Sám František pocházel z rodiny imigrantů
I pro ty, kteří se nehlásí k žádné víře, mohou být myšlenky papeže Františka zajímavé – vycházejí totiž z perspektivy člověka, který má osobní zkušenost s tématem migrace. František, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio, ve své autobiografii Naděje poprvé detailně odkryl příběh své rodiny. Jeho italští prarodiče Giovanni a Rosa opustili v roce 1927 svou domovinu, aby v Argentině začali nový život – podobně jako tisíce jejich krajanů prchajících před chudobou a politickými problémy tehdejší doby. „I já se narodil v rodině migrantů, můj otec, dědeček i babička jako tolik Italů odjeli do Argentiny a zakusili osud lidí, kteří přišli o vše. I já mohl patřit k dnešním odepsaným – až se mi hlavou stále honí otázka: Proč oni a já ne?“
Jeho prarodiče měli původně odplout na lodi Principessa Mafalda, nestihli však včas prodat svůj majetek. Toto zdánlivě nepříjemné zdržení jim paradoxně zachránilo život – loď se později potopila a dnes se jí přezdívá italský Titanic. Kdyby jeho prarodiče neměli zpoždění, on sám by se nikdy v Argentině nenarodil. Po příjezdu do Buenos Aires se jeho rodina stala součástí pestré komunity italských přistěhovalců – od řemeslníků po obchodníky. Začátky však nebyly snadné. A i když se jim zpočátku dařilo, přišla hospodářská krize a museli prodat veškerý majetek a začít opět znovu.
I z této pozice papež ostře kritizoval současný přístup k migrantům: „V mnoha ohledech se migrace dál pojímá jako invaze, hraje se špinavá hra s lidmi, kteří jsou naopak nezbytní i pro naši záchranu. Tento postoj je nejen hluboce nelidský, nýbrž i sebedestruktivní.“ Poukazoval na rozpor mezi strachem z migrace a demografickou realitou mnoha západních společností.
Válka se týká každého z nás
„Co je to válka, jsem se jako malý naučil od dědečka Giovanniho. Jako první mi vyprávěl její bolestivé příběhy. Za války děda sloužil na Piavě,“ vzpomínal papež František. Tyto rodinné příběhy z první světové války hluboce formovaly jeho pohled na ozbrojené konflikty. „Válka je šílenství a jejím šíleným plánem rozvoje je destrukce,“ poukazoval, že válka způsobuje nejen utrpení, ale také zanechává trvalé zranění, které se přenáší na další generace.
Když František naopak hovořil o míru, nezůstával u abstraktních pojmů. „Víme, že mír nebude nikdy plodem zdí, vzájemně na sebe mířících zbraní. Že skutečný a trvalý mír je výsledkem ekonomiky, která nezabíjí, neprodukuje mrtvé, pěstuje spravedlnost, nepodléhá technokratickým parametrům a kultuře zisku za každou cenu,“ nabízel praktickou cestu k jeho dosažení. I pro čtenáře bez náboženského vyznání je v autobiografii obsaženo důležité poselství – skutečný mír vyžaduje aktivní přístup a každodenní úsilí, a to jak v osobních vztazích, tak na úrovni mezinárodní politiky.
Jak papež František vnímal problémy současnosti? | foto: Luxor
Každý z nás hledá naději
Životopis papeže Františka Naděje propojuje osobní příběh s reflexí problémů, které trápí celý svět. František ve své autobiografii sdílel nejen zkušenosti své rodiny s migrací, ale i myšlenky o válce, míru a lidské solidaritě. „Nejdůležitější není, co děláme pro sebe, ale co děláme pro druhé,“ lze shrnout jeho životní krédo.
Františkův pohled jako člověka, který byl sám potomek migrantů, nabízí alternativu k polarizovaným debatám o válce a míru – perspektivu zakotvenou v osobní zkušenosti, která přesahuje politické hranice a může inspirovat k hledání řešení v rozdělené společnosti.
Knihu papeže Františka zakoupíte na luxor.cz.
