Lenka svým působením narušuje hned několik byznysových stereotypů – jako žena vede technologickou firmu, do vedoucí pozice nastoupila ještě během rodičovské a nebydlí v ruchu velkoměsta, ale v podhůří Krkonoš.
Lenko, když se někdo podívá na tvůj životopis, žádnou rodičovskou pauzu tam nenajde. Bylo to tak od začátku v plánu?
Vlastně ne. Bylo jasné, že budu chtít pracovat brzy, ale jinak nebylo jasné nic. Myslím, že je těžké dělat si plány předem a klást na sebe nějaké nároky. Nikdo nemůže předem říct, jak to bude zvládat, jak to bude cítit a jaké dítě se mu narodí. SmartEmailing mi vyšel vstříc a nikdo po mně nechtěl jasný závazek a počet hodin. A po šestinedělí jsem se začala postupně vracet. V té době jsem ještě vedla tým marketingu.
Jakou roli hrálo, že SmartEmailing je firma, která funguje převážně remote a všichni většinu času pracují z domu?
Hodně zásadní. Neumím si představit, že bych odcházela od miminka do kanceláře. Byla jsem v pozici, kdy jsem se starala o náš marketing a ne o klientské projekty. V tomhle jsem měla velkou výhodu. Partner navíc taky pracuje remote, takže jsme našli společný rytmus tak, abychom mohli oba pracovat i pečovat.
Co pro tebe ještě sehrálo zásadnější roli v hladkém návratu do práce?
Určitě partner a práce remote. Taky podpora Katky Fišerové, která byla v té době CEO ve firmě. A pak taky pomoc mojí mamky, která mě doprovázela i s dcerou na nezbytné firemní výjezdy a setkání. Mohla jsem se tak všeho účastnit, zůstat součástí firmy a nemusela jsem mít výčitky kvůli odloučení od dcery.
Když byly dceři dva roky nastoupila jsi do pozice COO a následně ses do roka stala CEO. Co to bylo za cestu?
To byla cesta, kdy Katka odcházela z pozice CEO a chtěla za sebe vybrat nástupce. V pozici COO tedy trochu zjišťovala, jak bych asi fungovala a kam bych firmu směřovala.
Proč myslíš, že jsi nakonec pozici získala?
Myslím, že rozhodla moje schopnost posouvat a dotahovat věci. A taky možná moje vůle dělat i nepopulární, leč nezbytná rozhodnutí a kroky. A možná taky Katka chtěla ve vedení opět ženu.
Jsi v pozici CEO aktuálně dva roky. Jaké ty dva roky byly?
První rok byl hodně mapovací, což ladilo dobře i s naším rodinným tempem. Tento – druhý – byl hodně transformační a v roce 2026 se budou dít jenom velké věci.
Vnímáš jako pracující rodič úlevu, jak dcera roste?
V něčem určitě, ale zároveň mají větší děti mnohem větší nároky na vaši pozornost. Už nestačí pouhá přítomnost a náruč, ale potřebují, abyste skutečně vnímali a byli přítomní, a to je někdy výzva. To všichni známe. A je to jedna z věcí, kde práce z domácího prostředí extra nepomáhá.
Bydlíš s rodinou úplně mimo metropole, v Podkrkonoší. Nepřemýšlela jsi nikdy o tom, že by ti Praha usnadnila život?
Popravdě mi větší potkávání s kolegy dává velký smysl, takže za nimi poslední dobou vyjíždím častěji než dřív. A nemyslím, že by se tento trend u nás ve firmě v dohledné době měnil. Dlouhé cesty autem jsou samozřejmě otrava, ale dají se docela efektivně využít pro telefonické meetingy. Bydlení blízko přírody a hor má hodně výhod a dokud máme v Trutnově alespoň jednu dobrou kavárnu, tak já jsem spokojená a FOMO netrpím.
Co bys ráda věděla před čtyřmi lety?
Že ty náročné a nepřehledné první roky utečou neskutečně rychle. A že se ten chaos změní ve víceméně udržitelný rytmus. Zpočátku jsem měla pocit, že musím zvládnout všechno. Ale fakt nemusíte a ani se to většinou neočekává. Přijmout nedokonalost je velká úleva.
Kdybys teď mohla něco doporučit nebo poradit ženám v podobné situaci, co by to bylo?
Nesrovnávejte se. Ne každý má stejné zázemí nebo možnosti v práci a je taky normální o to nestát a dát si tu kariérní pauzu. Jen za sebe můžu doporučit – vybírejte partnera a firmu, kde vyjdou vstříc vašim ambicím a životnímu stylu. Vše ostatní se dá naučit a skloubit.
