Nikdy bych si totiž nemyslel, že to řeknu, ale v přímém přenosu jsme již deset let svědky zvůle státních zástupců, policistů, soudců, advokátů a jejich kamarádů napříč tímto průmyslem, ve kterém se točí neuvěřitelné peníze. A bohužel, dojít může na každého z vás. Nejsem totiž jediný, kdo se může vmžiku ocitnout v chapadlech „justiční mafie“.
Podle Pavla Buráně celý příběh začal 7. října 2014. „Zastavili mě muži v policejních uniformách. Zpočátku jsem netušil, že to nejsou praví policisté. Vytáhli mě z auta, mířili na mě pistolí,“ vzpomíná na chvíle, kdy byl násilím drsně unesen do domu svého bývalého společníka. Tam, jak tvrdí, ho donutili podepsat likvidační dokumenty, které ho měly připravit o majetek a zadlužit.
„Podepsal jsem s pistolí u hlavy a injekční stříkačkou u krku. Vyhrožovali mi, že pokud nepodepíšu, zabijí mě i mé děti. Co by v takové situaci udělal jiný?“ ptá se Buráň. Dokumenty, které tehdy podepsal, měly podle něj jediný cíl – ekonomicky ho zničit a umožnit bývalému společníkovi se obohatit o stovky milionů korun. Šlo totiž o jejich spor o to, kdo ovládne v té době velmi úspěšnou loterijní firmu, která patřila k největším v zemi.
Jak tvrdí Pavel Buráň, celý únos byl navíc dlouho a velmi podrobně připravován. „Svědčí o tom řada důkazů, které měla jak policie, tak soudy k dispozici. Vždyť odposlechy jsou víc než výmluvné a dokazují mimo jiné i to, jak se organizátoři domlouvají na tom, co a jak řeknou policii. A nejen to. Z odposlechů je zřejmé, že měli velmi dobré konexe mezi policisty a že předem plánovali, že celý případ musí skončit u Vrchního soudu v Olomouci, kde to ‚zařídí‘,“ komentuje obsah soudního spisu podnikatel Buráň s tím, že právě v Olomouci měli zařídit také jeho následné trestní stíhání
„Zadání bylo, aby kauza byla větší než 150 milionů korun, aby ji dostal ten správný útvar. Dnes vím, že to měla být olomoucká NCOZ. Já tomu nepřikládal žádnou váhu, ale to byla chyba. Vše se do puntíku splnilo,“ vzpomíná podnikatel.
Prvoinstanční nalézací soud Buráňově verzi uvěřil a na základě mnoha důkazů, které shromáždili policejní vyšetřovatelé, dvakrát za sebou uznal jeho bývalého společníka a další obžalované vinnými a odsoudil je k vysokým trestům. „Cítil jsem tehdy zadostiučinění. Věřil jsem, že pravda zvítězila,“ říká Buráň.
Vinen! Vinen! Nevinen!?
Jenže pak přišel nečekaný obrat. „Dne 7. prosince 2021 si pro mě domů, kde jsem měl ženu a malé dítě, došla zásahová jednotka vyzbrojená samopaly a beranidlem. Spolu s policisty z olomoucké NCOZ mě zatkli a obvinili z kauzy se škodou 160 milionů korun. Zároveň Vrchní soud v Olomouci do týdne poslal usnesení, ve kterém původní rozsudky ve věci mého únosu nečekaně zrušil a nakonec dokonce ‚nařídil‘ mé únosce zprostit viny,“ vzpomíná Buráň.
A to se i stalo a všichni obžalovaní byli nakonec pravomocně zproštěni viny. „Je to neuvěřitelný paradox. Krajský soud popsal na sto stranách, jak mě unesli, jak mě bili, jak mě donutili podepsat likvidační dokumenty. A pak? Na posledních dvou stranách soudce otočil a napsal, že musí poslechnout Vrchní soud v Olomouci, a tak organizátora mého únosu zprostil viny,“ popisuje Buráň s hořkostí.
„To, že soudce krajského soudu dodal, že zprošťuje jen z vůle vrchního soudu, a že s tím, jak senát Vrchního soudu v Olomouci kauzu mého únosu hodnotil, nesouhlasí, je mi platné jako mrtvému spacák. Na jednu stranu byl soudce krajského soudu odvážný, ale podle mého málo,“ dodal Buráň.
Vrchní soud ani nevyslechl svědky. Jen přehodnotil důkazy
Podle Pavla Buráně je na celém případu nejvíc šokující, že Vrchní soud v Olomouci vůbec sám neprováděl důkazy. „Když nemáte žádné přímé důkazy, tak si je prostě vyložíte jinak. Vrchní soud nepředvolal svědky, ani neprovedl důkazy. Dokonce i odmítl důkazy, které jsem mu předkládal já, s odůvodněním, že dokazování není bezbřehé. Stejně tak soud odmítl, abych mohl před soudem vypovídat,“ zlobí se Buráň.
„Soudci jen rozhodli, že ty stávající důkazy nejsou dostatečné, nebo si je dokonce vyložili jinak než nalézací soud. A co je největší paradox – de facto ve svém usnesení nařídili krajskému soudu, jak má ve věci rozhodnout, což je samo o sobě nezákonný a protiústavní postup, který krajský soud respektovat nemusel,“ tvrdí Buráň. „Přeji si, ať na mě páni soudci z Olomouce podají třeba žalobu. Ale to oni nikdy neudělají. Nechtějí se v celém případu hrabat a potřebují ho uzavřít a zapomenout,“ je přesvědčený Pavel Buráň, podle kterého nemůže Vrchní soud hodnotit důkazy, aniž by je sám provedl.
