Do AVE přišel pan Hába před pěti lety na doporučení kolegy od autobusů. A nebyla to jen tak obyčejná změna zaměstnání. „Měl jsem dopravní firmu, kterou jsem založil hned po škole, ale podnikání popravdě nedopadlo moc slavně. Ne mojí vinou se firma dostala do dluhů, pár lidí mě zkrátka okradlo. Neměl jsem na placení odvodů a přišla exekuce, rozpadla se mi rodina,“ přiznává otevřeně.
„Byl jsem tehdy mladý a do všeho jsem se pustil po hlavě. Kdybych měl tenkrát takové jisté zaměstnání, jako mám nyní, možná by vše dopadlo úplně jinak,“ zamýšlí se Martin Hába. „Byl bych více s rodinou, neměl bych starosti, jaké mi přineslo podnikání. Ale co bylo, to bylo,“ říká vyrovnaně muž, který si prošel náročným obdobím, ale vlastním úsilím a s pomocí zaměstnavatele ho úspěšně zvládl.
„Ale teď jsem spokojený, mám dobrou práci, podařilo se mi postupně splatit dluhy, poznal jsem zde druhou manželku a založil novou rodinu,“ vypočítává pan Hába. „Dá se říci, že mi firma AVE pomohla začít nový život a já jsem za to nesmírně vděčný.“
Klobouk dolů za vaši otevřenost i přístup k řešení takového problému…
Myslím si, že jsem podnikal poctivě a dal jsem té práci všechno. Že to dopadlo špatně, nebylo mojí vinou, tak se nemám za co stydět. A není na škodu, aby to lidé věděli, třeba někoho můj životní příběh bude inspirovat. V podnikání jsem doslova makal jako šroub, neznal jsem dovolenou, na rodinu nezbýval čas. O to více si pak člověk váží klidného života, jehož základem je jisté zaměstnání, kde máte pravidelný příjem, podporu vedení a kolegů a můžete se do práce těšit.
Teď už máte vše za sebou? Jak náročný byl nový začátek?
I když jsem zde jako řidič dostal slušný plat, na účet mi zprvu chodilo jen minimum peněz, zbytek sloužil k úhradě dluhů. Ale s tím jsem počítal. Vlastně to byla úleva, protože jsem viděl, že jedině vlastní prací se dostanu ze všech starostí. Postupně jsem se vracel zpět na vlastní nohy, s mojí druhou životní láskou jsme si postavili dům, díky pravidelnému příjmu jsem nakonec dostal i hypotéku. Když vám zaměstnavatel pomůže začít nový život, díváte se na práci úplně jinak.
Máte mnohem větší vzájemnou důvěru?
Přesně tak. Od začátku o mě věděli, že chci svůj problém řešit a že se práce nebojím, rád se pustím do všeho, co je potřeba – a to myslím dnes také není úplně běžné. Na druhé straně firma se chová k zaměstnancům také slušně, když potřebujete s dítětem k lékaři nebo do školky, není problém se domluvit. Hlavní je odvést své povinnosti včas a dobře.
Pracujete jako řidič ve správě a údržbě silnic – co všechno taková práce obnáší?
Je to jako ve spoustě jiných profesí: někdy je tvrdá, jindy je volněji, ale co je nejdůležitější – není jednotvárná. Já osobně dělám vše, co je potřeba, řízení různé techniky, kropení silnic, opravy vozovky, v zimě jezdím se sypačem, v sezoně dojde na sekání trávy a křoví, kácení stromů, čištění komunikací… AVE má velmi široké technické zázemí a dokáže zajistit pro odběratele řadu služeb, takže práce je dost a pokaždé jiná. Navíc máme možnost si nad rámec úvazku přivydělat. A mě nevadí vzít občas do ruky lopatu a jít spravit výtluk, spíš naopak. Navíc leccos jsem se zde i přiučil.
Využil jste tyto zkušenosti třeba i v soukromém životě?
Troufám si říct, že jsem manuálně zručný, ale to víte, že se člověku hodí, když si v práci leccos osvojí. Jsem vyučený automechanik, ale přiučil jsem se některé stavební práce. Když pak chcete doma usadit obrubník nebo zídku, máte větší jistotu. To se v autodopravě nenaučíte, tam řešíte jen značky a hlavně čas.
Říká se, že lidé v tomto oboru spolu drží, je to tak?
My jsme tu skvělá parta, navzájem si pomáháme, ale to by snad ani nijak nešlo. Vedení si také váží toho, když lidé umí vzít za práci, takže je to takový vzájemně výhodný vztah. Je nás tady víc zaměstnanců se zkušeností s podnikáním, tak možná o to lépe chápeme, že se musíme sami činit, aby se firmě dařilo a my měli všechny ty jistoty i do budoucna. Každá firma, malá i mezinárodní, je tak dobrá, jak dobré má lidi. A zrovna tak platí, že bez práce nejsou koláče – kdo se chce mít dobře, musí pro to něco udělat.
