Sám vycestoval ve druhém ročníku střední školy a nakonec v Americe vystudoval nejen střední, ale i vysokou školu. Teď pokračuje magisterským oborem Finance na Masarykově univerzitě v Brně a pomáhá dalším studentům do zahraničí v agentuře Education.cz. „Vidím rozdíl mezi spolužáky, kteří studovali na českých školách, uvažují často jen v mezích, co musí udělat, Američané si víc potrpí na akci a snahu prezentace a úkoly nějak vylepšit. Udělat něco navíc,“ dodává.
Davide, odjel jsi už na střední škole do USA. Jak to brala tvoje rodina? Co rodiče, jak se k tomu stavěli?
Bylo to téma 50 na 50. Část rodiny chtěla, abych do toho šel, a část rodiny si říkala, jestli to je potřeba, jestli to není moc velký krok. Nakonec jsme to ale začali řešit už v prváku na střední škole s tím, že jsme se rozhodli někdy v polovině druhého pololetí prvního ročníku. Odjel jsem až na druhý ročník střední školy, což je 11. ročník v Americe.
David Jízdný na Floridě během svých studií na West Palm Beach University
Vzpomínáš si na svoje pocity, když už vše bylo zařízené? Už jsi měl vybranou školu a jenom jsi čekal na odjezd. Těšil ses, nebo jsi měl i obavy?
Myslím, že nikdy nezapomenu na tu noc před odjezdem. Ta asi zůstane v mé hlavě napořád. Najednou má člověk pocit, že za pár hodin odjíždí na letiště, jede do lokality, kde nikoho nezná, kde párkrát v životě byl na dovolené. A najednou bude na vše úplně sám. Byl tam i velký pocit nejistoty. Je potřeba počítat i s takovými pocity. Kdybych se ale měl rozhodovat znovu, neváhal bych.
Je něco, co bys ostatním studentům, kteří uvažují o studiu v zahraničí, doporučil? Třeba aby si na rozhodovací proces vzali více času, aby měli čas na to probrat tenhle velký krok se svojí rodinou a připravit se na to. Jak dlouho dopředu si myslíš, že je dobré začít?
Já bych řekl, že čím víc času, tím líp. Protože člověk pak má víc času na to seznámit se se vším podstatným. S okolím, kde bude, ale v dnešní době už je i možnost seznámit se s budoucími spolužáky. Škola je propojuje dřív, než se tam dostanou. Takže určitě čím dřív, tím líp, minimálně půl roku, ale podle mě klidně i rok dopředu.
Jak dlouho jsi v Americe na střední škole nakonec studoval?
Zůstal jsem nakonec dva roky. Na amerických středních školách studují o rok méně než my. Já jsem odjížděl ve druhém ročníku české střední, takže jsem nastoupil do 11. ročníku v USA, přičemž 12. ročníkem v Americe středoškolské vzdělání končí. Nemají maturitu jako my v ČR, ukončuje se každý předmět a ročník zvlášť. Naprostá většina studentů na školách zůstává minimálně rok. I školy to podporují, aby studenti měli opravdovou zkušenost. Školu si vyberete dopředu, projdete přijímacím procesem a seznámíte se se školou a možnostmi, které tam budete mít. Pak už trochu víte, do čeho jdete.
David na boarding school v USA navštěvoval také golfovou akademii
Vzpomínáš si na svoje začátky na škole? Vzpomínáš si na úplně první den?
Na první den si nevzpomínám, ale vzpomínám si pak na všeobecný začátky a musím říct, že to byl docela rozdíl. Najednou přede mě ve škole postavili učebnici v angličtině a já jsem rozuměl asi tak každému čtvrtému slovu. Takže ty začátky rozhodně nebyly úplně jednoduché. Ačkoli jsem si myslel, že jsem tady z Česka měl angličtinu na dobré úrovni, tak realita ze začátku byla trošku někde jinde. (smích) Ale učitelé mi velmi pomáhali nad rámec toho, co měli dělat. A během prvních dvou/tří měsíců jsem se aklimatizoval a postupně jsem to, že mluvím cizí řečí, přestal úplně vnímat. Chci tím říct, že to chce čas a že školy jsou připravené na to studenty podpořit, protože vědí, že začátky mohou být v cizí řeči složitější.
