Ve snaze to napravit předloží Evropská komise v červnu strategii EU pro odolnost vodních zdrojů, píše server POLITICO. Tento text je součástí zvláštní zprávy o hrozící vodní krizi v Evropě.
V některých částech malebného jihoitalského regionu Basilicata se až 70 procent pitné vody nikdy nedostane do kohoutku. Navzdory tomu, že tato oblast, která se nachází v oblouku italské boty, má ve svém erbu zvlněné modré linie představující čtyři hlavní řeky. Díky nim je region technicky bohatý na vodu. Mnoho obyvatel je již desítky let závislých na místní přehradě Camastra.
Pak přišlo loňské léto.
Basilicata vstoupila do období nezvykle velkého sucha, které vyčerpalo přehradu, připravilo 29 obcí o pravidelný přísun vody, postihlo desítky tisíc lidí a přimělo italskou vládu vyhlásit od podzimu 2024 do ledna letošního roku stav nouze. Toto fiasko vrhlo světlo na dlouhodobý problém, s nímž se region potýká, a krizi ještě prohloubilo: v Basilicatě protékají potrubí po kýblech.
Podle italského Národního statistického ústavu ztrácí region více než dvě třetiny vody kvůli zchátralé vodovodní síti – v hlavním městě Potenza se ztráty vyšplhaly až na 70 procent.
Region se „vrací do středověku kvůli vodní krizi, která není pouze a výhradně důsledkem extrémních veder a sucha, ale především dlouholetého nečinného přístupu správních orgánů k síti děravých vodovodů a systémovému řízení tvořenému záplatami, a nikoli strukturálními zásahy,“ uvedl uprostřed krize Carmine Vaccaro, tajemník italského svazu důchodců.
Basilicata je extrémním příkladem celoevropského problému. Desetiletí nedostatečných investic do vodohospodářské infrastruktury a špatné hospodaření s řekami a vodonosnými vrstvami zhoršují rostoucí nedostatek vody, kterému čelí mnoho regionů.
„[Vodní] infrastruktura Basilicaty – stejně jako zbytku jižní Itálie – pochází ze 40. a 50. let 20. století,“ řekla pro POLITICO Vera Corbelliová, generální tajemnice Správy povodí jižní Apeninské oblasti. „Dnes je tato infrastruktura na hranici své životnosti a v některých případech ji překročila. Z toho vyplývá, že pouhá výměna stávající sítě není v mnoha ohledech životaschopná, zejména z finančního hlediska.“
Vzhledem k tomu, že klimatické změny přinášejí vlny veder, sucha a náhlé přívalové deště, je velká část evropské vodohospodářské infrastruktury – stále více nevhodná i pro běžné podmínky – nebezpečně nepřipravená na nadcházející bouři.
Ve snaze to napravit předloží Evropská komise v červnu strategii EU pro odolnost vodních zdrojů.
V zájmu ochrany veřejných zdrojů vody v bloku je třeba „zaměřit se na boj proti únikům a nežádoucím ztrátám, a to s podporou digitálních nástrojů,“ píše se v návrhu, který unikl do médií a který získal server POLITICO.
Kritici však tvrdí, že připravovaná strategie je příliš zúžená. Děravé potrubí je jen jedním z dílků mnohem větší skládačky, tvrdí ekologické skupiny a vědci, kteří chtějí, aby EU směřovala více peněz do přírodních řešení.
Zavolejte instalatéra
V Itálii je děravé potrubí národním bolavým místem. Zpráva sdružení spotřebitelů Federconsumatori z roku 2024 varuje, že italská vodohospodářská infrastruktura prochází „významným procesem stárnutí a zhoršování stavu“, zejména v městských centrech.
Podle Federconsumatori bylo více než 60 procent potrubí v zemi položeno před více než 30 lety, zatímco 25 procent je starších než 50 let. Podle zprávy italského Národního statistického institutu z roku 2024 ztratily městské vodovodní sítě v zemi v roce 2022 něco přes 42 procent pitné vody.
