Úkol zněl jasně: Kiwi.com věnuje 10 000 eur sedmi dvojicím, které budou cestovat po světě, budou plnit různé úkoly - ochutnat rybu s hranolky v Londýně, užít si Berlín za méně než 50 euro, procestovat Bangkok všemi možnými dopravními prostředky, nechat si naplánovat den pomocí Chat GPT a mnoho dalšího a tvořit obsah na sociální sítě. A motivace? Možnost nechat si zbytek rozpočtu, který daným dvojicím z cestování zbyde.
Českými World Travel Hackers se stala Mili a Bety. O tom, jaká tato ultimátní letní brigáda byla, co se stalo nejlepším zážitkem a co si ze společného cestování holky odnesly, jsme si povídali s Mili, která si Kiwi.com brigádu prodloužila a místo návratu do českých luhů a hájů vyrazila do Indie na jógový pobyt a dál žije svůj životní sen - poznávat celý svět.
Vyhrála jste Kiwi.com soutěž World Travel Hackers (WTH). Jak tuto výhru vnímáte? Co vám výhra dala?
Výhra mi dala motivaci a finanční zdroje kouknout se o něco dál. Dva měsíce jsem strávila v Thajsku, nyní jsem v Indii a opravdu si nemyslím, že by bez výhry World Travel Hackers moje léto a podzim probíhaly právě takto. Takže, děkuji, že můžu!
V rámci WTH jste cestovala s Bety, protože vám „odpadla“ kamarádka. Jaké to bylo vyrazit na cestu s „novou a cizí“ parťačkou?
Je to tak. Tehdy jsem udělala instagramovou výzvu na svém profilu a hledala někoho, jehož motivace se mi bude líbit nejvíce. A byla to právě Bety.
Cestovat s někým cizím je vždycky risk a vždy je lepší toho daného člověka poznat opravdu v reálu, ne jen po telefonu. Proti mě Bety nebyla tolik zkušená, co se týče cestování, ale vyšly jsme si ve všem vstříc a procestovaly společně celé Thajsko. Ostatně, naše zážitky můžete sledovat třeba u mě na instagramovém profilu.
Můžete prozradit, co vše jste zatím díky této World Travel Hacker příležitosti zažila a jaký byl váš nejsilnější zážitek?
Díky WTH jsem toho zažila opravdu hodně! Během měsíce v Thajsku se člověk opravdu nenudí, hlavně když ho celé prostopuje. Ale kromě stopu se mi do vzpomínek zarylo ještě několik věcí, jako například karaoke v pofidérním obchodě, jezení náhodného neidentifikovatelného hmyzu, nejlepší smoothie na světě, otrava jídlem na lodi, či ten nejrůžovější západ slunce, který jsem kdy viděla.
Ale zrovna během této cesty se mi úspěšně podařilo získat nejsilnější zážitek ještě před boardingem do prvního letadla směr Bukurešť. Na vídeňském letišti mi totiž spadl těsně před boardingem telefon do záchodu, ve kterém jsem měla samozřejmě i svůj palubní lístek. Situaci také úplně nepřispívalo to, že jsem už víc jak 24 hodin nespala a bylo asi pět ráno. Byl to vskutku zajímavý začátek této sice místy náročné avšak dobrodružné cesty.
S Kiwi.com a jako World Travel Hacker jste cestovala s Bety, ale jinak o vás vím, že nejčastěji cestujete solo. Jaké to je cestovat solo po celém světě?
Je to rozhodně těžký a děsivý. Tím ale nemyslím samotné cestování, ale myslím tím spíše ten proces dokopat se k něčemu tak nejistému, ještě kór když v tom očekávaném chaosu budete sama. V tu chvíli totiž víte, že dobrovolně opouštíte dosavadní pohodlí a jistotu. Samotné cestování je už pak hračka. No tedy… asi záleží na vašem očekávání a taky jak moc jste ochotni vzdát se komfortu a nějakých jistot na úkor objevování nových dobrodružství. To, že ale nemáte někoho za rohem, kdo by za vás dost nečekaných problémů řešil, je velký benefit, protože se o sobě začnete dozvídat strašně moc věcí, o kterých jste ani nevěděli, že umíte či zvládnete.
Proč preferujete solo cesty, na rozdíl od cestování s někým?
