Ve vašem studiu projektujete nejen rozsáhlé urbanistické komplexy a veřejná prostranství, ale také firemní sídla nebo rodinné domy. Davide, stavíte raději velké nebo malé domy?
Velikost projektu nikdy neřeším, klidně budu pracovat na malé chajdě v horách, ale musí mě to bavit. To se, myslím, velmi odráží v každém mém návrhu. Do každého domu dám kus sebe.
Co to přesněji znamená?
Vidím každou stavbu jako kulisy, představuji si, jaké příběhy se v nich budou odehrávat. Budou tu lidé šťastní a spokojení? Snažím se těm budoucím příběhům vyjít vstříc a navrhnout prostor tak, aby byl maximálně funkční.
Působí to na mě, že vztah architekta a klienta musí být poměrně osobní.
Určitě, z mých klientů se často stávají kamarádi. Oni už, když se rozhodují, vědí, jakým způsobem pracuji a co mohou čekat. Je zajímavé, že si většinou k sobě, co se rodinných domů týká, přitahuji klienty, se kterými jsme na stejné vlně. Za to jsem vážně vděčný.
Jak vlastně začíná vaše spolupráce na stavbě domu?
Nejraději jsem, když mi lidé dají volnou ruku. Když nemusím vysvětlovat, co kam dám a proč. Nejsem sochař ani inženýr, jsem něco mezitím. Vždycky hodně poslouchám a ptám se, než se pustím do návrhu domu. Řeším především, kdo v tom domě bude žít, jak se tam bude žít a co se tam bude dělat. Taky se těch lidí ptám, kde se vidí za 5, 10 let. A kde vidí za ty roky sebe. A to vše při projektování zohledním.
Takže dům navrhnete a co se děje dál?
V ideálním případě přecházíme k realizaci. Klient už v tu chvíli ví, jaký si připravit rozpočet a v jakých fázích bude stavba probíhat. V rámci našeho studia mu pomůžeme s vyřízením všech potřebných povolení a jiných dokumentů. Zkrátka aby toho musel řešit co nejméně. Zároveň mám ve svém dodavatelském týmu skvělé stavaře a řemeslníky, takže stavba probíhá prakticky na klíč.
A co stavební dozor?
Ten v tom je samozřejmě taky. Navíc pak ještě probíhá i průběžný autorský dohled, kdy autor projektu, buď já, nebo někdo z mých kolegů architektů, dojíždí na stavbu a porovnává plány s aktuálním stavem stavby. Některé věci totiž neodladíte dřív, než to vidíte v reálném prostředí stavby.
Plány a studie přece musí být dokonale přesné, ne? Jak tomu tedy mám rozumět?
Jednoduše. Zrovna teď stavíme opravdu skvělý dům u Pardubic. Když jsem tam v prvních fázích stavby prováděl jednu z pravidelných autorských kontrol, rozhodli jsme se s majitelem domu mimojiné pro posunutí okna. Ve studii máme místnost, která je umístěna zhruba 3 metry nad zemí, což se docela složitě odhaduje. Teprve v rozestavěné místnosti jsem přesně viděl, kam se z okna dívám: na krásnou řeku a k tomu na škaredou střechu souseda. Kdybych tam nejel, ta střecha by štvala klienta při každém pohledu z okna. Takhle jsme v plánu upravili umístění okna a ve výhledu zůstala jen řeka.
Tohle je důvod, proč si vzít ke stavbě domu k ruce architekta. Napadají vás i nějaké další?
Já bych bez architekta nestavěl. Architekt pomůže i s věcmi, které vás na začátku vůbec nenapadnou. Třeba s administrativou. My za sebou máme leta zkušeností, takže známe všechny předpisy i požadavky a seženeme potřebná povolení. Při výběru materiálů vybíráme nejen podle ceny a vzhledu, ale taky podle jejich odolnosti i energetické účinnosti. Já osobně třeba miluju využívání udržitelných materiálů. Nemám problém zajet na bouračku pro super pálené cihly nebo třeba obložit fasádu paletami.
Když už jsme u těch materiálů a vzhledu, existuje nějaký prvek, který je pro domy od Kotka charakteristický?
Zrovna nedávno jsme to řešili a myslím si, že je to kulaté okno a pak taky rád používám visuté konzole. Mám rád, když prostor překvapuje, není symetrický a hutně se přelévá a doplňuje v materiálech, zvucích i barvách. Dřív jsem stavěl i tmavé domy, ale postupně zjišťuji, že v létě nejsou v ulicích moc praktické, takže teď mám spíše bílé období.
