„Operační program Doprava je na tom velmi dobře nejenom z hlediska naplňování průběžných cílů, ale i z hlediska plnění. Je to objemově největší operační program, který má v podstatě zasmluvněnu veškerou svoji alokaci. Investoři, zejména v oblasti železniční a silniční dopravy, už vědí, jaké úseky dálnic a železnic, případně silnic budou stavět,“ uvedl Petr Zahradník.
Za dobrou zprávu považuje i to, že v podstatě zhruba polovina prostředků operačního programu Doprava se dostala ke konečným příjemcům. Zhruba jedna pětina byla uvolněna i z evropského rozpočtu. „Závod, kdo dřív vyčerpá, není primárním kritériem. Tím by měl být věcný smysl toho, na jaký účel se tyto finanční prostředky vynakládají,“ zdůraznil Zahradník s poukazem na to, že Česká republika zejména v předminulém programovém období (2007 až 2013) trpěla tím, že na poslední chvíli musela „přidělit“ ohromné množství peněz, což nebylo právě šťastné. To se navíc nepovedlo, a republika přišla o zhruba 60 miliard korun. „Poučili jsme se, a už se to neděje.“
Poněkud složitější situace je Integrovaný regionální operační program (IROP), který je tuzemskou dvojkou z pohledu vyčleněné alokace. „Tam je vůbec jedna z nejnižších měr čerpání. Pouze pět procent bylo dosud získáno z projektů, které tento program řeší, z evropského rozpočtu, a přibližně dvacet procent dostali příjemci z národních zdrojů. Na druhou stranu má IROP zasmluvněny asi tři čtvrtiny své alokace. Existuje tady jisté časové zpoždění.“ Příčinu vidí expert mimo jiné ve skutečnosti, že IROP je – na rozdíl od Dopravy – rozdělen na obrovské množství velmi malých projektů. „To je samozřejmě administrativně velmi náročné,“ podotkl Zahradník.
Celý podcast si můžete poslechnout ZDE:
Česko jako celek na sklonku roku 2024 vidí host pořadu v horní polovině pomyslně evropského peletonu v čerpání, což je také posun proti předchozím sedmiletkám. „Pro období 2021 až 2027 platí pravidlo N+3. To znamená, že všechny prostředky je třeba vyčerpat do roku 2030. Pokud se tak nestane, nevyužité peníze propadají do evropského rozpočtu a jsou přerozděleny ve prospěch jiných členských států,“ připomněl analytik.
Obrysy nového programového období pro roky 2028 až 2034, na jehož přípravě se Petr Zahradník podílí, by se mohly v EU začít rýsovat v polovině příštího roku. „V červnu 2025 by Česká republika měla předložit svůj strategický pohled na to, jakým způsobem ke kohezní politice přistupovat. Reflektovat, že jsme dnes (členskou) zemí středního příjmu, a ne chudá podrozvinutá země.“ Tento fakt může být limitem, protože unijní kohezní politika je primárně zaměřena na nejméně vyspělé regiony.
Změny stavu z čistého příjemce na čistého plátce se Petr Zahradník přesto neobává. „Myslím, že budeme pořád velmi výrazným, čistým příjemcem. Ale opravdu hrozí, že přijdeme o kohezní fond, protože jsme na úrovni 90 procent průměrného HDP Unie.“
Tato případná ztráta by představovala asi čtvrtinu souhrnné alokace. „Nabízí se prostor pro inovaci dosavadního přístupu – že daleko víc budeme využívat tzv. návratné finanční nástroje, které umožňují daleko efektivnější a dlouhodobější využívání prostředků, které má politika soudržnosti k dispozici,“ uzavřel Petr Zahradník.
