Veřejná správa se mění stejně rychle jako svět kolem nás. Zlínský kraj je dnes symbolem tvořivosti, inovací a spolupráce a krajský úřad v čele s ředitelkou Jitkou Hlavačkovou se těmto hodnotám snaží odpovídat i zevnitř.
Letos slavíme 25 let od vzniku krajů. Jak se podle vás fungování krajského úřadu za tu dobu proměnilo a kam se posunul Zlínský kraj?
Každá doba má své výzvy a trendy. Naší výzvou je primárně elektronizace, digitalizace, automatizace nebo třeba začlenění umělé inteligence. Myslím, že za těch 25 let jsme se posunuli od klasického papírového úřadu k moderní instituci, která opravdu reflektuje potřeby 21. století. Zároveň ale nezapomínáme na to, že úřad tvoří lidé a jsou jeho srdcem. Odbornost, vstřícnost a profesionalita jsou hodnoty, které žádná technologie nenahradí.
Jak těžké je dnes shánět kvalifikované pracovníky?
Zaměstnanci jsou pro nás naprosto klíčoví. Spravujeme agendy od životního prostředí přes školství, sociální služby, kulturu až po dopravu nebo zdravotnictví a v každé oblasti potřebujeme skutečné odborníky. Snažíme se jim nabídnout nejen stabilitu, ale i prostředí, ve kterém se mohou profesně rozvíjet. Podporujeme vzdělávání, mentoring, flexibilní pracovní režim a zdravou rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. A co mě opravdu těší, je to, že řada kolegů u nás zůstává dlouhodobě. Znamená to, že úřad je pro ně nejen místem, kde pracují, ale i místem, kde mají prostor růst. Zároveň se naši zaměstnanci skutečně podílejí na rozvoji svého regionu a myslím, že to vnímají.
Na úřadě se dnes potkávají různé generace od zkušených odborníků po nastupující absolventy. Jak se podle vás jejich přístup k práci liší a co si mohou navzájem předat?
U nás se potkávají lidé téměř ze všech generací, máme tady zástupce generace Z i kolegy v předdůchodovém věku. Každý z nich má jiný pohled, tempo i očekávání, ale právě to je obrovská výhoda. Mladí přinášejí energii, chuť inovovat a ptají se po smyslu. Starší kolegové přinášejí zkušenost, kontext a stabilitu. Vzájemně se doplňují a inspirují.
Jsem přesvědčená, že v týmech by měla být tato různorodost cíleně zastoupena. Právě z ní vzniká prostředí, kde se lidé učí, rostou a posouvají i úřad jako celek.
Jak reagují starší pracovníci na nové technologie a rychlé změny? Daří se jim držet krok?
Daří. A musím říct, že někdy i s překvapivou lehkostí. Když jsme zaváděli našeho robota Alberta, přirozeně se objevily obavy - lidé se báli, že je nahradí. Ale ukázalo se, že Albert přebírá rutinní úkoly, a tím jim dává prostor pro odbornější práci. Dnes je pro ně Albert kolega, který jim šetří čas i energii. A co je skvělé, naši zaměstnanci sami přicházejí s návrhy, kde by moderní technologie mohly pomoci dál. Takové zapojení je pro mě důkazem, že digitalizace má u nás smysl.
A naopak, s čím mají největší potíže mladší zaměstnanci, kteří přicházejí?
Neřekla bych potíže, spíš jiné priority. Lidé z mladší generace potřebují, aby jejich práce měla jasný smysl a aby měli prostor pro seberealizaci. Chtějí větší flexibilitu a důvěru a my se tomu snažíme vyjít vstříc. Homeoffice už je u nás jedním z běžných benefitů a kolegové s ním umí zacházet zodpovědně a efektivně. Je to o důvěře, která když je oboustranná, přináší skvělé výsledky.
V čem vidíte největší rozdíl mezi tím, jak jednotlivé generace přistupují k rovnováze mezi pracovním a osobním životem?
Mladší generace si dokáže lépe hlídat hranice. Umí být v práci naplno, ale po odchodu od počítače dokáže vypnout. To obdivuji. Starší generace má zase obrovský smysl pro zodpovědnost a loajalitu. Ideální je podle mě kombinace obojího, tedy zdravá rovnováha mezi výkonem a regenerací. Když jsou lidé spokojení v osobním životě, podávají v práci lepší výkony. A to se nám potvrzuje i v praxi.
