Rodinná tradice se už dnes ve firmách nenosí jako dříve, přesto u společnosti AVE pracuje řada celých rodin, protože zde nacházejí vstřícný kolektiv, který je otevřený mladým lidem, i jistotu dlouhodobého zázemí. V případě otce a syna Volfových je tu ještě o důvod navíc: „Oba nás baví, že je práce pestrá a každý den jiná,“ říká za oba otec Petr, který ve správě silnic pracuje téměř dvacet let a od roku 2016 je mistrem střediska Na Fialce společnosti AVE Kladno. Jeho „rajonem“ je dálnice D6 a přilehlé úseky silnic.
Když syn Michal coby učeň odborné školy potřeboval praxi, byla volba jasná – šel k tátovi na pobočku AVE. A když zde naplno poznal, co obnáší práce v silniční údržbě, má o své budoucnosti také jasno: „Kluci šli za vidinou výdělku do fabriky, ale už po týdnu je to tam přestalo bavit. Tady si můžete také vydělat, a ještě je tu práce, při níž se každý den něco nového naučím.“ Už dnes je zde platný a těší se, jak si s podporou zaměstnavatele udělá řidičský průkaz.
„Vedle Mercedesů máme i novou Tatru,“ libuje si Petr Volf.
Co práce silničáře obnáší?
Otec: Začínal jsem jako řidič nákladních vozů a traktorů a rychle jsem se zapojil do dlaších prací. Nyní z pozice mistra mám o pár starostí navíc, administrativu a zodpovědnost za tým třinácti lidí. Náplní práce našeho střediska jsou opravy povrchů vozovky, kosení travních porostů a údržba zeleně, čištění silnic a péče o dopravní značení, ale také zimní údržba. A ta je náročná, takže pomáhám kolegům, často usedám za volant nákladního vozu.
Syn: Já jsem zde zatím jako brigádník, ale jsem nadšený, že už uplatním nějaké znalosti ze školy. Nedávno jsem například vyměňoval vysokotlaké hadice. K práci silničáře patří i drobná údržba strojního vybavení, takže se mi můj studijní obor hodí. Sváření, obrábění nebo podobné práce mají univerzální využití.
Jakou techniku zde používáte?
Otec: Vrcholem jsou nákladní vozy Mercedes-Benz Arocs, nově máme také Tatru Phoenix, která je mezi našimi šoféry také velmi oblíbená pro svůj velký výkon a hladké řazení. Jsme česká firma, tak jsme rádi, že máme i českou techniku.
Syn: Plánuji, že si co nejdříve udělám řidičský průkaz skupiny C, abych se mohl zapojit i jako řidič. Firma za jistých podmínek zvýšení kvalifikace svým zaměstnancům platí, včetně profesních a strojních průkazů pro používání specializovaných nástaveb.
„Tady se naučím nejvíc,“ říká Michal Volf. O volbě profese má jasno.
Jak vypadá běžný den u dálnice D6?
Otec: Tak to vám neřeknu, protože každý den je tu úplně jiný (smích)! Ovšem to nás právě baví. Samozřejmě máme nějaký plán prací spojených s údržbou silnic, jenže do toho přicházejí neodkladné zásahy, například když dojde k dopravní nehodě na dálnici. Zabezpečujeme označení nehody šipkou, úklid po nehodě, je třeba označit poškození dálničního vybavení, jako jsou svodidla či značky, a mnohé z nich také musíme ihned opravit. Takže u nás je každý den jiný, pořád se něco děje, a to je důvod, proč tady spousta kolegů – nejen já – vydrží dlouho, třeba i celý svůj profesní život. Práce je to náročná, ale něco se naučíte, není tu nuda a lidé si vzájemně pomáhají, jinak by to ani nešlo.
Syn: To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem šel k tátovi na praxi, protože jsem zde občas býval dřív jako kluk a ta práce mě zaujala. Moji spolužáci na praxi třeba týden jen obrábějí nebo vrtají. Je to monotónní, a navíc si myslím, že se toho tolik nepřiučí jako já tady.
Jak přemluvíte řidiče kamionu, aby šel pracovat zrovna k vám?
Otec: Když jste řidič kamionu, nejste vůbec doma, nepoznáte, jak děti vyrůstají. Navíc zůstanete už jen řidičem. Na tom není nic špatného, ale jen do chvíle, kdy chce třeba zkusit něco jiného. U nás se každý naučí spoustu činností a může si pak lépe srovnat, co ho baví. V AVE ale všichni děláme všechno, pomáháme si. Máme tu třeba mladšího kolegu, který začínal u značek, pak mu firma zařídila „céčkový“ řidičák, profesní a strojní průkazy, a dnes je na tom lépe než leckterý zkušený šofér.
Otec a syn ve správě silnic „U silničářů máme oba jistotu.“
A čím přesvědčujete syna, aby šel ve vašich stopách?
Otec: Já syna ani moc přesvědčovat nemusel. Ze školy dneska vyjdou mladí kluci, které nic moc nenaučili, ani nevědí, jak se k práci postavit. Syn sám vidí, že se tady od zkušenějších zaměstnanců leccos přiučí, získá samostatnost. Na lince děláte osm hodin pořád totéž, to platí pro spoustu profesí. My jsme neustále venku, každý má svou svobodu, zodpovídá za svou práci. Občas si musíme pořádně plivnout do dlaní, ale na druhé straně extra práci dostanete zvlášť zaplacenou. K tomu se firma o vše postará, máme různé bonusy a prémie, veškeré nářadí a zajištění je na úrovni. Pracovat u firmy, jako je AVE, znamená pro mě jistotu.
