Hradec Králové, označovaný také „Salon republiky“, je město s bohatou historií, které sehrálo důležitou roli v českých dějinách. Od svého založení až po moderní přestavby nese stopy historických změn zdokumentovaných nejen v archivních pramenech, ale také ve výtvarných dílech, především ve vedutách, prospektech, plánech a mapách. A právě těm se věnuje nová výstava, která bude k vidění od 25. dubna 2025 v Muzeu východních Čech v Hradci Králové.
Anonymní grafik podle předlohy Moritze Vogta: Veduta Hradce Králové od jihu 1712, mědirytina
Veduta (italsky „pohled“) představuje významný ikonografický (obrazový) pramen, který lze definovat jako věrné zobrazení města, jeho části nebo krajiny, vytvořené malířskými či grafickými technikami, a který zachycuje skutečná místa a situace často doplněné figurální stafáží (postavami) v popředí.
Veduty, tedy malířská či grafická ztvárnění panoramatických pohledů na města, jsou cenným uměleckým i historickým svědectvím. Ta, která budou k vidění v hradeckém muzeu, zachycují královské věnné město v různých obdobích a v kontextu dobových architektonických stylů. Kromě vedut nabídne výstava i prospekty (z latinského prospectus „dívat se vpřed“), tedy důsledné zobrazení budov, ulic nebo náměstí a dále plány a mapy, které doplňují tyto pohledy a reflektují měnící se prostorové uspořádání města, jeho fortifikační systémy a rozvoj.
Výstava představí město nejen jako historický artefakt, ale i jako živoucí organismus, který se proměňuje v souladu s dobovými potřebami a technologickým pokrokem. Žádná z vystavených vedut, prospektů, map a plánů neslouží pouze jako doklad minulosti, ale představuje pramen k porozumění vývoje městského prostoru a jeho kulturního významu.
Friedrich Bernhard Werner: Veduta opevněného Hradce Králové od severu. Kolem r. 1740, lavírovaná kresba perem
INSPIRACE PRO DOBOVÉ UMĚLCE
Umělecké zobrazení měst bylo a dodnes je vděčným tématem mnoha malířů a grafiků, kteří během staletí vytvořili nespočet zajímavých prospektů, plánů, map a především vedut.
Díky zobrazení postav a scén lze studovat běžný pouliční život, významné slavnosti a události, dobové oblečení i zvyky. Nejde tedy jen o prosté zobrazení, ale o komplexní umělecké dílo s přesnými pravidly kompozice a typickými doprovodnými prvky, které slouží jak estetickému, tak informačnímu účelu.
Z kartografického (avšak nikoli uměleckého) pohledu je velkou nevýhodou vedut fakt, že v řadě případů byly svými autory upravovány za účelem vyšší estetičnosti výsledného díla. Jinými slovy, některé veduty zobrazují stavby, které na daném místě ve skutečnosti nikdy nestály, anebo naopak pomíjí budovy stojící. Podle autorů výstavy je až s podivem, že se v případě Hradce Králové se zmíněnými odchylkami setkali zcela výjimečně.
Jan Venuto: Prospekt jižní části Velkého náměstí v Hradci Králové 1798. Kolorovaná kresba
Veduty se dochovaly jako samostatné originály, od některých autorů ale existují i celé skicáře a konvoluty. Také tištěná díla byla vydávána samostatně, ale často byla i součástí kronik, historických spisů, atlasů nebo map. K nejstarším patří kronika Hartmanna Schedela Liber chronicarum, vydaná v Norimberku v roce 1493 (obsahuje i nejstarší vyobrazení Prahy), v českých zemích pak rozsáhlá práce Bartoloměje Paprockého z Hlohol a Paprocké Vůle Diadochos, id est Succesio: jinák posloupnost knížat a králů českých, biskupů a arcibiskupů pražských a všech třech stavů slavného království českého, to jest panského, rytířského a městského, vydaná v Praze v roce 1602.