Když cestuju s někým, tak je to úplně jiné. Například nejsem tolik přítomná, protože tam mám furt nějakou jistotu v tom druhém člověku. Ten fakt, že cestuji sama, mě pak hodně hází do přítomnosti a ta nekonečná intenzita i jenom každodenních obyčejných činností je něco, díky čemu prožívám věci naplno. Dál jsem zjistila, že když cestujete třeba ve skupince, tak vás lokalové či ostatní cestovatelé tolik neoslovují, jako tolik, když cestujete sama, takže ztratíte zajímavé možnosti a interakce. A v neposlední řadě, když cestujete sama, tak nemusíte dělat kompromisy a zažijete tu pravou svobodu, kterou cestování nabízí.
Kdy jste začala cestovat sama a proč?
Sama jsem začala cestovat někdy od 17, kdy jsem poprvé letěla na krátkodobý Erasmus a projekt v Portugalsku. Od té doby vím, že se snad ve všech evropských městech, která jsem navštívila, cítím jako v Praze. A jelikož se cítím po Evropě jako doma, tak jsem musela zajet trochu dál, kde mě ta nejistota a úplně nové problémy a příležitosti budou ukazovat zase nové perspektivy, a já tak budu schopna pochopit další věci nejen o mně, ale také o světě, což byl i důvod, proč jsem začala cestovat. Další důvod je hodně abstraktní a úplně nevím jak ho popsat, ale už od malička mám nekonečnou chuť poznávat, a tak je pro mě cestování hodně přirozené a intuitivní.
Myslíte si, že cestovat sama žena je více nebezpečné?
Nevím, co je na solo cestování nebezpečné. Cestování znamená, že jedete z bodu A do bodu B. Existujete v obou bodech úplně stejně a záleží spíš na situaci, do které se v místě dostanete, ať už třeba sama v Praze nebo sama na Azorech. A i když se to nezdá, i lidi jsou všude stejní. Jediný rozdíl je, že místo, na které cestujete, nemusíte znát tak dobře. Proto je fajn si o dané destinaci zjistit faktické informace a nejlépe vyzpovídat lidi, kteří tam byli, a případně se v destinaci doptat lokálů a nebo cestovatelů. Třeba v hostelu. Důležitou roli také hraje nějaký selský rozum. V Praze byste taky nešli do nějakého pofiderního podniku či temné uličky, která je proslulá kempením bezdomovců. To znamená, pokud již informace o své destinaci máte a víte z několika zdrojů, že dané místo není nejbezpečnější, tak tam prostě nechoďte. A pokud se vám tam fakt hodně chce, tak si třeba sežeňte lokála, který má větší šanci vědět co a jak.
Takže je důležitá informovanost, a určitě od někoho, kdo tam přímo fyzicky byl a zažil tu destinaci na vlastní kůži. Strach by určitě nikomu neměl znemožnit poznávání.
Setkala jste se někdy s něčím, co vás překvapilo nebo kdy jste si říkala „tyjo, sem se vydat solo nebyl nejlepší nápad“?
Během cestování je tu každý den něco, co mě překvapí, proto taky nemám plány či očekávání. Ve většině případů jsem ale mile překvapena. Nikdy jsem si však neřekla, že jsem někam neměla cestovat solo.
Co byste v rámci solo holčičího cestování doporučila jiným odvážným holkám?
Neplánujte tolik a moc nad tím nepřemýšlejte. Zkuste různé typy cestování a najděte si, jaký je vám nejbližší či jakým způsobem chcete prozkoumat dané místo. Mějte nějakou vizi nebo nějaký záměr té cesty, abyste během toho neztratili určitou motivaci nebo dokonce sami sebe. Zkuste být během cestování co nejvíce přítomné a snažte se všímat věcí nejen přes kameru telefonu. Vždy dejte na první pocit, poslouchejte svou intuici. Zkuste se ponořit do daného místa jako lokál, tudíž se nebojte ptát domorodců či klidně jiných cestovatelů a sestavit si itinerář na základě jejich rad. Jo a taky nezapomeňte, že cestování je občas dost nepředvídatelné a vaše plány se mohou rychle měnit, proto určitě neplánujte moc dopředu a spíše se řiďte podle momentálních pocitů.
