Ta si zakládá především na dokonalé přesnosti, k čemuž potřebuje nejen ty nejlepší stroje, ale i nejlepší lidi. Víc prozradil v rozhovoru jednatel Jan Vrba.
Kdy jste se poprvé rozhodl podnikat a proč?
Začal jsem podnikat při zaměstnání. Mým prvním oborem bylo obchodování. Bavilo mě mluvit s lidmi, zjišťovat jejich potřeby a nabízet jim řešení. Po čase jsem se stal prodejcem špičkových japonských obráběcích strojů v regionu Morava. Tím jsem vlastně položil základy pro budoucí Ace-tech, i když jsem to tehdy ještě nevěděl.
Ace-tech jste založil v roce 2006, s jakou vizí jste do toho šel?
Chtěl jsem výrobní strojírenskou firmu, která ale bude trochu jiná než ty ostatní. Viděl jsem určitou mezeru na trhu, plán byl vytvářet dílce složité, větších rozměrů, tento segment většina firem opomíjela.
Vyšel ten plán? Dařilo se už od začátku?
Ano, velmi. Chytili jsme dobrou dobu, která nám přála. V roce 2007 jsme nainstalovali první stroj, rovnou objednali další dva, pak hned přibyl čtvrtý. Začátek to byl dynamický, rychle jsme se rozvíjeli a položili dobrý základ firmy. Ovšem pak přišel rok 2009 a s ním světová ekonomická krize.
Postihla vás hodně?
Až skoro fatálně. Z raketového startu jsme prudce spadli na polovinu obratu. Nicméně se nám to podařilo ustát a přežít. Od té doby opět rosteme. Už ne tak rychle jako na začátku, ale kontinuálně.
Máte nějaké podnikatelské vzory?
Nenazval bych to přímo vzory, ale jelikož jsem ze Zlína, fenomén Baťa se výrazně dotkl i mě. Velmi blízká je mi například baťovská myšlenka, že za kvalitně odvedenou práci náleží kvalitní odměna. Toho se ve firmě držím. U nás je vítaný každý, kdo má rád strojařinu a chce ji dělat co nejkvalitněji. Rozhodně se může spolehnout na to, že za to bude stejně kvalitně zaplacený.
Velmi blízká je mi baťovská myšlenka, že za kvalitně odvedenou práci náleží kvalitní odměna. Toho se ve firmě držím.
Na Zlínsku je poměrně hodně strojírenských firem, není konkurence příliš velká?
Je jich tu sice dost, ale málokterá se zaměřuje na segment, který vyrábíme my. Našimi zákazníky jsou výrazně specifické firmy, které potřebují velké a složité dílce. Třeba podniky, které vyrábějí trolejbusy, lodě či vlaky. Firmy, které prodávají výrobky pro těžbu ropy či plynu. Podniky, které distribuují elektřinu. Jsou to jednotky, maximálně desítky firem. Kolem Zlína vlastně ani nemáme žádného zákazníka, dodáváme do Brna, Ostravy a z velké části do zahraničí.
Kde konkrétně na výrobky Ace-techu můžeme narazit?
Jsme taková skrytá firma, široká veřejnost nás moc nezná. Ale přitom, když sednete do trolejbusu, na 90 procent jsou v něm naše součástky. Když držíte v ruce PET lahev, velmi pravděpodobně byla vylisována na našich dílech. Když tankujete, nejspíš ten benzin či nafta protekly nějakým naším výrobkem.
V takových odvětvích je asi velký tlak na kvalitu...
Přesně tak. Dodáváme vrcholným nadnárodním firmám, kterým ručíme za stoprocentní kvalitu. Ta se dá zajistit jen bezchybně odvedeNou prací. Proto si hodně zakládáme na našich zaměstnancích. Jak se Acetech rozvíjí, rozvíjím se i já a taky všech pětatřicet lidí ve firmě. Stroj si může koupit každý, my k němu chceme špičkového člověka.
O takové lidi je ale na trhu práce nouze, je to tak?
No, že bychom si mohli vybírat z x kvalitních uchazečů, to bohužel ne. Ve Zlínském kraji je dlouhodobě nedostatek lidí, co chtějí dělat rukama. Podle mě se na tom podepisuje špatná infrastruktura. Jinak je to ale celostátní problém, chtělo by to trochu víc podpořit manuální obory, nepreferovat pouze vysokoškolské vzdělání. Trochu jsme doufali, že se to zlepší po covidu, že na trh práce přijdou noví lidé. Ale nepotvrdilo se to.
Když jste zmínil covid, jaké dopady na vaši firmu měl?
Dost nás postihly karantény když se jich sejde moc najednou, tak taková odstávka na 14 dnů není ve výrobním podniku levná záležitost. Přímé finanční ztráty počítáme na desetitisíce, ty nepřímé už na vyšší statisíce. A mně osobně také vadí, jak covid zarazil osobní kontakty. Mnohem raději jednám se zákazníky z očí do očí než přes techniku. Byl jsem zvyklý hodně cestovat, a teď to nejde.
Cestujete převážně služebně, nebo si uděláte čas i na soukromé výlety?
Čas si rozhodně udělám, snažím se firmu a osobní život vyvažovat. Moc rád jezdím na kole a běhám. V tomto máme ve Zlíně obrovskou výhodu ať se vydám jakýmkoli směrem, do pěti minut jsem z města v lese. Takových míst v republice moc není.
Takže relaxujete sportem?
Ano, to převážně. Kromě běhu a kola pravidelně chodím na střelnici, věnuji se brokové střelbě. To umí krásně pročistit hlavu. Člověku se totiž vůbec nesmí vloudit jakákoli myšlenka na práci, musí se stoprocentně soustředit a rychle reagovat na pohybující se terč.
A co vás naopak umí motivovat k práci, co Vás v podnikání pohání dál?
Jsem vcelku soutěživý typ a to je mým motorem. Když něco dělám, tak nejlépe, jak to jde. Chci, aby byla firma úspěšná, úspěšnější než ostatní. Aby byla špičkou ve strojírenství, koneckonců to máme i v názvu. Ace znamená eso a my jsme takové eso v rukávu. Aby to tak zůstalo, budu dál usilovat o trvalý rozvoj našich technologií i lidí. Budu si dál zakládat na tom, že každý zaměstnanec si za špičkovou práci zaslouží být špičkově finančně ohodnocený. I tohle se odráží ve výsledném produktu. Chceme mít všechno vybroušené k dokonalosti.