Jaké předměty jsi na střední škole v USA měl? Z čeho sis mohl vybírat?
My jsme měli trochu jiný program, než je běžné, protože jsem kromě školy chodil i na golfovou akademii, která měla smlouvu se střední školou, kterou jsem navštěvoval. Na rozdíl od klasických boarding schools, kde si můžete předměty do značné míry sami vybrat, jsme měli rozvrh do jisté míry daný. Stejně jako na jiných školách jsme si ale mohli vybrat, jakou obtížnost u konkrétních předmětů chceme studovat. To znamená, že si mohu zvolit třeba AP (Advanced Placement) dějepis nebo základní dějepis. My na golfové akademii jsme měli více času na trénink a strávili jsme víc času také přípravou na turnaje.
Education.cz - Když hledáte školu, hledejte nás
Na vysoké škole jsi potom studoval ekonomicky zaměřený obor. Už během střední školy jsi věděl, co budeš chtít studovat, nebo ti s výběrem škola pomáhala?
Já bych řekl, že částečně obojí. Z rodiny jsme měli zkušenost z byznysu, protože rodina podniká, ale úplně jsem nevěděl, co všechno to obsahuje. Ve škole jsme pak měli přímo předmět podnikání nebo ekonomie, které jsem si zapsal. Kromě toho jsme měli klasicky i chemii, biologii, které jsem si zapsal na základní úrovni, protože jsem věděl, že mě tak moc nebaví, a do budoucna jsem si nedokázal představit, že bych se těmito obory nějak zabýval.
Můžeš popsat i to, jak výuka probíhala? Liší se to od tvé zkušenosti z Česka, nebo je to podobný přístup k výuce?
Přístup je to úplně opačný, řekl bych. Na českém školství mi vždycky vadilo, že to bylo strašně dané už dopředu. Něco studujete a už dopředu víte, co budete studovat za půl roku. Přístup k vyučování v tom daném předmětu je také úplně odlišný. Na střední v USA to probíhá tak, že máme učitele a on vede výuku způsobem, že do toho hodně zapojuje studenty. Pokládá otázky a snaží se rozvíjet debatu. Kdežto tady v Česku, co se pamatuju, existovala tabule a křída a studenti akorát opisovali do sešitu to, co se psalo na tabuli. V Americe se podle mě míň píše a víc se debatuje, kdežto tady v Česku se v té době moc nedebatovalo a hodně se psalo. Nevím, jestli se to změnilo, předpokládám, že moc ne.
České školství se ale může v mnoha věcech inspirovat zahraničním přístupem, který je víc založený na argumentaci, pochopení tématu a debatování. Je to něco, co ti pomohlo i v dalším studiu na vysoké škole?
Začátky byly docela těžké, protože najednou jsem se dostal z prostředí, kde jsem jenom opisoval z tabule, do prostředí, kde po mně najednou chtěli, abych přemýšlel o tématu, o kterém jsem nic moc nevěděl. To v člověku probouzí úplně jiný přístup k tomu předmětu. Příprava na takové hodiny je úplně jiná. Když jsme po škole přišli domů, tak jsme si se spolužáky sedli, dělali úkoly a debatovali jsme o tom tématu. Studenti pak z toho mají takovou celistvou zkušenost, která není izolovaná jen na to, že v hodině napíšete test.
Do budoucna mi to pomohlo, protože na vysoké škole už student sám musí chtít a přihlásit se, dělat prezentace, aby si trochu pomohl v daném předmětu. I debaty jsou na vysoké škole důležité.
David měl možnost si při tréninku golfu vyzkoušet si technologie, o kterých se mu v ČR nesnilo
Ty ses golfu věnoval už tady v České republice, nebo to bylo něco, co tě zajímalo a právě v Americe jsi měl možnost se i během střední školy v tomto sportu rozvíjet?
Golfu jsem se věnoval už v Česku, věnuju se mu už od deseti let. Nicméně tady v Česku jsem neměl takovou příležitost ani podmínky jako v Americe. Golf je letní sport a všichni víme, že od půlky října do března počasí v Česku máme, jaké máme, takže se úplně nedá trénovat a možnosti rozvoje jsou tak minimální. Další z důvodů, proč jsem se rozhodl jít do zahraničí a do Ameriky.