„Soudci by si museli poslechnout to, co jsem říkal já, co říkali svědci. Ale to neudělali. Prostě se rozhodli, že to zhodnotí důkazy po svém – a hotovo,“ dodává. „Ta kauza je jasná a důkazně silná. Všechny argumenty obhajoby bych vysvětlil za hodinu. Jenže jejich snaha byla udělat to tak, abych držel ústa. Zarážející je, jak se k případu stavěl státní zástupce, který měl stát na mé straně. Nenavrhl vůbec nic a později ten nezákonný postup senátu Vrchního soudu v Olomouci dokonce obhajoval,“ dodal podnikatel.
Buráň upozorňuje, že v jiných případech odvolací soudy postupují opačně. Například v mediálně známé kauze „Slopné“ odmítl odvolací soud obnovu řízení s mladíky odsouzenými za vraždu seniora právě s odkazem na judikaturu, že nemůže přehodnocovat důkazy, které hodnotil prvoinstanční soud. „Buď je to jasný důkaz toho, že v mém případě soudy rozhodly nezákonně, nebo není v České republice zajištěno stejné právo na spravedlnost,“ říká Buráň ostře.
Univerzální svědek a „justiční mafie“
Vyšetřování proti Pavlu Buráňovi ale pokračuje už čtvrtým rokem a, jak sám tvrdí, „justice“ proti němu používá tzv. „univerzální svědky“. „Vždycky se takový ochotný svědek najde. Věznice jsou jich plné. Stačí slíbit, že dostanou nižší trest nebo nějakou výhodu, a už svědčí. Policisté a státní zástupci to vědí a rádi toho využívají. Stejně jako ‚levých‘ úředních záznamů.. Když jsem četl některé z žádostí o moje šmírování nebo odposlechy, tak jsem se hrozně divil. Ale soudci to přebírají. Jsem nepřetržitě odposloucháván a sledován, a to již od roku 2018. Přijde vám to normální?“ kritizuje Buráň, který tvrdí, že nikdy neměl problém se zákonem.
„Ale abych byl spravedlivý, tak tohle je olomoucký problém. V Praze se tahle praxe v takovém měřítku neprovozuje, aspoň co se týče těch levých svědků,“ dodává Buráň.
Tvrdí, že tato praxe je nebezpečná a v jiných zemích, například na Slovensku, je dokonce trestná. „Tam za to zavírají policisty i svědky, co se toho účastní. Tady u nás to pořád funguje,“ upozorňuje s tím, že právě díky svědectví univerzálního svědka, které se podle Buráně hodilo a vzniklo na základě trestního oznámení jeho bývalého společníka, jej policie začala stíhat za údajné machinace s penězi, které loterijní firmy v minulosti ze zákona odváděly na dobročinné účely.
„Je to záměrný teátr, který mě má dostat do psychického tlaku, abych nebyl schopný čelit definitivní snaze olomoucké justice osvobodit mé únosce, ale také aby znevěrohodnili moji pověst. Jak jinak si vysvětlit ten časový souběh? Několik let staré trestní oznámení, které policie opakovaně odložila, navíc podané stejným člověkem, který mě nechal unést. To vše za využití služeb nájemních svědků, lidí, kteří vždy mají problém se zákonem,“ kroutí hlavou Pavel Buráň.
„Tady se nevládne, tady se řídí zájmy“
Pavel Buráň už dnes nehovoří jen o svém případu. Tvrdí, že jeho kauza je ukázkou systémového selhání, které prorůstá celou státní mocí. „Tady se nevládne, tady se řídí zájmy. A justice? Ta patří těm, kdo ji potřebují k ochraně svých kámošů. To nejsou soudci, to jsou různí trafikanti a lokajové,“ říká bez okolků.
I přes roky soudních tahanic, neustálého zpochybňování a útoků na svou osobu se Buráň nevzdává. „Já tohle nenechám být. Budu bojovat, dokud to půjde. Nikoliv jen za sebe, ale za všechny, kterým se může stát úplně to stejné. A dnes vím, že takových případů je mnohem víc. Jen jejich aktéři mlčí, nebo se na rozdíl ode mě bojí mluvit nahlas. Ale chci věřit tomu, že se nám podaří strhnout lavinu, která odkryje tyto darebné praktiky v české justici,“ říká Buráň.
Zároveň apeluje na změnu systému. „Soudci a státní zástupci nesmí být nedotknutelní. Musí být odvolatelní a postižitelní. Jinak se to nikdy nezmění. Politici by měli vytáhnout hlavu z písku a jednou provždy říct dost a změnit příslušné zákony. Pokud to neudělají, tak už teď jsou oni sami obětí této justiční chobotnice, která se dřív nebo později může obrátit také proti nim. Většina soudců, policistů i státních zástupců je férová. Kazí jim to pár jedinců, jenže ti lidé sedí moc vysoko a cítí se neohroženě,“ uzavírá podnikatel.
Přestože soudy již pravomocně rozhodly o nevině toho, koho Pavel Buráň označuje za svého únosce, nehodlá se dnes majitel největšího prodejce aut na Moravě vzdát a připravuje další kroky k tomu, aby prokázal, že má pravdu a domohl se spravedlnosti.
Příběh Pavla Buráně je tak víc než jen příběh o únosu a soudních sporech. Je to zrcadlo toho, jak snadno může v české justici zvítězit zvůle nad spravedlností. A také varování pro každého, kdo věří, že ho podobná „justiční hra“ nikdy nemůže semlít.
Autor: Pavel Buráň
