole mně dodaly odvahy se do výběrového řízení přihlásit. Výsledek je takový, že od února 2022 jsem ředitelkou naší malotřídní základní školy a mateřské školy. Z pozice zřizovatele jsem věděla vše, co se musí zajistit, aby provoz školy fungoval, ale z pozice ředitelky to bylo vše nové a vše jsem se musela naučit a učím se vlastně pořád. Slibům, že se ubere administrativa ve školství, nevěřím, stále přibývají nové a nové papíry, které chtě nechtě musíte vyplňovat, abyste zajistili chod školy.
Jak se vám daří skloubit pracovní povinnosti místostarostky, ředitelky školy a školky a osobní život?
Po bezmála tříletém působení ve funkci to jde už lépe. Ze začátku jsem musela někde ubrat, a jak to tak ve většině případů bývá, alespoň tak soudím, je to na úkor rodiny. V době, kdy jsem nastoupila do funkce, jsem měla děti dospělé a soběstačné, tedy o jednu starost méně. Pravdou ale je, že nemáte osobní volno, kdy se můžete věnovat svým koníčkům a zálibám.
Dokážete ze své funkce místostarostky ovlivnit lepší podmínky pro svou školu a školku?
Vše, co řeším ohledně podmínek školy, je předkládáno radě města. Nelze se dožadovat něčeho, co by předem nebylo projednáno. Jednu výhodu to určitě má, můžu dopodrobna vysvětlit danou situaci tak, aby ji pochopili i radní a zastupitelé, kteří nejsou zasvěceni do problematiky školství. Pro každé město, nejen to naše, je školství důležité a mít kvalitní školu a školku chce určitě každý starosta.
Jaké jsou vaše priority pro rozvoj města Ralska?
Prioritou každého vedení města jsou spokojení občané, kteří nemusejí dojíždět do obchodů do několik kilometrů vzdálených měst, kteří se mohou spolehnout na kvalitní dopravní infrastrukturu tak, aby mohli zvolit své zaměstnání, které je naplňuje, které je baví. Aby naši senioři měli své zázemí ve městě, ať už různých klubů, kde by se mohli setkávat, kam by mohli zajít za kulturou, a hlavně dostupnost zdravotní služby, a to nejen pro naše seniory.
Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Nejvíce mě baví stále učit. I ve funkci ředitelky školy mám úvazek, který mi dovoluje učit žáky prvního ročníku český jazyk a matematiku. Práce s dětmi mě vždy naplňovala, děti jsou upřímné bytosti a nenajdete u nich přetvářky, což se o politice říci nedá. Vždycky, když otevřu ráno dveře školy, nechám všechny starosti venku, ať už to jsou osobní, či politické. A ne úmyslně, ono to nějak zůstane za dveřmi samo. Práce s dětmi mě prostě nabíjí.