Jak tréninky v USA probíhaly a jak vypadá podpora ze strany školy, která ti umožňovala kombinovat klasické studium se sportem? Jak často jsi měl tréninky? Měl jsi vlastního trenéra, který se ti věnoval, nebo jak to probíhalo?
Já jsem v Americe nastoupil na střední školu s golfovou akademií, takže jsem měl takové 2v1. Probíhalo to tak, že dopoledne jsme měli školu, dejme tomu do nějaké jedné nebo druhé hodiny, a potom nás převezli na hřiště, kde jsme měli tréninky s trenéry a zbytek dne jsme v rámci školy, protože jsme to měli jako tělocvik, měli golfové tréninky a hru na hřišti. Ze strany školy tam byla velká podpora. Byli schopni vyjít vstříc akademii a nenutili nás do jiných tělocviků, ale rovnou nám povolili, že v rámci tělocviku jsme mohli být na golfu a věnovat se tomu, čemu jsme se chtěli věnovat.
Myslíš, že ti právě to, že jsi měl možnost studovat v Americe a intenzivně se věnovat i golfu, v tomhle sportu pomohlo? Rozvíjelo tě to nějak během studia?
Já bych řekl, že už v době, kdy jsem tam byl já, se pro trénink využívaly technologie, které u nás nejsou běžné ani teď, i když se už začínají využívat i u nás. Bylo to obrovsky vidět na těch přístrojích, co měli k dispozici a měli jich tam nespočet. Tohle mi určitě pomohlo doladit techniku. Když člověk má k dispozici přístroj, který mu přímo řekne, jak švihá, jakým směrem švihá, jakou má švihovou rychlost, tak to přípravu v mnohém zrychlí a dá to úplně jiný náboj hře.
Jak ses potom rozhodoval ohledně vysoké školy? Říkal jsi, že jsi nevěděl, jak dlouho v Americe budeš, když jsi tam odjížděl na střední školu. Kdy ses rozhodl, že se přihlásíš na americkou univerzitu?
Já jsem tohle začal řešit bohužel trošku pozdě, až koncem 11. ročníku, takže rok před skončením střední školy. Ideální ale je to řešit trošku dřív.
Rozhodl jsem se v Americe zůstat, protože se mi tam začalo neskutečně líbit a hlavně jsem chtěl pokračovat v golfu. To je zase něco, co tady v Česku nebylo na vysoké škole moc podporované. Neexistují tady žádné sportovní ligy. Rozhodl jsem se ale i kvůli studiu. Měl jsem možnost navštívit pár vysokých škol, byl jsem se podívat na systém vyučování u pár předmětů. Líbil se mi přístup učitelů k výuce.
Kde jsi studoval a pro jaký obor ses nakonec rozhodl?
Jak střední, tak vysokou jsem studoval na Floridě. Vysokou jsem si studoval na West Palm Beach, což je zhruba hodinu autem od Miami. Rozhodl jsem se pro obor Mezinárodní byznys. Vybíral jsem mezi marketingem, financemi a ekonomií, ale nakonec jsem zvolil mezinárodní byznys, protože spojuje všechny tyto oblasti a já jsem si nebyl jistý, kterou cestou se chci vydat.
Poslední dobou se často probírá téma kariérního poradenství a jestli školy mají mít roli nějakého poradce v hledání a rozvíjení talentů. Měli jste už na střední škole v Americe možnost konzultovat svoji volbu s kariérním poradcem?
Měli jsme tam jak poradce, tak i možnost udělat si osobnostní testy, kde jsme vyplňovali, co nás zajímá, čím bychom se do budoucna chtěli živit, co teď studujeme. Na základě výsledků z testů jsme se bavili s poradcem, co bychom tak v budoucnu chtěli dělat, čím bychom se chtěli živit a jakou cestou bychom chtěli zvolit.
Jak probíhaly přijímací zkoušky na vysokou školu na Floridě? Jak ses na ně připravoval? Co všechno to obnáší?
