„Střídání domácností vyžaduje od dítěte velkou míru adaptability, kterou ne každé dítě zvládne, zejména pokud jde o kojence či batolata. Soudy by při rozhodování o střídavé péči měly klást důraz především na individuální potřeby dítěte a celkovou situaci rodiny. Typickým příkladem jsou případy, kdy jeden z rodičů vykazuje rysy tzv. vysoce konfliktní osobnosti, je manipulativní nebo závislý na drogách či alkoholu,“ říká advokátka Mgr. Daniela Holá.
Střídavá péče pod tlakem a s následky
Advokátka Holá popisuje jeden z mnoha případů, který ukazuje na problematičnost rozhodování soudů. V její praxi se objevil případ čtyřměsíčního dítěte, které sice bylo svěřeno do výlučné péče matky, ale soud mu stanovil rozsáhlý styk s otcem včetně přespávání. Matka, která odešla od partnera kvůli domácímu násilí, byla do dohody v podstatě donucena a nyní, po třech letech, má dítě vážné vývojové problémy.
Alibismus soudů a OSPOD
Advokát JUDr. Lukáš Frencl vidí v přístupech soudů ke střídavé péči hluboký problém. Soudy podle něho zcela nejdou do podstaty věci, rozhodují odstřiženě od reálného stavu věci, alibisticky a formalisticky. „Samozřejmě vždy s dovětkem v nejlepším zájmu dítěte. Avšak ve skutečnosti absolutně netuší, co nejlepší zájem dítěte v daném případě je. Tento katastrofický přístup soudů značně podporuje i chování OSPODu, který je na tom stejně. A bohužel soudy se často schovávají za názor OSPODu, který však opět neví o dětech - a jejich skutečném nejlepším zájmu - fakticky vůbec nic. Situace je skutečně velmi tristní, podle mého názoru je přes 90 % případů ze strany soudů řešeno velmi špatně,“ říká Frencl.
Obdobně to vidí i advokátka Mgr. Veronika Němečková. „Většinou se věk nějak zmíní, zhruba takto „je ještě malá a vykazuje úzkostnost při delším odloučení od matky“. Žádný konkrétní poučený vývojově podmíněný rozbor se nekoná. Nezažila jsem to za svou praxi jedinkrát. U velmi malých dětí se znalecké posudky nenařizují, protože dítě není jak vyšetřit,“ doplňuje Němečková.
Kojení jako pouhá nutriční záležitost
Další častý problém spočívá v tom, že soudy podceňují důležitost kojení pro vývojovou vazbu mezi matkou a dítětem. Jak upozorňuje Veronika Němečková, soudy chápou kojení pouze jako způsob výživy a nezohledňují jeho roli. „Reálně je kojení to poslední, co ještě soudy zohledňují jako argument proti rovnoměrné střídavce. Ale soudy často vůbec netuší o jeho významu v rámci vývojově nezbytné tvorby attachmentu – berou to často výlučně jako nutriční záležitost. Takže nekojené miminko má smůlu – nekojit může přece i táta,“ říká advokátka.
Věk a vývojová nezralost
Kriticky se staví ke střídavé péči u malých dětí i psycholožka Mgr. Helena Petrová. Podle ní dítě do dvou let nevnímá samo sebe jako oddělenou bytost, ale jako součást primárního pečovatele, což je člověk, který s dítětem tráví nejvíce času. „Navrhovat střídavou péči do 2 let věku dítěte považuji za velmi nevhodné, neb dítě nemá, a z vývojového hlediska ani nemůže ještě mít, osvojeny mechanismy stálosti objektů. Čili to každý týden vnímá tak, že ztratilo matku a o týden později otce. A to vše stále dokola. I v dalších letech je lepší volit stálejší prostředí pro dítě a druhého rodiče zařazovat postupně,“ uzavírá Petrová.
Co s tím?
Soudy, zdá se, střídavou péči často smršťují na ideologický souboj mezi otci a matkami. Tento přístup je ale nešťastný, protože opomíjí to nejdůležitější – dítě a jeho skutečné potřeby. Z pohledu odborníků je nutná legislativní změna, která zaručí, že se nebude rozhodovat na základě formalistických představ o rovnosti rodičů, ale budou zohledněny zejména aktuální poznatky z psychologie a pedagogiky. Pokud bude nadále převládat mechanický přístup, budeme se setkávat s dalšími dětmi, které kvůli nepromyšleným rozhodnutím utrpěly nenahraditelnou psychickou škodu.