Kromě vedut a prospektů jsou dalším významným pramenem kartografická zobrazování českého území - plány a mapy. Neoficiální produkce tohoto charakteru se poprvé objevila už v první polovině 16. století. Souběžně s ní se vyvíjela i ta oficiální, která sloužila administrativním účelům, a od druhé poloviny 18. století kartografie vojenská, která používala přesnější měřičské metody a většinou podléhala vojenskému utajení.
S postupným používáním fotografických technik tradiční umělecká forma - veduta a prospekt - ustupuje a ztrácí své původní dokumentační poslání. Ve druhé polovině 19. století už zcela vítězí fotografie jako modernější technologie, která nabízí větší přesnost a objektivitu při zachycování reality.
Jan Venuto a Ignác Ott: Prospekt západní části Velkého náměstí v Hradci Králové 1804, mědirytina
Vincenc Morstadt, Karl Würbs: Veduta pevnosti Hradec Králové a kopce Svatého Jana od jihu 1863, kolorovaná litografie
Hradec Králové coby významné město (a později pevnost) byl na vedutách zobrazován často. Nejstarší veduta Hradce pochází už z doby krátce po roce 1600 a je to perokresba Jana Willenberga, která je nejstarším vyobrazením města Hradce Králové a je tak vzácným historickým pramenem pro poznání jeho podoby na počátku 17. století. Kresba je součástí Willenbergova skicáře uloženého v Královské kanonii premonstrátů v Praze na Strahově. Pohled na město je zachycen od jihozápadu a zobrazuje v levé části Pražské předměstí s významnými sakrálními stavbami, kostely sv. Petra, sv. Anny a sv. Jakuba, na pravém okraji na vyvýšeném ostrohu pak část opevněného centra. Willenberg na kresbě věrně zobrazil středověké město v kombinaci gotických a renesančních prvků.
Velký zlom ve vývoji středověkého Hradce Králové znamenala jeho přestavba v mohutnou vojenskou pevnost v letech 1766 až 1789. Ta se stala vděčným objektem pro mnohé malíře a grafiky v čele s Janem Antonínem Venutem, který kromě celkového pohledu na město zachytil na přelomu 18. a 19. století i podobu Velkého náměstí a dalších částí města.
Nastupující empír zdůrazňoval romantizující pohled, kladl důraz na malebnost scenérie, emocionální vztah k přírodě a snahu zachytit atmosféru místa. Královéhradečtí vedutisté zobrazovali město nejčastěji od jihu, v mnoha případech z výšiny na Kopci sv. Jana.
Běžnou produkci té doby zcela převyšuje dílo kreslíře Vincence Morstadta, jenž spojoval dokumentární přesnost s uměleckým citem a smyslem pro detail. Ve svých kresbách zachytil nejen architekturu, ale také městské prostředí s postavami měšťanů, trhovců a řemeslníků i atmosféru pevnostního města. Autorům výstavy se podařilo shromáždit zcela unikátní soubor jeho děl - 27 kreseb a grafik. Takto obsáhlý soubor vyobrazení uvidí návštěvník zcela poprvé.
Celkem výstava představí téměř 150 vedut, prospektů, plánů a map z období 17. až 19. století a v tomto ohledu jde rozhodně o jedinečnou podívanou.
C. W Arldt: Veduta pevnostního Hradce Králové od jihu. 1845, tónovaná litografie
Zajímavým doplňkem výstavy je už existující tzv. „storymapa“ s titulem „Jak se kdysi mapovalo“, která vás provede historií zobrazování od pravěku až po 21. století. Mapa obsahuje také řadu podrobností o výše zmíněných autorech.
Výstava bude v Muzeu východních Čech v Hradci Králové na Eliščině nábřeží k vidění od 25. dubna do 21. září 2025.
Vincenc Morstadt: Prospekt městské Slezské brány v Hradci Králové 1858, kresba lavírovaná sépií
Karel Liebscher: Prospekt městské Pražské brány v Hradci Králové. Kolem roku 1883, lavírovaná kresba perem a tužkou, běloba
