Vedle zelárenské haly leží před starými skleníky zvláštní listnatý „koberec“. Zhruba 10 cm vysoké sazenice zelí, které vypěstovali v Německu z českých semínek, se tu už týden aklimatizují, aby mohly přesídlit na pole. Vedoucí zelárny, Vendula Krčmářová, je zrovna stohuje do speciálních stojanů, které náklaďák převeze na nedaleké pole. „Jedná se o čtyři odrůdy pozdního zelí, které začneme sklízet od září. Sazenice raného zelí, které se začnou sklízet na přelomu července a srpna, jsme sázeli už koncem dubna,“ líčí udýchaná Vendula, neboť plata sazenic bere po dvou. Zatímco pozdní odrůdy mají hlávku menší, jsou těžší, tvrdší a také déle vydrží v kysacích kádích. I v chuti je rozdíl, zatímco rané je sladší, pozdní zase pikantnější.
Sazenice podzimních odrůd zelí, které se v květu vysazují na pole v AGRO Brno – Tuřany a.s.
Sotva dorazí sazenice zelí na pole, nachystají se v platech na traktor a začne jízda s prvky sci-fi. Traktor je roboticky řízený přes satelitní navigaci s přesností na centimetry, aby trefil řádky. Řidič je tak prakticky třeba jen na otáčení se na konci řádků. Nabízí se mi pohled, kdy traktor jede po poli bez řidiče – nikoli však bez dozoru -, vzadu sedí na nástavbě pět žen, a docela rychle berou sazenici po sazenici a zasunují je do kovových kornoutů pod sebou. Ty pak pomocí technologie zasunuje stroj do země v patřičném odstupu v pěti řádcích. Pokud by některá z žen nestihla naplnit otáčející se turniket s kornouty sazenicemi, jde v každém řádku za traktorem další pracovnice a ručně sazenici do chybějícího místa zasadí.
„Je to jak u moře. Slunko, písek, voda…,“ komentuje s nadsázkou Vendula Krčmářová práci na poli za úmorného slunného počasí. Jen ta voda je v PETkách k pití a písek se lepí na zpocené tělo. Při dnešních 28 C° ve stínu to není žádný med. Za lijájku se na pole samozřejmě nechodí, ale když prý prší jen něžně, tak ano. Sto jarních kilometrů tak děvčata odškrtávají velmi brzo.
A co se bude dít se zelím po výsadbě? Pak stačí pole „jen“ zalévat vodou přivedenou z nedaleké Svratky a plít. „Loňský rok byl na vodu a srážky dobrý, to jsme nemuseli skoro zalévat. Letos je už teď extrémní sucho. Zima byla špatná, nenapadl skoro žádný sníh. Mrazy taky moc nebyly, takže škůdci a plísně přežili. A když půda pořádně nevymrzne, je to špatně,“ posteskne si vedoucí zelárny.
 |
Co zelí škodí? Jsou to nejen housenky běláska spolu s dřepčíkem (druh mandelinkovitého brouka), ale též plevel. „I když máme automatizovaný traktor, ruční práce je v zelárně neustále dost. Holky musí vyrážet na pole i s motykama. Hlavně kolem závlahy. A taky až se zelí rozroste a traktor mezi řádky už nevjede,“ potvrzuje Vendula Krčmářová, že „růčo“ se to i při sebepokrokovější technice neobejde. Alespoň ne v Agro Tuřany, kde to dělají s elánem i záluskem na kvalitu. Mimochodem tuřanské zelí si oblíbili nejen spotřebitelé, ale i zajíci, kteří se pod listy v létě rádi schovávají.
