V takzvané Zelené knize, kterou vydala Evropská komise v roce 2001, je CSR definována takto: „Společenská odpovědnost firem dobrovolně integruje sociální a ekologické ohledy do podnikatelských činností firmy, a to ve spolupráci se stakeholdery.“ Oněmi stakeholdery jsou zainteresované osoby nebo skupiny uvnitř firmy a v jejím bezprostředním okolí (zaměstnanci, akcionáři, obchodní partneři, dodavatelé, ale i zákazníci atp.). To, zda je firma nějak aktivní v oblasti CSR, může mít pro její prosperitu v dnešní době velký význam. Někdy tím může získat i konkurenční výhodu, protože veřejnost klade na environmentální stránku daleko větší důraz, než tomu bylo v minulosti. Proto se dnes setkáváme na výrobcích např. s informací o tom, že výrobek pochází z udržitelného zemědělství, obchody s radostí zákazníky upozorňují na skutečnost, že získávají energii z fotovoltaiky, využívají dešťovou vodu, jiné společnosti zase sázejí na služební elektromobily.
OBALY SE ZMENŠUJÍ
V případě výrobních podniků je ale společenská odpovědnost také o tom, jaké produkty uvádějí na trh. A nejen kontrolní orgány, ale i spotřebitelé se dnes velmi detailně zajímají o to, z jakého materiálu je výrobek, odkud pochází, jaký má vliv na životní prostředí, jestli je recyklovatelný, totéž platí i o použitém obalu. Firmy si tedy tuto stránku musí kvůli svému kreditu velmi pečlivě hlídat. Na pultech obchodů se díky tomu setkáváme třeba s obaly z recyklátů, velikost obalů se dlouhodobě zmenšuje a ubývají z nich barvy i další marketingové „ozdůbky“. I to lze zahrnout do přístupu v souladu se CSR.
Dopad výrobku a jeho obalu na životní prostředí dokáže posoudit studie LCA. Jedná se o metodiku, která posuzuje životní cyklus výrobků nebo služeb a jejich dopad na životní prostředí. Řeší i dopad obalových odpadů. Zabývá se hlavně otázkou, zda je efektivnější vyrábět nové produkty z primárních surovin nebo z vytříděných obalů, tedy z druhotných surovin. Posuzuje dopad vytříděného obalu na životní prostředí od jeho vhození do barevného kontejneru až po jeho vstup do nového výrobku, tedy kolik energie a CO2 je spojeno s jeho svozem, dotříděním, úpravou a zpracováním. Na druhé straně se zjišťuje, kolik energie a CO2 je spojeno s výrobou z primárních zdrojů surovin. Právě porovnání environmentálních dopadů druhotných surovin vyrobených z odpadu s environmentálními dopady primárních surovin ukazuje přínos celého procesu sběru a recyklace obalových odpadů.
Kromě toho také firmy často zmiňují svou účast v environmentálních projektech, jako je třeba Zodpovědná firma, Ukliďme Česko, #bezdopadu, nebo informují veřejnost o tom, že pravidelně platí poplatek za zpětný odběr a likvidaci obalu do Systému EKO-KOM. A pravidelně také zveřejňují své certifikáty od EKO-KOM o roční úspoře CO2 . Tento jejich přínos spočívá v tom, že z poplatků, které firmy do systému zaplatí, se pak financuje sběr, svoz, dotřídění, recyklace nebo energetické využití obalových odpadů v ČR. A právě další využití tříděných odpadů a následné využití druhotných surovin ve výrobě pomáhá snižovat tzv. uhlíkovou stopu, tedy množství emisí CO2 vypouštěných do ovzduší. Je to opravdu velmi jednoduché! Čím méně odpadu vytvoříme a čím více budeme ten vzniklý třídit, tím menší uhlíkovou stopu za sebou zanecháme.
ÚSPORA ENERGIE
Do CSR patří i úspora energie. A ta se šetří i tříděním odpadů, respektive využíváním druhotných surovin při výrobě nových výrobků. U kovů můžeme dosáhnout například až 75% úspory energie, když využijeme při výrobě druhotnou surovinu oproti té primární získávané z rudy. A ještě lépe to vychází v případě recyklace skla – pokud využijeme při výrobě recyklát, spotřebujeme až o 90 % méně energie než při výrobě skla z primární suroviny.
TO, ZDA JE FIRMA NĚJAK AKTIVNÍ V OBLASTI CSR, MŮŽE MÍT PRO JEJÍ PROSPERITU V DNEŠNÍ DOBĚ VELKÝ VÝZNAM. |
