Může nám DNA odhalit nějaké zdravotní problémy?
Geny nám mohou prozradit skutečně mnoho. V dnešní době si stále více uvědomujeme, že prevence je základem zdravého a dlouhého života. Genetika se rychle posouvá k tomu, aby se stala běžným nástrojem prevence – dostupným a užitečným pro každého z nás. Nejenže nám může pomoci odhalit a řešit zdravotní problémy včas, ale především umožňuje přizpůsobit životní styl tak, aby byl v souladu s našimi genetickými předpoklady.
Lze tedy říci, že výsledky mé DNA mi mohou pomoci určit, jaký životní styl je pro mě nejvhodnější? Například zda je pro mě lepší vstávat brzy ráno, nebo naopak později?
Přesně tak. Když se dnes podíváte na internet a budete hledat, jak prodloužit věk nebo zlepšit životní styl, najdete miliony různých rad. Jeden expert tvrdí, že nejhorší jsou tuky, druhý zase zatracuje sacharidy, další propaguje běh nebo posilování. V principu může být správně všechno, ale když znáte svou DNA, víte přesně, co je pro vás osobně nejlepší. Z té záplavy informací si pak můžete vybrat to, co bude fungovat právě vám.
Takže univerzální rady vlastně nemusí fungovat, protože každý máme jiné predispozice?
To je základní přístup lifestylové genetiky - hledat individuální řešení pro každého člověka. Zjistit, co bude pro něj nejlepší, a zaměřit se na skutečné problémy, které ho čekají, místo řešení věcí, které pro něj nejsou tak podstatné.
Jak takové DNA testování probíhá?
Je to opravdu jednoduché. Není potřeba žádný invazivní zákrok ani odběr krve. Každá buňka v našem těle totiž obsahuje stejnou DNA, která se v průběhu života prakticky nemění. Pro analýzu tak stačí jen stěr ze sliznice v ústech – obsahuje naprosto stejnou genetickou informaci, jakou bychom získali z krve. Cílem je získat vaše buňky – konkrétně buňky ústní sliznice, ve kterých se nachází vaše DNA.
Řekne mi výsledek testu, kterým potravinám se mám vyhnout, protože na ně může moje tělo špatně reagovat?
Určitě, DNA testy nám pomáhají odhalit nejen genetické predispozice k intolerancím, ale také to, jak naše tělo zpracovává jednotlivé makroživiny – tedy tuky, sacharidy a bílkoviny. Díky tomu můžeme lépe pochopit, jaký typ stravování nám skutečně vyhovuje. Například v oblasti hubnutí může genetická analýza ukázat, zda bude efektivnější snížit příjem tuků nebo sacharidů.
Zároveň víme, že i některé méně příznivé genetické predispozice lze do velké míry ovlivnit správně nastaveným životním stylem – například pravidelným pohybem, kvalitní stravou nebo regenerací. Genetika tak není o předurčení, ale o možnostech, jak dělat informovaná rozhodnutí v souladu s tím, jak naše tělo funguje.
Jakým způsobem mohou DNA testy odhalit příčiny pocitu hladu a pomoci udržet zdravou váhu zejména u lidí, kteří nejsou fyzicky aktivní?
Jde o vysoce individuální záležitost. Každý genetický polymorfismus ovlivňuje fungování našeho těla trochu jiným způsobem. U některých lidí může například pomoci pravidelný pohyb – třeba běhání, které napomáhá normalizovat pocit hladu a tím podpořit zdravou regulaci tělesné hmotnosti. U jiných genetických variant ale samotný pohyb nestačí. V těchto případech je důležité zaměřit se například na stravu s nižším obsahem cukru, která pomáhá lépe regulovat hladinu inzulínu a zmírnit inzulínovou rezistenci – což opět vede k úpravě pocitu hladu.
Genetické testy nám pomáhají přizpůsobit životní styl na míru naší DNA
Právě proto je klíčové znát, jaký konkrétní mechanismus u vás převažuje. Pouze tak lze zvolit strategii, která bude skutečně fungovat – ať už jde o stravu, pohyb nebo jejich kombinaci přizpůsobenou vašemu genetickému nastavení.
Jak je to se suplementy - má tedy smysl je užívat, když jsme každý jiný?
Ano, má to smysl, ale je důležité vědět, co vaše tělo opravdu potřebuje. Obecně platí, že například vitamin D by měl užívat téměř každý, protože většina lidí netráví dostatek času na slunci a používá opalovací krémy, které snižují schopnost těla vitamin D vytvářet. DNA testování vám však může pomoci určit, jaké konkrétní vitamíny nebo minerály vaše tělo skutečně postrádá. Díky výsledkům testu nebudete zbytečně utrácet za suplementy, které vaše tělo nepotřebuje nebo jen vyloučí. Naopak můžete přesně cílit na látky, které hůře trávíte nebo vstřebáváte, a přizpůsobit tak suplementaci svým potřebám. Navíc DNA testy mohou odhalit i genetické predispozice k určitým potížím, například k atopickému ekzému. Na základě toho lze zvolit vhodné doplňky stravy, které přímo odpovídají vašim genetickým potřebám, a tím efektivněji podpořit vaše zdraví.