„Tyto úniky jsou významné,“ připomněl Mauro Grassi, ekonom, který se zabýval problematikou nedostatku vody pro předchozí italské vlády. „Ztráty jsou velmi, velmi vysoké.“
Itálie vyčleňuje 1,9 miliardy eur z fondů EU na snížení ztrát vody v rámci Plánu obnovy a odolnosti bloku v hodnotě 194 miliard eur. Grassi chce, aby vláda investovala více peněz do obnovy a údržby vodovodních sítí.
Vera Corbelliová ze správy povodí zdůraznila, že veškeré investice do vodovodní sítě Basilicaty „musí být cílené“ s využitím „nových technologií pro monitorování a ... identifikaci nejzranitelnějších částí sítě“. Prosté vytrhání všech potrubí by bylo příliš nákladné a rušivé.
A Itálie není jediným členem EU, který má problémy s vodovody.
Ačkoli neexistuje žádná oficiální evropská metodika měření úniků, lobby EU pro vodohospodářské služby EurEau sestavila žebříček zemí EU na základě všech „distribučních ztrát“, které – kromě úniků – zahrnují i takové věci, jako je čištění ulic a hašení požárů.
Nejvyšší ztráty v bloku vykazuje Bulharsko, a to více než 60 procent. Podle posledních národních údajů zveřejněných v loňském roce ztrácí desáté největší město Šumen až 84 procent vody. Ministr veřejných prací Ivan Ivanov prohlásil, že řešení problémů s vodou v Bulharsku je „hlavním úkolem“ vlády.
Další v pořadí je Irsko s podílem úbytku vody o něco vyšším než 50 procent, ačkoli Irish Water tvrdí, že pouze 37 procent je způsobeno úniky a že jsou „na dobré cestě“ dosáhnout 25 procent do roku 2030.
„Je to velmi pomalé, protože ... naše vodohospodářská infrastruktura se nachází pod našimi městy, a tak snaha [o] řízení a opravu úniků velmi narušuje každodenní podnikání a provoz,“ připustila Triona McGrathová, vedoucí výzkumu a politiky v irské organizaci The Water Forum.
Na třetím místě je Rumunsko, kde míra ztrát vody činí něco málo přes 40 procent.
Dědictví z minulosti
Zatímco některé regiony nechávají pitnou vodu unikat, severní země jako Belgie zjišťují, co se stane, když se země desítky let snaží odvádět dešťovou vodu co nejrychleji do moře.
Deštivé Belgii hrozí podle Institutu světových zdrojů „extrémně vysoká úroveň vodního stresu“ – je na 18. místě na světě, hned za San Marinem a před Řeckem.
To je způsobeno několika faktory. Podle Liz Saccocciaové z World Resources Institute je země závislá na dešťových srážkách, které doplňují její zásoby vody, a poptávka průmyslu po vodě je vysoká.
Kromě toho většina dešťové vody v Belgii odtéká přímo do kanalizace a mizí v moři – záměrně.
Před půl stoletím Belgie „neměla problémy s příliš malým množstvím vody – měli jsme pouze problémy s příliš velkým množstvím vody,“ vysvětlil Erik Grietens, politický pracovník belgické nevládní organizace pro životní prostředí Bond Beter Leefmilieu. „Výsledkem je, že po 30, 40 let bylo jedinou politikou odvést vodu co nejrychleji do moře.“
Například přirozené zákruty západoflanderského potoka Gaverbeek byly kvůli obavám ze záplav narovnány a voda byla odvedena přímo do moře. Podobné příklady jsou v Německu a Nizozemsku.
V současné době, kdy jsou období sucha stále delší a nepředvídatelnější, se však i ve Vlámsku stává prioritou nedostatek vody, který zhoršuje vysoká hustota obyvatelstva a rozsáhlé městské dláždění, jež brání vsakování vody do půdy a doplňování jejích zásob.
„Proto jsme v těchto žebříčcích [globálního hodnocení vodního stresu] tak vysoko,“ podtrhl Grietens. „V podstatě musíme zcela změnit politiku posledních 30 let.“
Provincie Západní Flandry začala obnovovat přirozený tok řeky Gaverbeek, aby byla odolnější vůči dlouhým obdobím sucha. Provincie také odstraňuje 5000 metrů čtverečních deseticentimetrové betonové dlažby, která potok dláždí, a umožňuje tak vodě znovu pronikat do půdy.
