Často se hovoří o elektronizaci zdravotnictví, o digitalizaci. Postupně k ní dochází, jak to vnímáte vy v praxi?
MUDr. Vít Němeček ředitel Nemocnice Jablonec nad Nisou
V České republice byl v roce 2021 přijatý zákon o elektronizaci zdravotnictví, byl zaveden eRecept a eNeschopenka, což byly pozitivní kroky. Ale je načase se posunout se dál, vyřešit legislativní, technické a další překážky. Je nutné, aby zdravotníci, kteří pečují o konkrétního pacienta, měli v potřebném rozsahu přístup do jeho digitální zdravotnické dokumentace, která bude centrálně uložená a zabezpečená. To mimo jiné zlepší přehled lékařů o dosavadních vyšetřeních a léčbě, omezí se duplicitní péče, kterou pojišťovny zbytečně hradí a která neefektivně zatěžuje zdravotnická zařízení. V návaznosti na to je nutné zavést prvky tzv. řízené péče.
Co si pod tím máme představit?
Ve vyspělém světě funguje řada opatření, aby se lidské, přístrojové i finanční kapacity využívaly efektivně. Stávající švédský stůl musíme smysluplně omezit. Zkusím to vysvětlit na příkladu. Pokud někoho bolí záda, může si sám postupně naordinovat třeba vyšetření u chirurga, ortopeda, rehabilitačního lékaře, neurologa, revmatologa. Každý z nich pacienta vyšetří, vzájemně o svých závěrech vůbec nemusí vědět, doporučí další vyšetření – rentgen, magnetickou rezonanci, CT, laboratorní odběry atd. a pojišťovny všechny ty úkony proplatí. To je neúnosné.
Je proto nutné zavádět standardní postupy pro konkrétní typ obtíží či nemocí. Ty budou proplaceny, ale nic víc. To vše bude jasně viditelné v informačním systému – každý lékař, k němuž se ten pacient dostane, uvidí, jaká péče už byla poskytnuta a proč.
Vedle toho je nutné posílit primární péči, tedy praktické lékaře, a to jak početně, tak jejich kompetencemi. Praktický lékař by měl být takzvaným gate keeperem, inteligentním průvodcem pacienta zdravotnickým systémem. Současně musíme praktické lékaře zbavit zbytečné administrativy a banální péče, kterou si můžeme zajistit sami doma nebo konzultací se zdravotní sestrou.
Měly by se tedy omezit leckdy zbytečné návštěvy ordinace…
Například systém zatěžuje i potřeba potvrzení krátkodobé pracovní neschopnosti lékařem. Sice to celá řada firem řeší takzvanými sick days, člověk může dva tři dny zůstat doma, když se necítí dobře, aniž by musel dokládat neschopenku. Ale stále je řada lidí, kteří při příznacích nachlazení musí k obvodnímu lékaři, aby mohli zůstat doma a vyležet se. Tvrdím, že zrušení karenční doby, kdy první tři dny nemoci nebyly propláceny pojišťovnou, byla chyba. Praktici během chřipkových epidemií vyšetří až 80 pacientů denně, to je neúnosné a není to potřeba. V řadě případů stačí čaj, klid na lůžku a Paralen, teprve když vám za dva nebo tři dny nebude lépe, je vhodné vyhledat lékaře.
Zdá se, že je to zároveň cesta, jak zabránit zneužívání systému…
Je to pouze část nutných změn. České zdravotnictví je velmi kvalitní, vysoce dostupné, a to jak časově, tak místně a také je velice solidární. Na počet obyvatel máme počet lékařů a sester srovnatelný s ostatními zeměmi, ale zase opakuji, je nutné je využívat efektivně. A to platí i o chování a odpovědnosti ostatních účastníků – tedy pacientů, pojišťoven i regulátora, tedy ministerstva.
Bez systémových změn směrem k veřejnosti, pacientům i samotnému zdravotnictví se to neobejde. Bude to znamenat určitá omezení, ale veřejnost to nemusí vnímat negativně. Naopak, je to cesta k vyšší efektivitě a kvalitě – lékař vám už sice nebude diagnostikovat rýmu nebo lepit náplast na drobnou odřeninu, ale zase zbyde více peněz a kapacit na léčbu závažnějších onemocnění.