Má DNA testování spojitost i s duševním zdravím? Je možné prostřednictvím testů odhalit predispozice ke stresu či úzkostem?
Toto odvětví se nyní velmi rozvíjí. Už existují DNA testy, které dokáží odhalit polymorfismy spojené s vůdčími schopnostmi i predispozicemi k úzkostným či depresivním stavům. Ale důležité je zmínit i testování mikrobiomu . Vedle DNA testování, které je základem našeho těla a je neměnné, máme v těle druhý organismus - náš mikrobiom, který je klíčový právě pro psychické zdraví.
Předpokládám, že jde o střevní mikrobiom. Proč ale právě ten?
Ano, střeva jsou skutečně klíčem k naší hlavě. Mezi střevy a mozkem existuje přímé spojení – tzv. osa střevo–mozek, která funguje mimo jiné přes bloudivý nerv. Pokud je střevní mikrobiota v nerovnováze, může dojít ke snížené produkci serotoninu a dalších neurotransmiterů, což se může negativně projevit na naší psychice – například zvýšenou únavou, úzkostí nebo zhoršenou náladou. Naopak vyvážený a pestrý mikrobiom podporuje tvorbu těchto látek, přispívá k lepší psychické pohodě a může mít pozitivní vliv i na odolnost vůči stresu.
Střeva jsou klíčem k naší hlavě – péče o mikrobiom je zásadní i pro duševní zdraví.
Zajímavostí je, že až 90 % serotoninu a přibližně 50 % dopaminu – tedy klíčových látek pro naši náladu a motivaci – vzniká právě ve střevech. Proto je péče o střevní mikrobiom zásadní nejen pro naše trávení, ale i pro duševní zdraví a celkovou životní pohodu.
Ale většina z nás ví, co je správné, jenže to nedělá …
Všichni víme, že nemáme usínat s mobilem u obličeje, že bychom měli omezit čas u obrazovek, nejíst smažené jídlo. Ale dnešní doba je rychlá a tlačí nás určitým směrem. Proto mohou být preventivní testy motivací ke změně. Když například zjistíte, že máte genetickou predispozici k makulární degeneraci, která je ovlivněna modrým světlem, může to být konečně ta motivace něco změnit. A takových příkladů může být více.
Jaký je rozdíl mezi různými typy genetických testů?
Je potřeba rozdělit genetické testy na dvě kategorie - medicínské a lifestylové. Lifestylové genetické testy se zaměřují na jemnější odchylky v naší DNA, které ovlivňují, jak naše tělo reaguje na stravu, pohyb, stres nebo spánek. Neodhalují přímo rizika závažných onemocnění, ale pomáhají pochopit, jak se svým tělem pracovat, abychom jim mohli včas předcházet. Jsou tedy nástrojem prevence a optimalizace životního stylu.
Medicínské genetické testy naproti tomu cílí na tzv. kauzální mutace – tedy genetické změny, které přímo vedou k rozvoji závažných onemocnění, jako jsou například některé formy rakoviny, dědičné poruchy metabolismu nebo neurodegenerativní onemocnění.
Genetika nám prozradí, co je pro nás nejlepší, místo univerzálních rad.
Je velmi důležité mezi těmito dvěma typy testů udělat jasnou hranici, protože každý z nich má jiný účel a také jiné klinické důsledky. U závažných genetických predispozic často nejde jen o úpravu životního stylu – v těchto případech už vstupuje do hry lékař, genetické poradenství a případná medicínská intervence.
Jak moc výsledky DNA testu ovlivňuje prostředí, ve kterém žijeme? Třeba rodina nebo práce.
Samotné výsledky genetického testu náš životní styl neovlivňují – naše DNA je totiž neměnná. Proto mluvíme o lifestylovém genetickém testu: test vám ukáže, jaké genetické predispozice máte, ale doporučení, která z něj vychází, se zaměřují právě na epigenetiku. Cílem je pomoci ovlivnit to, jakým způsobem se vaše geny budou projevovat – tedy zda se jejich potenciálně negativní účinky skutečně projeví, nebo zda zůstanou „vypnuté“.
To vše je úzce spojeno s vaším životním stylem – tedy stravou, pohybem, spánkem, stresem i prostředím, ve kterém žijete. Právě tyto faktory ovlivňují epigenetické mechanismy, které následně regulují aktivitu genů – obrazně řečeno rozhodují o tom, které geny se zapnou a které zůstanou potlačené.
Buďme trochu konkrétnější. Co mi může prozradit test o mém metabolismu?
DNA test může odhalit, jak naše tělo zpracovává různé živiny, jak reaguje na pohyb, nebo třeba jak metabolizuje kofein. Někdo může pít kávu před spaním a nemá to na něj vliv, zatímco jiný člověk nesmí vypít kávu odpoledne, pokud chce v noci spát. Tyto rozdíly jsou dané právě našimi geny.
