Kolektivní systém ASEKOL pro sběr a recyklaci elektroodpadu již téměř 15 let vydává zejména obcím, ale i jiným subjektům certifikát environmentálního vyúčtování, který je založený na metodice „life cycle assessment“ (LCA) neboli posuzování dopadů na životní prostředí. V tomto případě jde o posouzení systému sběru a recyklace elektroodpadu. Výsledky LCA, které jsou vyjádřeny v samotné LCA studii v různých kategoriích dopadu (např. globální oteplování, toxicita, spotřeba surovin atd.), jsou potom komunikovány jednoduše uchopitelnými úsporami na životním prostředí, jako je úspora elektrické energie, úspora ropy či vody.
V průběhu minulého roku 2024 ASEKOL zajistil sběr a recyklaci téměř 70 tisíc tun elektroodpadu, což vyjádřeno (ne)spotřebou vodou představovalo úsporu asi 3 milióny m3 vody. Představit si takové množství vody není úplně snadné, ale zkusme si to přiblížit na příkladu PET lahví, průtoku Vltavy, přehrady Lipno, fotbalového a plaveckého stadionu nebo běžného rodinného domu.
- PET lahve – klasická PET lahev na vodu má objem 1,5 litru (0,0015 m³). Pokud bychom vodu rozdělili do těchto lahví, dostali bychom 2 miliardy lahví! Tolik lahví by zaplnilo celé město.
- Vltava v Praze – průtok Vltavy v Praze se pohybuje kolem 150 m³ za sekundu. To znamená, že 3 miliony m³ by touto řekou protekly za přibližně 5,5 hodiny.
- Přehrada Lipno má kapacitu asi 306 milionů m³, takže 3 miliony m³ by odpovídaly zhruba 1 % jejího objemu.
- Fotbalový stadion naplněný vodou do výšky asi 50 metrů (třeba stadion v Edenu v Praze).
- Plavecký bazén „pětadvacítka“ má objem asi 500 m³, takže by to bylo 6 000 takových bazénů.
- Rodinný dům může mít objem vzduchu kolem 400 m³. Kdybychom ho naplnili vodou, bylo by jich potřeba 7 500.
Jak vlastně souvisí recyklace elektroodpadu se snižováním spotřeby vody? Jednoduše to lze vysvětlit tak, že recyklací předejdeme těžbě primárního materiálu (nejčastěji se jedná o různé kovy) a těžba kovů je spojena ať už přímo nebo nepřímo s velkou spotřebou vody.
Spotřební elektronika totiž obsahuje široké spektrum materiálů, k jejichž výrobě je zapotřebí voda a při jejichž výrobě se do vodních zdrojů mohou vypouštět kontaminující látky, což zhoršuje nedostatek sladké vody a zvyšuje její znečištění. Technologické inovace přinesly široké spektrum materiálů pro výrobu spotřební elektroniky. Jedná se například o železo a hliník (základní kovy), zlato a platinu (drahé kovy), indium a prvky vzácných zemin (tzv. kritické kovy) nebo olovo nebo rtuť (toxické čili nebezpečné kovy). Například lehčí a tenčí technologie plochých panelů s dotykovým displejem, které se používají v telefonech, tabletech a televizorech, je založena na indiu. Pro představu, těžba a výroba kovů, které jsou nezbytné pro výrobu smartphonu, je zodpovědná za spotřebu 250 litrů vody. V případě notebooku je to již 4 230 litrů vody.
Jinými slovy, voda je rozhodujícím vstupem pro těžbu a výrobu kovů, které se hojně používají v elektrospotřebičích. Jedná se o těžební a rafinační činnosti, jako je mletí, gravitační koncentrace, separace či různé chemické procesy. Spotřeba vody v těchto procesech závisí na různých faktorech, jako je místo těžby, typ zpracovávané rudy, techniky zpracování či místní klima. Například zpracování měděných rud spotřebuje 70 - 91 m3 podzemní vody na tunu mědi. Voda se v těžebních lokalitách používá také při pomocných činnostech jako je snižování prašnosti, chlazení nebo mytí.
V neposlední řadě je těžba energeticky náročný proces a voda je potřebná při výrobě energie: od vrtání a těžby fosilních paliv až po chladicí věže a systémy regulace emisí v tepelných elektrárnách. V USA jsou tepelné elektrárny zodpovědné za využití více než 40 % veškeré vody, z nichž 3 % se nakonec ztratí a nikdy se nevrátí do povrchových vod.
Těžba a zpracování kovů navíc často probíhá v oblastech s nedostatkem vody a vytváří tak tlak na místní vodní zdroje. Například Čína, která je jedním z hlavních výrobců různých spotřebních technologií, zažívá vážné problémy týkající se nedostatku vody způsobené rychlou industrializací. Těžební procesy nejenže vyčerpávají místní povodí, ale mají za následek také zhoršování kvality vody v navazujících oblastech. Okyselování vod, uvolňování těžkých kovů a zpracovatelských chemikálií nebo nesprávné hospodaření s důlními vodami může mít za následek potenciálně škodlivé emise do povrchových a podzemních vod. Analýza vzorků vody z okolí zlatých dolů v oblasti největší ghanské řeky Pra naznačují, že dochází k masivnímu uvolňování těžkých kovů, včetně kadmia, rtuti a mědi.
A co pro zmírnění výše zmíněných negativních dopadů těžby kovů, které jsou nezbytné pro výrobu nových spotřebičů, může udělat běžný spotřebitel? Zejména jde o zbavení se elektroodpadu tak, aby mohlo dojít ke správné recyklaci. ASEKOL provozuje17,5 tisíc sběrných míst od sběrných dvorů až po menší sběrná místa například v prodejnách elektrospotřebičů. Nejbližší sběrné místo lze najít na https://www.asekol.cz/sberna-mista/.