To je součástí vlámské Modré dohody – „nového přístupu k hospodaření s vodou“, který se vyznačuje zadržováním vody na místě, kde je to možné, s využitím účelových finančních prostředků.
Přestože nová regionální vláda chce snížit financování projektu, Grietens doufá, že se do něj vloží EU a přispěje. „Byla by to velká pomoc.“
Ať prší
Ke změně priorit došlo také na úrovni EU.
Středopravicová Evropská lidová strana požadovala, aby byly z pozičního dokumentu Evropského parlamentu o odolnosti vůči vodě odstraněny všechny zmínky o evropské zelené dohodě, zatímco Evropská komise se snaží ekologická pravidla omezit a upřednostňuje otázky jako obrana a obchod před životním prostředím a připraveností na změnu klimatu.
To otevírá otázku za miliardu eur: Kolik peněz je EU ochotna dát na odolnost vůči vodě?
Organizace Water Europe požaduje v příštích šesti letech investice do vodních zdrojů ve výši 255 miliard eur, aby „ochránila evropské hospodářství a zajistila udržitelnost životního prostředí“.
Ve své uniklé strategii pro vodu komise uvádí, že na provádění stávajících právních předpisů EU v oblasti vody chybí 23 miliard eur ročně – aniž by se EU zavázala k novým finančním prostředkům. Příští dlouhodobý rozpočet EU na období 2028-2034 „by mohl být příležitostí k další podpoře odolnosti vodních zdrojů,“ píše se v něm.
Evropská investiční banka (EIB) mezitím zahájí nový „program EU pro vodu“, jehož cílem je zvýšit investice do vodohospodářského odvětví, včetně řešení založených na přírodě. V návrhu dokumentu je prozatím cílová částka výdajů ponechána nevyplněná.
Dostupné finanční prostředky EU „by měly být rychle využity na investice zaměřené na snížení úniků pomocí digitálních nástrojů, inteligentního měření a technologií zvyšujících efektivitu využívání vody,“ píše komise.
Vzhledem k tomu, že se o finanční prostředky EU uchází několik investičních priorit, obává se středopravicová poslankyně Evropského parlamentu Hildegard Benteleová, že by odolnost vůči vodě mohla být vytlačena.
„Existuje tolik investičních potřeb, takže musíme stanovit priority... Voda musí být považována za větší investiční prioritu - stejně důležitou jako energie,“ řekla Benteleová, předsedkyně parlamentní skupiny pro vodu, když v květnu hovořila na akci věnované odolnosti vůči vodě.
Maltský socialistický a demokratický poslanec Thomas Bajada, který pro zákonodárný sbor vypracoval zprávu o odolnosti vůči vodě, prosazuje, aby v příštím dlouhodobém rozpočtu EU byla „vyhrazena finanční položka“.
Codruţa Savuová, politická pracovnice Světového fondu na ochranu přírody pro odolnost vůči vodě a přizpůsobení se změně klimatu, se však obává, že i když budou zajištěny dodatečné investice do vodních zdrojů, řešení založená na přírodě mohou být upozaděna. V návrhu strategie komise podle ní chybí naléhavá formulace, která by naznačovala, že je třeba věnovat se investicím.
„Současný příběh o efektivním využívání vody je úzce zaměřen na potrubí, datová centra a konkurenceschopnost, ale ignoruje ekosystémy, které vodu skutečně zadržují,“ dodala.
„Pokud budeme vodu nadále považovat pouze za zdroj, který je třeba optimalizovat, zcela nám unikne smysl odolnosti.“
A zatímco se Basilicata snaží chránit před dalšími vodními krizemi tím, že zlepšuje šedou infrastrukturu a opravuje vodovodní síť, Corbelliová ze správy povodí prosazuje změny i v širším měřítku. To, co region potřebuje, je vybudovat „vztah zaměřený na optimalizaci hospodaření s vodou“, řekla. „Změna paradigmatu v našem vztahu k tomuto zdroji je ... zásadní.“
Autor: Igor Záruba