Jak je to se sportem a pohybovou aktivitou? Že je zdravý, to všichni víme. Ale jak mi může DNA test ukázat, že bych se měl více hýbat?
Genetický test může ukázat, že pohyb není jen „zdravý“, ale nezbytný nástroj k udržení rovnováhy v těle, a to třeba i v regulaci hladu. Například, některé genetické varianty totiž ovlivňují hormony, které řídí pocit sytosti a hladu – například leptin nebo ghrelin. Pokud máme predispozici k jejich narušené funkci, můžeme častěji pociťovat hlad nebo mít tendenci se přejídat. Právě v těchto případech pomáhá fyzická aktivita – sport zlepšuje citlivost těla na tyto signály a pomáhá je „vracet do rovnováhy“. Takže pokud test ukáže, že se tvé tělo s regulací hladu samo nevyrovná ideálně, pohyb není jen doporučením – ale účinným nástrojem, jak genetickou predispozici vyvážit. A takovýchto příkladů je mnoho.
Jak je to s různými ‚neřestmi‘, jako je káva nebo cukr?
U takzvaných „neřestí“, jako je káva nebo cukr, hraje genetika překvapivě významnou roli. Například metabolismus kofeinu je geneticky podmíněný – někteří lidé ho odbourávají velmi rychle a káva na ně nemá téměř žádný vliv, ani pokud si ji dají večer. Jiní však kofein zpracovávají pomaleji a jeho účinky mohou přetrvávat i několik hodin, což se může negativně projevit na kvalitě spánku.
Genetika nám ukáže, jak přizpůsobit životní styl našim predispozicím.
Podobně je to i s cukrem. Regulace hladiny krevního cukru je silně ovlivněna genetickými faktory, stejně jako produkce hormonů leptinu a ghrelinu, které řídí pocit hladu a sytosti. U některých jedinců může genetická výbava vést k větší náchylnosti k výkyvům hladiny cukru v krvi, zvýšené chuti na sladké nebo k horší schopnosti vnímat sytost.
Můžete to vysvětlit konkrétněji?
Leptin a ghrelin jsou hormony, které hrají klíčovou roli v regulaci hladu a sytosti. Leptin vysílá mozku signál, že je tělo nasycené, zatímco ghrelin informuje, že je čas se najíst. Pokud jsou ve funkci těchto hormonů geneticky podmíněné odchylky, může to ovlivnit, jak silně nebo často člověk pociťuje hlad, případně jak efektivně vnímá sytost. Tento genetický vliv může být jedním z důvodů, proč někteří lidé snadněji přibírají na váze, mají větší chuť k jídlu nebo se hůře kontrolují při jídle.
Neměla byste návod, jak bojovat proti chutím na sladké?
Chuť na sladké je přirozená reakce těla, které si při pocitu hladu žádá rychlý přísun energie – a právě sladké nebo tučné potraviny tuto potřebu rychle uspokojí. I tato tendence je částečně geneticky podmíněná, nicméně existují strategie, jak s ní pracovat. Výzkumy ukazují, že například krátká fyzická aktivita – jako 15 minut svižné chůze – může výrazně pomoci překonat akutní chuť na sladké, protože ovlivňuje hladinu hormonů a neurotransmiterů, které řídí naši chuť k jídlu. Důležité je najít si přístup, který vyhovuje konkrétním genetickým predispozicím i životnímu stylu.
Myslíte si, že DNA testy budou jednou součástí třeba preventivní zdravotní prohlídky?
Ano, genetické testování má podle mého názoru velkou budoucnost. Už dnes vidíme, jak může významně přispět k rozvoji personalizované medicíny, podpoře zdravého životního stylu i prevenci řady onemocnění. S pokračujícím technologickým pokrokem budou DNA testy čím dál dostupnější, rychlejší a přesnější, což výrazně usnadní jejich začlenění do běžné zdravotní péče. Je velmi pravděpodobné, že se v budoucnu stanou přirozenou součástí preventivních prohlídek – stejně jako dnes měření krevního tlaku nebo hladiny cholesterolu.
RNDr. Martina Borčinová, Ph.D., je uznávaná mikrobioložka a genetička s bohatými zkušenostmi v oblasti molekulární biologie. Vystudovala mikrobiologii na Univerzitě Karlově, kde získala i titul Ph.D. během specializace na molekulární biotechnologie a mikrobiologii. Ve své profesní kariéře absolvovala prestižní zahraniční stáže na univerzitách v Rakousku, Švýcarsku a Indii. Věnuje se výzkumu genetických aspektů lidského zdraví a výživy, přičemž své jméno spojila s mnoha odbornými publikacemi. Od roku 2019 působí jako součást projektu Chromozoom, kde přispívá svým odborným know-how k rozvoji inovativních biotechnologických produktů, jako jsou DNA testy, analýza střevního mikrobiomu a doplňky stravy na míru https://chromozoom.cz |