Dlouho jsem čekal s rozhodnutím, jestli na vysokou pokračovat, nebo ne. Bylo to spojené i s úrovní angličtiny. Součástí přijímaček jsou SAT nebo ACT testy, což jsou dle mého názoru docela náročné testy a vyžadují velkou odbornost angličtiny. Některé školy vyžadují ještě zvlášť jejich školní testy, ale to není tak běžné. Potom se musí doložit vysvědčení a doporučující dopisy od učitele angličtiny a jeden dobrovolný od dalšího učitele, například učitele matematiky nebo dějepisu. Ale hlavní jsou ACT a SAT testy, na které je dobré se připravovat minimálně půl roku až rok dopředu, ne-li déle.
Ty jsi těmi testy prošel, můžeš je popsat? Co si pod tím máme představit, co testují?
Tyhle testy mají 3 základní oblasti. První oblast testuje angličtinu, do jaké míry student umí anglicky. Dále testují matematiku, což je důležitá část. Jde ale o takovou kreativní matematiku. Nejde o klasické počítání příkladů, ale zamyšlení se nad zadáním. Studenti si musí být schopni představit, o co tam jde, a podle toho navrhnout řešení. Nejsou tam příklady jako 3×3 na druhou, ale jde o abstraktní příklady, kde si musí sami přijít na to, o co tam jde, a spočítat si to v hlavě. A třetí část je součástí angličtiny, a to je čtení. Jsou tam odstavce, většinou dva až tři, které si student přečte a na základě toho odstavce zodpoví pár otázek. Testuje se porozumění textu.
David Jízdný v USA studoval střední i vysokou školu
Jak probíhá příprava na tyhle zkoušky? Absolvoval jsi nějaké přípravné kurzy, nebo ses učil sám doma tím, že sis opakoval testy z minulých ročníků?
K přípravě je určitě dobré mít učitele nebo doučovatele. Myslím, že je těžké se na tyhle testy připravovat sám. Samozřejmě ta možnost tam je, existuje několik knížek, podle kterých se dá postupovat. Nicméně z vlastní zkušenosti se mi zdá, že člověk někdy úplně nepochopí, o co tam jde, aniž by mu to někdo vysvětlil. Nás bylo ve skupině pět, kteří se hlásili na vysokou školu. Společně jsme měli doučovatele, myslím, že jsme to tehdy měli jednou týdně. Setkali jsme se, on nám dal pár příkladů, prošli jsme si je. Vysvětlili jsme si všeobecně, o co v tom testu jde, co je záměr toho testu, co se tam testuje a na co si dát pozor. Potom jsme postupně procházeli řešení jednotlivých příkladů. Každý příklad má několik možností, jak ho vyřešit. Učitel nám dával rady, jak nejlépe k danému příkladu přistoupit, jak ho vyřešit. Pak jsme si pravidelně procházeli minulé varianty testů.
Můžeš vybrat jeden předmět, který byl tvůj nejoblíbenější nebo který v tobě zanechal největší dojem, a popsat, jak probíhala typická výuka?
Já bych řekl, že tenhle předmět byl jeden z mých prvních předmětů na vysoké škole, jmenovalo se to Introduction to business. Zaujal mě tím, že jsme měli strašně zajímavé učitele. Rozdíl mezi českou a americkou školou je v tom, že učitelé, co učí v Americe, jsou většinou lidé, co byli v byznysu. Tenhle předmět mě zaujal tím, že jsme měli za učitele 60letého pána, který byl podnikatel a vyvíjel mýdlo. Zajímavé to bylo v tom, že on postupoval s námi, jak by postupoval v té své firmě. Takže jsme byli v podstatě součástí firmy, ptal se nás na naše názory, co si o tom myslíme. V předmětu jsme sice využívali učebnici, ale on nám navíc dával příklady toho, co zažil v praxi. Takže nás v rámci výuky vtáhl do svého byznysu.
To zní zajímavě. Jakou roli pak hrál golf na vysoké škole? Škola tě v tom nějak znovu podporovala, měl jsi třeba víc času věnovat se tréninku? Bylo to něco, co ti pomohlo u přijímaček, nebo to nebyl tenhle případ?
