V průměrné české domácnosti se nachází desítky různých elektrospotřebičů, což nutně znamená vysokou produkci elektroodpadů.
Elektroodpad je v současné době nejrychleji rostoucím druhem odpadu, který obsahuje na jednu stranu cenné materiály, které jsou vhodné k recyklaci, na druhou stranu toxické materiály, které je třeba bezpečně odstranit. Od roku 2005 jsou výrobci a dovozci elektrospotřebičů odpovědni za sběr a recyklaci elektroodpadu. Legislativa vychází z principu „rozšířené odpovědnosti výrobce“, která je definována jako „politický princip, jehož úkolem je podporovat snižování negativního dopadu výrobků na životní prostředí v celém jejich životním cyklu tím, že je odpovědnost výrobce rozšířena do různých částí životního cyklu, speciálně pak na odběr, recyklaci a závěrečné zneškodnění produktu“. V praxi pak systém funguje tak, že k ceně výrobku je připočten tzv. recyklační příspěvek, který výrobce použije na financování sběru a recyklace výrobku poté, co se stane odpadem. Tisíce výrobců či dovozců elektrických a elektronických spotřebičů plní tuto povinnost prostřednictvím společnosti ASEKOL, což je tzv. kolektivní systém zpětného odběru a recyklace elektrozařízení. Kolektivní systémy jsou z principu neziskově hospodařící firmy, jejichž misí je veřejně prospěšná činnost, tedy zajištění sběru a recyklace elektroodpadu.
Jedním z elektrospotřebičů, který se už desítky let vyskytuje v domácnostech, je televizor. Společnost ASEKOL odhaduje, že od roku 1993 vzniklo v České republice téměř 400 tisíc tun odpadních televizorů. Pro představu, tato hmotnost je ekvivalentem hmotnosti 40 Eiffelových věží, přičemž 35 z nich je tvořeno starými, těžkými, „klasickými“ tzv. CRT televizory. Tyto klasické televizory byly po roce 2000 postupně nahrazovány novými technologiemi plochých televizorů. Podle společnosti ASEKOL co do hmotnosti odpadu vzniklo v České republice do současné doby asi pět imaginárních Eiffelovek z plochých televizorů.
Přesto, že se „klasické“ televizory přestaly prodávat před více než 10 lety, lidé se jich stále zbavují ve velkém. Jak vyplývá z veřejného průzkumu kolektivního systému ASEKOL, každý druhý odpadní televizor je „klasický, těžký“ CRT televizor. Průměrné staří CRT televizorů je 20 let, avšak průměrné staří plochých televizorů je pouhých 12 let. Zajímavostí je, že vedle chladniček a mrazniček mají televizory největší spotřebu energie v českých domácnostech. Podíl televizorů na celkové spotřebě elektřiny v domácnostech odhaduje Český statistický úřad asi na 8 %.
Proč je tak důležité recyklovat staré televizory? Nejde jenom o hodnotné materiály, jako je měď, železo, sklo, plasty nebo drahé kovy. Podstatná je kvalitně provedená recyklace, která zajistí odstranění nebezpečných látek, které se v televizorech nacházejí. V CRT televizorech se jedná zejména o olověné sklo a luminofor, který může obsahovat toxické kadmium. V případě plochých televizorů pak o podsvícení, které obsahuje velmi toxickou rtuť.
A kde se můžete zbavit nepotřebného televizoru tak, aby byl kvalitně zrecyklován? Ideálním místem je sběrný dvůr odpadů, odkud ASEKOL zajistí odvoz k následné recyklaci. V roce 2021 zajistil ASEKOL sběr a recyklaci více než 44 tisíc tun elektroodpadu, což představuje úsporu 315 tisíc MWh energie. A to je zhruba celoroční spotřeba 40 % všech televizorů v českých domácnostech. Třídění a následná recyklace elektroodpadu má opravdu smysl.
