Někdo propadne na celý život autobusům, jiný železnici, pan Josef Kaválek je tělem i duší silničář. Dnes působí ve firmě AVE, avšak v její pobočce v Novém Strašecí začal pracovat ještě v předrevoluční éře: v roce 1986 zde nastoupil jako brigádník.
Co vlastně práce silničáře obnáší?
V mém případě je to tak, že se starám o údržbu zeleně podél silnic, jezdím i s nakladačem a nákladním vozem, ale přes zimu dělám také dispečera, takže řídím partu šesti šoférů s posypovými vozy, aby byly silnice u nás v kraji vždy sjízdné a bezpečné.
Tak to je zrovna asi ožehavé téma, vždyť silničáři si v zimě od lidí užijí…
Rozumní lidé už pochopili, že silničáři v zimě nemohou být všude, v našem kraji spíš řidiči nejsou na zimní podmínky tak zvyklí jako v horách: tam víc sněží a šoféři jsou připraveni, že cesta trvá déle.
Jak vypadá váš pracovní den?
To je právě na naší práci nejlepší, že je každý jiný. V létě brzy ráno sednu do sekačky a vyrazím do krajiny, mohu si určit své tempo, abych měl vše včas hotové, navíc mám radost, když po mě zůstane hezky sestříhaný příkop, silnice hned vypadá lépe. Jindy zase mám práci v dílně, další den pomáhám kolegům při výspravě silničního povrchu. Zcela jiná situace je v zimě.
A co obnáší práce dispečera zimní údržby?
Mám na starosti několik úseků silnic v okolí, na které vyráží šest kolegů řidičů s posypovými vozy a pluhy. Každý šofér zodpovídá za svůj úsek. Jakmile se blíží sněhové přeháňky, volají nám ze správy silnic, nebo naopak zavoláme my jim, že u nás se mění povětrnostní podmínky a je třeba vyrazit. Naše vozy jsou vybaveny monitorováním polohy GPS, takže mohu na monitoru sledovat i jejich pohyb – to se hodí pro případ, když někde zapadne třeba autobus, tak vím, kdo je nejblíž. Má to ale i bezpečnostní přínos pro případ, kdyby naše auto zapadlo nebo mělo nehodu. S řidiči jsme v kontaktu i kvůli tomu, abych při větší kalamitě objednal i nasmlouvané externisty s radlicemi, kteří pomáhají odstranit sníh z vozovky.
Na místní pobočce jste prý známí tím, že si tu udržujete i zajímavou techniku.
Konkrétně pro sekání zeleně podél silnic máme moderní traktor Case se všemi vymoženostmi včetně automatické převodovky nebo klimatizované kabiny, ale protože jsme vesměs srdcaři, tak si po léta udržujeme i dva staré dobré Zetory, které tady slouží podobně jako já skoro čtyřicet let (úsměv)!
Máte raději starší stroje nebo ty nové?
Obojí má své kouzlo. Umím se o techniku také postarat, ale samozřejmě moderní traktor je příjemnější na ovládání, řidič má vše snazší a pohodlnější. Dříve jsme museli v létě sekat od svítání, protože přes den bylo v kabině neúnosné horko, dnes vám i v tom největším parnu pomůže klimatizace. Máme také nakladač Caterpillar, s nímž je práce hračkou. A na nákladní vozy Mercedes-Benz je také spoleh.
Přesto jste před lety na čas profesi silničáře vyměnil za jinou…
Šel jsem pracovat do soukromého sektoru do stavebnin jako řidič, a i když to byla také dobrá práce, nebavilo mě, jak je jednotvárná. Jsem zvyklý na pestřejší režim, tak jsem se do AVE vrátil a nelituji toho. Máme zde jednak jistotu pravidelné výplaty, jednak i možnost si přivydělat extra směnami, navíc nemusím dojíždět, takže jsem spokojený. Také je tady dobrá parta lidí, co si dokáží pomoci, a to už se v dnešních dobách jen tak nevidí.
Takže byste doporučil jít k vám do firmy i jiným šoférům? Co byste zájemci o práci řekl jako zaměstnanec s téměř 40letou praxí?
Tady každý dostane největší životní zkušenost, leccos se naučí v létě, něco jiného v zimě. Starší kolegové hodně pomáhají mladším, a když přijde nový člověk, rychle se zaučí, což se mu hodí nejen v dalších profesích, ale i do běžného života. A co je důležité: držíme tu pohromadě, jeden na druhého se můžete spolehnout.