Já bych řekl, že nejen golf, ale všechny sporty na vysoké škole v Americe hrají obrovskou roli. Podpora ze strany celé školy je nesmírná. I z hlediska přijímaček to hraje roli, protože když trenér vidí, že jsi v tom daném sportu dobrý, a ví, že bys škole mohl pomoct k úspěchu nebo ke zlepšení, tak je schopný studenta doporučit tomu, kdo na škole posuzuje přihlášku. Dejme tomu, že se ti trochu nevydařily SAT testy nebo nemáš úplně dobrý vysvědčení, samozřejmě to nemůže být úplná tragédie, ale dejme tomu, že pracujeme v určitých limitech, tak je schopný zajít za člověkem, který bude posuzovat tvoji žádost, a říct, že o tebe má zájem, protože jsi dobrý v tom svém sportu. Ale zase se musí ten trenér zaručit tím, že nechá dostatek času, aby ten student mohl studovat. Kdyby náhodou neprocházel nějakým předmětem, tak se ten trenér musí zaručit, že domluví tomu studentovi nějaké doučování. To může probíhat i tak, že někdo z týmu, kdo je dobrý v tom předmětu, ve kterém ten daný student není dobrý, ho doučuje. Trenér hraje prostředníka, kde se na jednu stranu zaručuje admission oddělení, že se o něj postará, a na druhou stranu studentovi bude dávat možnost sportovat i studovat na vysoké škole.
Můžeš popsat i to, jak probíhalo zkouškové? Tím, že jsi teď na magisterském studiu v České republice, máš možnost to porovnat. Probíhá to jinak než na českých univerzitách?
Já bych řekl, že je tam trochu jiný přístup. V Americe jsme to měli nastavené tak, že jsme sbírali kredity a známky v průběhu semestru v každém předmětu. Byl to podobný přístup jako na střední škole. Finální zkouška má pak v rámci uzavření předmětu jen dejme tomu 20–30% hodnotu. Takže ten předmět není postavený jenom na té závěrečné zkoušce. Ta mohla finální známku samozřejmě ovlivnit, ale neovlivnila ji do takové míry, že by ten student najednou propadl. Kdyby se mu dařilo v průběhu semestru a najednou by pohořel u té závěrečné zkoušky, tak to pořád neznamená, že by předmět neudělal. Student sbírá skrze různé prezentace, úkoly a podobně známky po celý semestr.Na rozdíl od českých škol máte v Americe na závěrečnou zkoušku jen jeden pokus.
David a jeho bratr Tomáš Jízdný, který pomáhá dalším studentům do zahraničí díky Education.cz
Ty ses potom na magisterské studium rozhodl vrátit zpátky do Česka. Jaké bylo tohle rozhodování? Neuvažoval jsi o tom, že bys zůstal v Americe?
Nabídky na to, abych tam zůstal, jsem měl, ale zrovna to bylo v době, kdy přicházel covid-19 a nikdo vlastně nevěděl, co se bude dít. Takže jsem se rozhodl vrátit. Přišlo mi to jako rozumné řešení, že tady začnu magisterské studium, které pořád dodělávám. Bylo to spíš rozhodnutí na základě tehdejší aktuální situace.
Kde teď studuješ, pro jaký obor ses rozhodl a jak hodnotíš své dosavadní studium v ČR?
Nebyla to jednoduchá volba, ale jsem rád, že mám možnost poznat něco jiného. Studuju teď na Masarykově univerzitě v Brně obor finance. Finance jsem zvolil proto, že jsem na bakaláři studoval mezinárodní byznys, kde jsme měli i tento obor, který mě zaujal nejvíc.
Jak jsi spokojený se studiem?
Musím říct, že jsem neměl moc dobrá očekávání. Protože jsem slýchával, že zkouškové je těžké, že učitelé vyhazují lidi, aniž by k tomu měli určitý důvod nebo něco takového. Ale musím říct, že tady máme velice dobrý tým učitelů, kteří rozumí tomu, co říkají, a jsou hlavně vstřícní a přátelští. Musím ale dodat, že studuju anglický program, což je placený program.
