Alkohol nepozná sklenici, pozná jen množství
Ve společnosti je hluboko zakořeněná představa, že pivo a víno jsou „lehčí“ a „nevinnější“ volba, zatímco panák destilátu má pověst nápoje, který je výrazně silnější. Tenhle obraz stojí hlavně na zvyku a emocích, ne na faktech. Ve všech alkoholických nápojích jde o stejný etanol, rozdíl je jen v jeho koncentraci. Pivo má běžně kolem 4,5 %, víno okolo 12 % a lihovina zhruba 40 %.
Tomu odpovídají i obvyklé porce. Piva si dáme půllitr, vína dvě deci a lihoviny velký panák, tedy 40 mililitrů. Když se přepočítá obsah alkoholu, realita vypadá jinak, než si většina lidí myslí. Půllitr desítky obsahuje přibližně 16 gramů čistého alkoholu, dvoudecová sklenka vína zhruba 19 gramů a panák vodky o objemu 4 cl asi 13 gramů etanolu. Nejvíce alkoholu je tedy v typické porci vína, na druhém místě je půllitr piva a až třetí je panák lihoviny
V praxi to znamená, že jedno pivo nebo větší sklenka vína mohou představovat podobnou, nebo dokonce vyšší dávku alkoholu než panák destilátu. Alkohol, který putuje krví, je ale vždy stejný. Jestli přišel v pivu, víně nebo v panáku, organismus neřeší. Stejně tak by se na něj měla dívat i regulace státu: ne skrze nálepky „měkký“ a „tvrdý“, ale skrze množství etanolu.
Množství alkoholu v běžných porcích jednotlivých alkoholických nápojů.
Když zákony dělají z jednoho alkoholu různé nápoje
Daňový systém dnes s touto jednoduchou logikou příliš nekoresponduje. Za půllitr piva zaplatí spotřebitel na spotřební dani zhruba 1,60 Kč. U panáku vodky o objemu 4 cl se spotřební daň pohybuje kolem 6,25 Kč. U tichého vína – klasického „nebublinkového“ – je spotřební daň nulová. V přepočtu na jeden gram alkoholu je tedy daň u lihovin zhruba čtyřikrát vyšší než u piva.
Zvýhodněné postavení má také část perlivých vín. Zákon považuje za tiché víno i perlivé víno, pokud není uzavřeno hřibovitou zátkou a tlak oxidu uhličitého v lahvi je menší než tři bary. Přesně to je případ prosecca frizzante, jednoho z nejoblíbenějších silvestrovských nápojů v Česku. Přestože jde o alkoholický nápoj srovnatelný s jinými šumivými víny, těží z výhody tichého vína a nepodléhá spotřební dani.
Paradox je vidět i na celkové bilanci. Lihoviny tvoří zhruba 28 procent spotřeby alkoholu v Česku, přepočteno na čistý alkohol, ale na výběru spotřební daně se podílejí přibližně 64 procenty. Pivo má asi poloviční podíl na spotřebě, ale jen třetinový podíl na inkasu daně. Víno se na spotřebě podílí zhruba čtvrtinou, na spotřební dani však jen jednotkami procent, protože tiché a část perlivých vín zůstává zcela mimo systém a zdaněno je pouze víno šumivé, tedy šampaňské.
Daňová pravidla tak nevycházejí z objektivní skutečnosti, že alkohol je chemicky jeden, ale z historického rozdělení, které jednotlivým druhům nápojů přiřazuje odlišné zacházení. Odborné odhady navíc ukazují, že pokud by se princip plného zdanění podle obsahu alkoholu, který stát uplatňuje na lihoviny, vztahoval také na pivo a víno, mohl by si státní rozpočet ročně přilepšit až o 20 miliard korun.
Spotřební daň u jednotlivých alkoholických nápojů propočtena na běžnou porci.
Vyšší daň, ale ne vyšší příjem
Ani zkušenost posledních let nenasvědčuje tomu, že jednostranné zvyšování daně u lihovin přináší státu jednoduché vítězství. Od roku 2020 vzrostla sazba daně na lihoviny v souhrnu o více než 37 procent, inkaso daně se však zvýšilo jen zhruba o 9 procent.
Změnil se ale způsob, jakým lidé alkohol nakupují. Část spotřeby se přesouvá do zahraničí, do zemí s nižším zdaněním. Část odchází do šedé zóny a k nelegálním formám výroby a distribuce. Odhady hovoří o tom, že více než 15 procent finančních prostředků, které by stát mohl získat na spotřební dani z lihovin, se ztrácí kvůli domácímu pálení a nelegálnímu prodeji. Černý trh tak představuje zhruba 1,5 miliardy korun ročně, které chybějí státnímu rozpočtu.
„Když stát nastaví extrémní zátěž jen na jeden typ nápoje, lidé si cestu najdou. Výsledkem je, že poctiví výrobci a obchodníci ztrácejí a státní rozpočet nezíská tolik, kolik by mohl,“ upozorňuje Vladimír Darebník, výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin.
Srovnání množství alkoholu v pivu, vínu a lihovině.
Advent a konec roku jsou ideální chvílí, kdy si tyto souvislosti připomenout. V prosinci saháme po alkoholu častěji než jindy – při firemních večírcích, rodinných návštěvách, při vánočním punči i při silvestrovském přípitku. Ať už je ve sklence pivo, svařené víno, prosecco frizzante nebo panák slivovice, vždy jde o jeden a tentýž etanol.
Pokud chce stát alkohol regulovat a danit, měl by vycházet z toho, že alkohol je jen jeden a rozhodující je celkové množství, nikoli to, jestli je ukryto v půllitru piva, sklence vína nebo v panáku. Jedna molekula by měla mít jedno měřítko pro všechny druhy alkoholických nápojů stejně jako jejich zodpovědná spotřeba.
