Evropská komise převádí peníze z Fondu obnovy po covidu (NextGeneration EU), aniž by zajistila jejich řádné využití. Vyplývá to ze zprávy, kterou v úterý zveřejnil Evropský účetní dvůr.
Hodnocení auditorů, vydané krátce před vypršením platnosti fondu pomoci ve výši 723 miliard eur v příští roce, je podle expertů zdrcující. „Není jasné, co EU za tyto peníze dostává,“ vysvětlila hlavní auditorka Ivana Maletičová.
V rozporu s prezentací komise není „covidový fond“ nástrojem založeným na výkonnosti, protože neexistují žádné informace o skutečných nákladech projektů, které jsou z něj financovány. Na základě údajů poskytnutých komisí není možné provést analýzu nákladů a přínosů, míní účetní.
„Podmínky plateb navíc nejsou jasně definovány. Existuje mnoho překryvů s jinými programy EU a prostředky, které již byly vyplaceny, obvykle nelze získat zpět, a to ani v případě porušení pravidel,“ uvedla Maletičová.
Fond pro oživení měl zmírnit krizi
EU se dohodla na zřízení fondu v roce 2020 a poprvé za něj převzala společný dluh. Ze 723 miliard eur si členské státy vyžádaly 650 miliard eur, zbytek propadl. Fond končí v srpnu 2026, do té doby musí být všechny peníze vyčerpány. Největšími příjemci jsou Itálie a Španělsko.
Cílem fondu bylo zmírnit hospodářské škody způsobené pandemií a zároveň podpořit digitální a ekologickou transformaci. Komise se s každou vládou dohodla na národním plánu obnovy, který výměnou za dotace EU stanovil určité reformy.
Podle názoru lucemburských auditorů má však fond závažné nedostatky. Podle Účetního dvora bylo do konce roku 2024 dokončeno pouze 16 procent všech projektů a bylo dosaženo 28 procent milníků. Komise nicméně vyplatila již 42 procenta prostředků. Podle názoru odborníků to ukazuje, že kritéria jsou příliš laxní.
Znalci kritizují skutečnost, že termíny plateb jsou stanoveny na základě jednání s členskými státy. V některých státech to vede k tomu, že „značná část prostředků je vyplacena ještě před dokončením opatření“.
Auditor Jorg Kristijan Petrovič uvedl, že komise se při odhalování zneužívání prostředků příliš spoléhá na samotné členské státy. Vlády nakonec kontrolovaly samy sebe. Bylo také možné, že země pobíraly dotace EU na reformy a pak je zase zrušily.
Komise se proti kritice ohrazuje
Komise naopak považuje fond pro vymáhání pohledávek za velký úspěch a v úterý jej obhajovala před kritikou Účetního dvora. Existují „různé výklady právních pojmů“, uvedl úřad. Platby jsou skutečně vázány na výkonnost: úřad nevyplácí peníze, pokud členský stát neplní své reformní závazky.
Odpovědný místopředseda Evropské komise Raffaele Fitto uvedl, že fond je „mocným nástrojem“, který podpořil růst v Evropě a přispěl k provádění důležitých reforem pro konkurenceschopnost.
Obnovená debata o koronárním fondu by mohla mít důsledky pro příští víceletý finanční rámec EU (2028 až 2034). Komise hodlá v létě předložit návrh rozpočtu a mohla by přijmout některé zásady fondu pro obnovu po pandemii koronaviru.
Rýsují se dopady na příští rozpočet
Existuje myšlenka, že v budoucnu nebudou finanční prostředky EU vynakládány prostřednictvím desítek účelově vázaných programů EU, ale budou rozdělovány členským státům prostřednictvím národních plánů, které budou moci samy rozhodovat o jejich využití. Prostředky z rozpočtu EU jsou v současné době také vypláceny po předložení faktur, tj. až po dokončení projektu. To činí celý systém těžkopádným. V budoucnu by EU mohla provádět více zálohových plateb, jako to nyní dělá v případě Fondu obnovy, a na oplátku požadovat reformy od členských států.
Vzhledem ke zjištěným závažným nedostatkům však Účetní dvůr varuje před přenesením principů zmiňovaného fondu do rozpočtu EU. Tento model měl své opodstatnění, když šlo o rychlou podporu ekonomiky na počátku pandemie, připomněla Maletičová. Měl také značné nedostatky.
Jako příklad uvedla, že mnohé vlády využívají pomoc v souvislosti s koronavirem k podpoře programů dalšího vzdělávání. Důkaz úspěšnosti se však pro komisi v jednotlivých zemích značně liší.
Některé země hlásí pouze zřízení vzdělávacího kurzu. Jiné vykazují počet účastníků - nebo dokonce počet úspěšných účastníků. „Komise hovoří o kritériích výkonnosti, ale často se nejedná o měřitelnou výkonnost,“ řekla Maletičová.
Dalším kritizovaným bodem je nevyřešené splácení dluhu za půjčené prostředky do fondu. Když členské státy EU rozhodovaly o novém fondu v roce 2020, nechaly tuto otázku otevřenou. V současné době to vypadá, že splácení bude muset být od roku 2028 prováděno z rozpočtu EU. Od té doby navíc prudce vzrostly úrokové sazby – a náklady na splácení jsou proto výrazně vyšší, než se původně počítalo.
„V budoucnu by se komise měla chránit před rostoucími úrokovými náklady a předem se dohodnout na splátkovém plánu,“ nabádá Petrovič. „Je naprosto nezbytné, aby komise vzala tyto zkušenosti v úvahu před vypracováním víceletého finančního rámce.“
Autor: Igor Záruba