Studium v zahraničí bylo pro Davida neocenitelnou zkušeností
Cítíš nějaký rozdíl v přípravě mezi tebou a tvými současnými spolužáky? Dalo ti vzdělání v Americe něco, co třeba tvým spolužákům v ČR chybí?
Já bych řekl, že největší rozdíl je v seminárních pracích a v prezentacích. Když tady máme nějakou seminární práci, tak studenti přemýšlejí jenom nad tím, co musí udělat, aby daný úkol splnili. Už ale nemyslí na detaily, jak třeba svoji prezentaci zlepšit, jak zlepšit její vzhled, jakým směrem se vydat. Rozdíl vidím trochu i v komunikaci během vystupování. Američané si strašně potrpí na takovou akci během prezentování nebo na vytvoření jakési story za prezentováním. Když člověk prezentuje v Česku, tak většinou prezentuje jenom to, co má napsaný na slidu v prezentaci.
Myslíš, že ti v budoucnu pomůže při hledání práce zahraniční diplom?
Myslím a doufám, že jo. Podle mě to vyjadřuje jakousi odhodlanost, že se člověk nebojí jít do neznámých věcí, že člověk nemá strach, rád objevuje nové věci, cestuje, a taky na druhé straně to ukazuje, že se naučil jazyk, který snad člověku už nikdo nevezme. Podle mě to určitě může být benefit u pohovoru.
Co tě napadne jako první věc, když se tě zeptám, co ti studium v zahraničí dalo?
Dalo mi to úplně jiný pohled na to, jak může studium vypadat. Když jsem byl na střední škole, nedokázal jsem si vůbec představit, že to někde může fungovat jinak. Když pak člověk studuje v cizí zemi, najednou se mu otevře spousta dalších možností. Můžete jít do Kalifornie, můžete jít na sever do Illinois, můžete na Floridu. Tam ty možnosti jsou úplně někde jinde a rozsah, kam se student může pohnout, je taky úplně jiný. Na druhou stranu, co mi to taky dalo, jsou kamarádi a známosti mimo tu zemi, kde žiju. Do dneška se bavím se spolužáky, kteří žijí v Číně, Mexiku, Kanadě, takže z celého světa a to je podle mě něco k nezaplacení.
Davide, mám na tebe poslední otázku. Plánuješ zůstat v České republice? Kde si po škole budeš hledat práci?
Tohle je docela těžká otázka, kterou mi poslední dobou klade hodně lidí. Abych řekl pravdu, tak jsem částečně na vážkách. Z 50 % bych tady zůstat chtěl a z 50 % bych se chtěl vrátit zpátky. Samozřejmě těch 50 % zůstat tady je jakási jistota, protože tady mám celou rodinu, znám tady hodně kamarádů. Zase na druhou stranu těch druhých 50 % ve mně chce objevovat zase něco nového, zase někam vyjet, seznámit se s novými lidmi. Je to zatím 50:50 a čas ukáže, jakým směrem se vydám.
Celý rozhovor si můžete poslechnout v audioverzi v podcastu Za hranice.
Boarding schools Internátní školy nebo také boarding schools jsou jednou z nejoblíbenějších forem studia v zahraničí pro středoškoláky. Jsou synonymem kvalitního, inovativního a mezinárodního vzdělání. Pro mnoho studentů jsou také první zkušeností se studiem v zahraničí a vstupenkou na prestižní vysoké školy. V rozsáhlých kampusech tak sice možná uvidíte historické budovy, ale pravděpodobně v nich najdete moderní laboratoře. Školy mají vlastní terapeuty, kariérní poradce i sportovní trenéry, kteří se starají o rozvoj každého studenta. |
Bakalářský diplom získal David na Floridě
David Jízdný David je mladším bratrem Tomáše Jízdného, který už deset let podniká a investuce v rámci platformy Rozjízdný.cz ve vzdělávání a pomáhá českým studentům do zahraničí díky společnosti Education.cz. David je vášnivým hráčem golfu, vystudovat střední školu v USA spolu s golfovou akademií. V Americe pokračoval i studiem Mezinárodního businessu na West Palm Beach University na Floridě. V současnosti studuje Finance na Masarykově univerzitě v Brně. |
